Colin Laney, muž se schopnostmi analyzovat na síti informace tak dokonale, že do jisté míry předvídá budoucnost, leží v lepenkové krabici v tokijském metru. Už několik dní nespal; ve Spojených státech se schyluje ke katastrofě a on neví, jak jí zabránit. Berry Rydell přišel o práci a menší job v San Francisku mu přichází mimořádně vhod, i když právě tam míří jeho expřítelkyně Chevette, která musela narychlo opustit Malibu, aby se vyhnula nepříjemnému setkání. Silentio je němý a umí na síti stopovat věci s přesností a zarputilostí loveckého psa. Rei Toei existuje jen ve virtuální realitě, ale brzy se možná stane člověkem. Muž, který neexistuje, sleduje své cíle a při cestě za jejich naplněním bez soucitu zabíjí. A až se osudy těchto výjimečných jedinců protnou, dějiny se navždy změní…

Williama Gibsona zná většina lidí především jako autora cyberpunkové bible Neuromancera. Všechny párty zejtřka představují zakončení volné trilogie Bridge, jejíž součástí jsou dále knihy Virtuální světlo a Idoru. I zde, jak bývá u Gibsona zvykem, se setkáme se syrovým světem blízké budoucnosti, ve které hrají hlavní roli technologie.

Těžištěm románu jsou především postavy. Hlavním hrdinou (i když se to nedá s jistotou určit) je informační virtuos Laney, ale, jak již bylo naznačeno, setkáte se s řadou dalších zajímavých charakterů. Je vidět, že si s nimi Gibson opravdu hraje, pečlivost a preciznost, s jakou byly vytvářeny, se skrýt nedá. Dozvíte se spoustu věcí o jejich minulosti, ale především o jejich uvažování a vnímání sebe sama na úrovni, která přísluší vysoké literatuře.

Oproti bohatosti postav by se dalo říct, že děje je v knize poskromnu, ale upřímně, brzy pochopíte, že rozhodně nejde o nevýhodu. Každá drobná epizoda je vylíčena s pedantskou přesností, což znamená, že pět let epického příběhu sice neuběhne, zato nepochybuji, že se neubráníte téměř Joyceovské fascinaci nad momenty zdánlivě běžného, ale přitom výjimečného a neopakovatelného dne. Kniha je navíc okořeněna lehkými prvky černého humoru, které se občas povedly natolik, že si je budete ještě nějakou dobu přehrávat v paměti.

Naturalistická, cyberpunková atmosféra, kterou známe například z Neuromancera, doznala jistých změn. Tou hlavní je, že celý svět už není tak moc „scifi“, ale jeví se mnohem podobnější tomu našemu. Nikde se nesetkáme s žádnými mutanty ani kyborgy. Pro někoho může být absence těchto prvků zklamáním, v důsledku této střízlivosti ale vzniká mnohem realističtější vize budoucnosti, která nás může donutit zamyslet se nad vývojem společnosti.

Z pera mistra vyrašilo mistrovské dílo, tak bych nejlépe Všechny párty zejtřka charakterizoval. Ať hledám jak hledám, tahle kniha zkrátka nemá žádné slabé stránky – snad jen to, že není určena úplně všem čtenářům, protože milovníky dynamičtějších záležitostí by mohla nudit. Pokud se ve scifi neobejdete bez létajících končetin a operování orgánů bez narkózy, zvolte radši nějakou jinou alternativu. Netrváte-li ale na pořádném akčním základu, určitě po tomto skvostu sáhněte, garantuji vám, že nebudete litovat.

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply