Střední světy, planety, na kterých žijí lidé a jim podobné rasy, leží mezi dvěma Domy – Domem života a Domem smrti. Když je z Domu smrti vyslán zabiják, aby se zbavil mocného Prince Který Býval Tisícem, pán Domu života vyšle svého syna Hora – ne snad aby jej Hor chránil, ale aby Prince zabil dřív, než to udělá někdo jiný. Ani jeden z nich ještě neví, jak moc jsou spojeny cesty jejich osudů…

Roger Zelazny je americký autor polského původu. Pravděpodobně nejznámější jeho dílo je mnohodílná série Tajemný Amber, nicméně i ostatní knihy získaly značnou popularitu.

Tvorové světla a temnoty rozhodně nejsou čistou fantasy, právě k ní ale mají i přes prvky jiných žánrů (například scifi) nejblíž. Inspiraci autor hledal u egyptské mytologie, odkud pocházejí například jména a koncepce některých postav.

Musím říct, že jsem se na knihu zezačátku díval trošku se skepsí, především kvůli použití egyptské mytologie. Pochybnosti ale nebyly na místě. První z nich vyvrátil samotný svět, který funguje jako mnohovrstevnatý vesmír s řadou zajímavých míst, ať už jsou to oba Domy, obývané planety nebo různé bizarní dimenze. Vše provází syrová atmosféra, která občas zabředne i do velmi černého humoru (pro hráče PC her – představte si styl Planescape: Torment).

Postavy vzhledem k tomu, že jsou obvykle božské, polobožské nebo nesmrtelné, nehrají o nic jiného než o moc nad celým vesmírem – a když se pustí do křížku, sypou se pohoří jako domeček z karet po nastartování vrtulníku. Zelazny ukazuje, jak působivý je patos v kombinaci s literární zručností (což už koneckonců předvedl i pan profesor Tolkien). Zápas dobro vs zlo se k mé nesmírné radosti odkládá na neurčito, všechny charaktery jsou šedivé jako z učebnice (no, možná spíš trošku černější). Občas narazíte na postavu, která se pořádně vymyká tomu, na co jsme zvyklí, takže nedostatkem originality trpět nebudete.

Zajímavá je autorova práce se symbolikou, jež překračuje většinu toho, co jsme ve fantastické literatuře mohli vidět. Projevuje se nejen obvyklým způsobem ve vyprávění, ale i v dialozích postav, které občas připomínají rozhovory básníků (jedna z postav knihy dokonce je básníkem). Musím říct, že tento styl na mě zapůsobil jako svěží vánek na soutěži jedlíků hrachové kaše.

Určitě jste si všimli, že jsem nevypsal žádné nedostatky. Nebudu vás napínat, Tvorové světla a temnoty totiž žádné nemají. Jedná se o výtečně provedené dílo, jehož kvality sahají po zařazení do vysoké literatury. Možná je to mou slabostí pro originální, absurdní světy, možná autorovou precizní prací s jazykem a v důsledku toho výbornou čtivostí, tak jako tak ale nepochybuji, že pokud se této knize vyhnete, ochudíte se o královský zážitek.

Komentáře

komentářů

One Response

Leave a Reply