Znáte Pern? Milovníci draků znají Pern už dávno díky základní trilogii Drakeni z Pernu. Po knize Všechny Pernské Weyry jsou Pernští Delfíni pátou knihou série. A nemusíte mít rádi fantasy, aby se vám líbilo poetické dílo Anne McCaffreyové, které není ani tak z jiného světa, jako prostě z jiné planety.




Pern je podobný Zemi, ale nejrůznější materiály se zde nacházejí v jiných poměrech a tedy technologické možnosti Perňanů jsou velmi omezené. Tak si to ostatně i původní kolonisté přáli. Jenže zde byl jeden problém, o kterém se sice vědělo předem, ale přesto se stal důvodem úpadku. Nebezpečná vlákna, výtrusy z pravidelně prolétající Krvavice, které po dopadu zničí vše živé, přiměla lidi, aby se stáhli na severní kontinent, jehož přírodní podmínky nejsou zdaleka tak příznivé jako ty na jižním kontinentu.Pern však sám poskytl svým novým obyvatelům vhodné bojovníky, kteří tato vlákna dokážou spálit dřív než dopadnou na zem – draky. Těch je hned několik druhů, zlaté královny stojí v hirearchii nejvýše, po nich následují bronzáci. Dále není úplně jasné, kdo má navrch, ale mezi modrými, zelenými a hnědými se to zdají být právě hnědáci, protože jsou z těchto tří typů největší. Původně se jednalo jen o malé dráčky, ale šlechtěním se podařilo získat velké draky s rozvinutou schopností telepatie, která jim umožňuje mluvit s lidmi. Drak ovšem nemluví s každým, pouze s lidmi, kteří mu jsou obzvláště sympatičtí a většina draků mluví jen se svým jezdcem – drakenem. K účinné obraně před vlákny je totiž zapotřebí spolupráce draka s člověkem. Drakeni požívají velké pocty a to až do dlouhého mezidobí (kdy Krvavice neprolétla kolem Pernu již čtyřista let), na jehož konci začíná hlavní trilogie. Ve volně navazujícím čtvrtém díle je Krvavice nadobro zničena podle plánu, který byl zhotoven ještě na Zemi. Poté co obyvatele přestanou ohrožovat vlákna, zdá se být Pern skoro idylickou planetou. Nyní teprve může začít skutečný rozvoj. Je na něj ale společnost, která svým uspořádáním připomíná středověký feudální systém, připravená?


Readis je syn držebníka z Držby u Rajské řeky a jeho matka by z něj ráda měla drakena. Jeho to ale táhne k moři. Co se stane, když ho před utonutím zachrání mluvící „plavouni“? Začne boj o znovunavázání kontaktu s delfíny. Malému chlapci, by jistě nikdo nevěřil, nebýt toho, že s ním zážitek sdílí Alemi, místní mistr rybář. Přesto má člověk své zažité a nerad to mění. Skutečně mohou vedle lidí a draků žít na Pernu ještě další inteligentní tvorové? Ryby nemluví… Kdo by věřil tomu, že delfíni jsou savci?

Delfíni se na Pern dostali spolu s lidmi. Patnáct dobrovolníků, kteří se nechali vylepšit tak, aby se mohli naučit mluvit. Každý delfín měl mít svého delfínáře a pracovat s ním na mapování moří. Delfíni mohou nabídnout mnoho od pozorování geologických změn, přes vytipování bezpečných cest po vodě až po předpověď počasí. Člověk je pro ně potom jednak vítaným společníkem, jednak lékařem, který jim pomůže zbavit se nejrůznějších obtíží, s nimiž si sami neumí poradit. Spolu s celkovým úpadkem ale došlo také k přerušení kontaktu s delfíny – ti přesto dál plní své povinnosti i přesto, že lidé na povinnosti vůči delfínům zapomněli a nemají o ně zájem. Readis se tedy stane jakýmsi průkopníkem obnovy delfínařství, ale čeká ho dlouhý souboj s lidskou tvrdohlavostí. Podaří se odvážnému chlapci zvítězit, když mu v přátelení s delfíny brání jeho vlastní matka?

Příběh perfektně zapadá do širšího kontextu Pernu. Řekla bych dokonce, že autorka spoléhá na to, že čtenář již má za sebou trilogii. Neumím si představit, že by se někdo bez přečtení prvních tří dílů zorientoval v politické situaci na Pernu, která sice není u Delfínů tím nejdůležitějším, přesto se do nich výrazně promítá. Ale knihu si lze jistě užít i samostatně, zaměří-li se čtenář především na děj a nebude příliš přemýšlet, proč má daná postava problém vyjít s jinou postavou. Ostatně nejdůležitější souvislosti jsou vždy uvedeny.

Konstrukce děje jako taková je pro Pernskou ságu typická. Něco se objeví, nikdo tomu nevěří, řeší se, co s tím. Nakonec se v lidech něco zlomí a vývoj se posune o krok dopředu a nové možnosti, které slibují ještě zajímavější zítřky, mají dveře dokořán. Žádný boj se zlem, žádná kouzla, žádný hrdinský kýč. McCaffreyová vlastně napsala jen další příběh z Pernu, obyčejné planety, kolonizované obyčejnými lidmi, jejichž obyčejní potomci žijí své všední životy. Tentokrát jsou v hlavní roli delfíni. To je všechno. Přesto jde o významné a kvalitní dílo.

Pernští delfíni jsou čtiví podobně jako třeba Robinson Crusoe. To, co činí z obyčejného neobyčejné, je někdy jen touha po poznání a skutečnost, že ač jde o něco napůl reálného, my to nikdy nezažijeme. Příběh Readise je tak zajímavý právě proto, že se snaží prosadit něco nového, porazit odvěkou skepsi člověku vlastní a zlepšit život, v tomto případě nejenom ten lidský. Vedle rybáře Alemiho se na Readisovu stranu časem přidávají i další a mít na své straně bronzového jezdce, byť velmi mladého, to není nikdy od věci.

Kniha je vskutku působivým dílem autorky, která u nás již dávno mohla být „klasikem“, kdyby se k nám v 70. letech, kdy vyšla trilogie, podobná díla dovážela. Leč zřejmě nebylo v kurzu tisknout díla, která přišla z Ameriky (neříkám, že se neobjevilo nic). Co mě ale mrzí víc, je, že u nás dříve vyšla Paoliniho série Odkaz dračích jezdců a je známější než dílo Anne McCaffreyové, ze kterého přitom Paolini v mnoha ohledech vycházel. Drakeni z Pernu by si zasloužili větší pozornost než jen mé oddané: „Už to přeložili? No konečně.“ Snad právě Pernští delfíni by mohli přiblížit Pern i mladším čtenářům.

Autor: Anne McCaffrey
Překladatel: Jan Mrlík
Nakladatelství: Triton
Rok vydání: 2011

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply