Bojíte se výšek? Bojíte se sebe? Vlastní minulosti? Lidská společnost je vám nepříjemná? A vy společnosti zrovna tak? Pak jistě budete s hlavní hrdinkou sympatizovat. Skoro by se chtělo říct, že s ní budete vycházet, ale to nehrozí. S Andrey Cortovou prakticky nelze vyjít, nanejvýš tiše koexistovat. Ale vyšetřovatelka je to výborná a tak nemá o náročné mise nouzi.

Ta nejnovější ji zavede do světa vytvořeného umělou inteligencí Zdroje. Lidský tým na Jedna Jedna Jedné studuje brachiátory, sentientní druh, který Zdroj stvořil a nyní si jej přivlastňuje. A to je znepokojivé, neboť kdo by si mohl nárokovat inteligentní bytosti? Skutečný problém ale přijde, až ve chvíli kdy na Jedna Jedna Jedné dojde k vraždě. Zde vstupuje do hry Andrey. Pochopte, Zdroj je mocný a civilizace by bez něj měla velké problémy, co když za vraždou stojí on? Od začátku se to tak jeví a to věští velký diplomatický problém. A zdá se, že nezůstane jen u jedné vraždy. Dokáže Andrey vyřešit případ ke spokojenosti všech dotázaných a zůstat přitom naživu?

Ostatně na Jedna Jedna Jedné není zrovna nejsnazší přežít, ani když po vás nejde záhadný vrah. Představte si oblaka kyseliny hluboko pod sebou a draky, kteří se z nich tu a tam vynoří. Jestli neumíte dobře šplhat, zůstaňte raději doma. Neexistuje nic snazšího než spadnout z nadrostu a při několikaminutovém pádu čekat na smrt. Toto prostředí mě příjemně překvapilo. Není náročné na představivost a zároveň není úplně obyčejné. A kdo z vás si jako dítě alespoň na chvíli nezkusil představit, jaké by to bylo, kdyby si nahoře a dole prohodily místo? Malá uzavřená komunita výzkumníků má rovněž co nabídnout a čtenář se v ní snadno zorientuje. Vykazuje veškeré náležité charakteristiky, skryté rozepře, špatně skrývané opovržení, intrikánství… ale i přátelství a důvěrné city mezi kolegy, kteří si musí být vždy jistí, že se na ostatní mohou spolehnout a svěřit jim vlastní život.

Osud hlavní hrdinky aneb příběh polidštění zrůdy se zdá poněkud naivní a ona deklarovaná misantropie nepřijdečeskému člověku nijak extrémní. Vysvětlit to lze zřejmě tím, že autor Adam-Troy Castro je Američan. Američané jsou obvykle vychováváni k pozitivizmu, kdysi jsem četla, že i kdybyste se v Americe zeptali sebevraha, jak se má, odpověděl by, že dobře. To je jistě nadsázka, ale já neumím lépe osvětlit, proč autorův záměr vykreslit Andrey jako extrémně nepříjemnou osobu, která řekne, co si myslí, ne-li něco horšího, v mých tuzemských očích nevyšel. Našinec si zkrátka pomyslí, že zná i mnohem protivnější lidi.

Celkově jsou charakteristiky příjemné. Jde o běžné lidské typy, které mají své klady i zápory.  Důležité jsou také dialogy, neboť jde o detektivní příběh. Hodnotím je jako zdařilé a na správných místech. Nepotěší, neurazí. Samotná zápletka má předvídatelné rozuzlení a děj je zdařile paranoidní. Také styl, kterým Castro píše, je především relaxační a dovršuje tak důvody, proč dílo zařadit do škatulky „Knihy na líné odpoledne nebo dlouhou cestu vlakem“. Nevyžaduje větší soustředění a za dvě či tři hodiny ji zdatný čtenář může zvládnout, není-li rušen.

Zde by mohla recenze klidně končit s tím, že čtenář má co dočinění s kvalitní oddechovkou, velmi živou a podněcující představivost. Nemohu si však odpustit poznámku k překladu (už zase). Překlad není celkově špatný, ale vyskytují se zde běžné chyby, jakou je například špatný tvar přídavného jména.  Není to ale ten druh chyb, které čtenáře vyloženě ruší, protože mozek si slovo obvykle opraví automaticky. Jediné, u čeho jsem se zarazila, byla evidentní záměna slov „sem“ a „tady“. Dohromady nic, co by se nedalo vytknout korektuře.

Na závěr drobná osobní poznámka. Při čtení jsem knihu přijímala mnohem pozitivněji, než ji nyní zpětně reflektuji. Pro ty, kterým nevadí, že prvotní nadšení může po přečtení lehce opadnout (zejména pro jednoduchost námětů) tedy spíše doporučuji.

Autor: Adam-Troy Castro
Nakladatelství: ARGO
Rok vydání: 2010
Překlad: Aleš Drobek

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply