Na Jedna Jedna Jedné se stala vražda. Tento obrovský válcový habitat, vytvořený umělými inteligencemi, obývá malý lidský vědecko-výzkumný tým a právě jedna z jeho členek se stala obětí zločinu. Případu se ujímá vyšetřovatelka Andrea Cortová, která sice původně mířila na zaslouženou dovolenou, ale vzhledem k tomu, že její kontrakt u Diplomatického sboru lidské Konfederace má v kolonce „Délka“ napsáno doživotní, nezbývá jí nic jiného než se skřípěním zubů uposlechnout. Zanedlouho tak má sama tu čest spatřit ohromný válcovitý tubus, který společenstvo umělých inteligencí, všeobecně známých jako Zdroj, zbudovalo v odlehlé části vesmíru.
Ještě než Andra začne se samotným vyšetřováním je upozorněna svým nadřízeným, že nejpravděpodobnější podezřelý, samotný Zdroj, nesmí být v žádném případě shledám vinným. Obviněním všemocných a všudypřítomných U.I. by si lidstvo nejspíš samo vykopalo hrob. I přes tuto překážku se Andrea pouští do vyšetřování s vervou sobě vlastní a brzy začíná poodhalovat nejednu roušku tajemství a tajností, které se kolem lidských výzkumníků, uměle vytvořených bytostí brachiátorů, které část habitatu obývají, i samotného Zdroje rozprostírají v několika vrstvách.

Románový debutant Adam Troy Castro je velmi často oceňovaným povídkářem a proto určitě dobře ví, že čtenáře je třeba zaujmout co nejdříve, nejlépe hned v prvních větách příběhu. Castrovy se však v tomto případě povedlo ještě něco mnohem lepšího. Na udičku chytne čtenáře už při čtení prologu, což se podaří opravdu jen málokomu, a jeho zájem si dokáže udržet i v prvních kapitolách a nepřijde o něj vlastně ani v celém průběhu svého vyprávění.

Autor vystavěl svůj román na dvou základních pilířích. Prvním je lidem dokonale cizí prostředí, které díky svým tvůrcům staví jejich dosavadní život doslova na hlavu, obývané bytostmi, jejichž uvažování a logické pochody jsou tím víc nepochopitelné, čím víc se jim snaží lidé porozumět. Druhým pak je postava samotné vyšetřovatelky.
Andrea Cortová, jejíž krvavá, a jakýmkoli myslícím bytostem dosud nepochopitelná, minulost utváří její specifický náhled na svět i na samu sebe, se totiž nezatěžuje žádnými ohledy a tvrdě si jde za svým. Klasickou detektivní práci odvádí na sto procent a její výslechy jdoucí až na dřeň vyslýchanému prokládá nepříliš korektními a neomalenými otázkami, čímž není nepodobná svým kolegům drsné školy amerických detektivek.
Andrea je ostatně tahounem celé knihy, která je vyprávěna z jejího pohledu, díky čemuž čtenář čas od času dostane možnost nahlédnout do jejích myšlenek a vzpomínek. Postupně si tak může udělat obrázek nejen o vyšetřovatelce samotné, ale také o prostředí v němž vyrůstala a pravidlech na němž je postaveno multirasové společenství. Nahlédnout tak může do daleké budoucnosti, která se rozhodně nemůže honosit přídomkem utopická, v níž se lidé k jakés takés svobodě musí prokousat přes nevolnický kontrakt.
Na zajímavosti nepřidává knize pouze samotná vyšetřovatelka Cortová, což by ostatně ani nestačilo. Kromě ní se točí vyšetřování i kolem několika dalších postav, z nichž nejvíce pozornosti věnuje autor dvojici linkerů, kteří díky kybernetickému zásahu sdílejí jednu mysl ve dvou tělech, což může mít za následek velmi neobvyklé citové prožitky.
Vyslanci mrtvých jsou rozhodně výbornou detektivní science-fiction, ve které ani jedna složka nepřevažuje nad tou druhou. Díky zajímavému a originálnímu prostředí, v němž se příběh odehrává, dokáže autor čtenáře zdařile odvádět od správných závěrů a několikrát ho řádně překvapit. Vyšetřování je sice nakonec zdárně ukončeno, přesto zůstává několik témat otevřených, čímž si autor zajistil pozornost i pro následující díly, kterých se snad brzy dočkáme
Na úplný konec bych zmínil jednu věc, která v podání Arga sice již nepřekvapí, ale rozhodně opět potěší. Jedná se o dokonalou redakční práci a řemeslně skvěle zpracovanou knihu, které nechybí kvalitní vazba, ději odpovídající přebal, jež netahá za oči, a konec konců i praktická látková záložka. Nezbývá než si přát, aby se stejným směrem vydali i další nakladatelé.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

2 komentáře

  1. Marcus

    Nakoniec, recenzia nemusí byť vôbec kritická. Ak zhodnotí a poukáže na rôzne faktory knihy, dáva tým priestor čitateľovi, aby ich sám posúdil a rozhodol či to a ono je prínosom alebo nie. A podľa toho si knihu kúpi, alebo nie. Len kritizovanie bez odôvodnenia by nemalo zmysel.

  2. Katriška

    Baví mě, když se tu objeví více recenzí na jednu knihu a můhu porovnávat (všechny soutežní recenze ze všech webzinů už v poslední době nějak nestíhám). Je zajímavé, že i v recenzích má každý svůj styl. Henryho hodnocení je sice vlastně naprosto „nekritické“, ale hezky se čte…koneckonců, třeba opravdu knize není co vytknout 🙂

Leave a Reply