První dva akty byly opět magické. Během přestávky se Donal prošel hledištěm a navštívil zákulisí. Všechno se zdálo

být v pořádku.

Ne. Podívej se znovu.

Měl totiž pocit, jako by prostě opakoval nacvičené pohyby. Šlo o vážnou věc. Proto se vrátil zpátky a cestou si změřil každého kulisáka a herce. Zkontroloval můstek nad jevištěm i oponu. Do hlediště se vrátil po vnitřním schodišti a prohlédl všechny lóže.

Vše se pořád zdálo být v pořádku.

Tleskal spolu s ostatními; a když čtvrtý akt skončil nevyhnutelnou smrtí prince Turola, byl ještě smutnější než dřív. Princovo tělo leželo na kamenné lavičce, na které vyznal lásku lady Arle. Diva se postavila a otočila se tváří k publiku.

Rozpřáhla doširoka ruce a spustila árii. A vtom se to stalo.

Vzduchem prolétlo něco černého. Všichni v publiku ztuhli.

Donal nezareagoval.

Malá skupina zpěváků na jevišti, princovi zrádní spojenci, ztuhla jako sochy… ale diva dál pokračovala v srdcervoucí árii a vůbec si nevšimla, že se něco děje.

O vteřinu později ale první tři řady diváků vstaly jako jeden člověk, jako jedno tělo. Přední řada vykročila a následující dvě se začaly vyprazdňovat do uliček. Jejich kroky duněly do rytmu.

V árii zazněla falešná nota.

Trans. Musím…

Když stojící lidé opustili svá křesla, celé shromáždění, asi sto mužů a žen, udělalo krok vpřed. A další.

Vypadalo to jako začátek nějakého děsivého tance.

ho zlomit.

Sto lidí, uhranutých a s prázdným pohledem v očích, kráčelo vpřed. Hudba utichla a diva zmlkla. Stála celá ochromená: nikoliv čáry, nýbrž strachem.

Tohle se stalo v ostatních divadlech. Jedna část Donalovy uvězněné mysli si uvědomila, že všechna hlášení a články, které četl během přípravy na úkol, lhaly. Moc dost velká na to, aby uhranula sto lidí na veřejnosti, byla dost mocná i na to, aby změnila vzpomínky svědků.

Něco uvnitř Donala cvaklo.

NE.

Zdálo se mu, jako by zvuk cítil, jako by mu v hlavě scvakla dvě dřívka, jak zafungoval protitransový výcvik. Z těla jako by mu odpadly vrstvy ledu a najednou byl volný.

Pohni se.

Donal přidřepl a rozhlédl se po hledišti, ale všichni – také jeho muži včetně Petrova, který měl být před transem teoreticky zaštítěný – seděli ztuhle na místě.

Pohni se, hned.

Orchestr se nehýbal. Ale stovka lidí postupovala vpřed. Donal proběhl volným prostorem, skočil do orchestřiště a vrhl se k jevišti.

Zdálo se, jako by to bylo znamení: všichni hudebníci se otočili k Donalovi, upřeli na něj mrtvé oči a začali se po něm natahovat. Uhodil loktem do spánku cellistu, odkopl z cesty houslistku a chytil se okraje jeviště.

Vyšvihl se nahoru, kopl do šmátrajících rukou a překulil se do dřepu.

„Pojďte! Marie!“

Křestní jméno vytrhlo divu z ochromení. Těkala pohledem sem a tam, v panice lapala po dechu a šouravými kroky couvala. Princ za ní se posadil a ostatní účinkující udělali krok vpřed.

Do prdele.

Donal přiběhl k divě, chytil ji okolo pasu a řekl: „Musíme utéct. Rozumíte?“

„Ano…“

Chtěl jí říct, aby přestala dýchat tak mělce, ale něco, možná pěvecký výcvik, ji přimělo zhluboka se nadechnout a uklidnit se. Skopla si z nohou boty.

„Kudy?“

„Doleva.“

Donal držel divu okolo pasu, když utíkali z jeviště a zákulisím, kde se je pokusil chytit kulisák. Donal mu vrazil loket pod bradu. Pak už prchali dolů ze schodů k požárnímu východu. Donal dveře kopnutím rozrazil.

Venku je čekala tmavá ulička, ale tři muži se po nich natáhli zezadu – kopiníci z předchozí scény – a popadli divu za šaty.

Donal se bleskurychle otočil, udeřil nejbližšího muže do krku – mám ho – a muž padl k zemi. Další se ale blížili ze stínů. Druhého Donal nakopl do kolena, podlomil mu tak nohu, chytil ho za hlavu a stočil ho do strany.

Diva zápasila s posledním mužem, ale Donal vytrhl z podpažního pouzdra magnus a praštil ho do temene. Muž se svalil na zem.

„Pojďte.“

Ze země se po nich natáhla ruka – jeden z padlých mužů – ale Donal na ni dupl. Ozvalo se vlhké křupnutí. Vzápětí už vlekl divu k východu.

Venku v uličce přidřepl. Muž, který procházel okolo jejího ústí, se zachvěl a ztuhle vykročil jejich směrem.

Uhranutý.

U Thanata. Jak daleko se můžou čáry šířit?


překlad: Kateřina Niklová

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply