Londýnské Darwinovo centrum má mnoho významných a vzácných exponátů. Pro mořské biology, a nejen pro ně, stojí však nade všemi jeden, který nikde jinde neuvidíte. Uprostřed sálu lemovaného spoustou vzorků trůní ve své válcové nádobě více jak osm metrů dlouhá Architeuthis dux, Krakatice obrovská. Tento dokonale zachovalý exemplář gigantického živočicha je cílem i další nesourodé skupinky zvědavců, kterou stejně jako většinu ostatních provází Billy Harrow. Byl to totiž právě tento mladý kurátor, kdo krakatici konzervoval a ví o ní téměř vše. Jeho překvapení proto nemůže být větší, když namísto svého obrovského „mazlíčka“ objeví pouze prázdné místo. Odpověď na to, jak mohl nepovšimnutě zmizet tak velký exemplář, jde za hranici exaktního vědeckého myšlení a nejen samotný Billy odmítá tento fakt prostě a jednoduše přijmout. Tato událost je však jen první z řady podivností, kterým bude Billy brzy vystaven, a startovní čarou pro děje daleko za hranicemi normálnosti.

Tak jako ve většině případů, kdy je mi jméno autora dobře známé, jsem vynechal anotaci na zadní straně knihy a nejspíš právě proto jsem si během několika úvodních kapitol kladl otázku: Co chce proboha (autor) vytěžit z toho, že někdo ukradl flašku s velkým hlavonožcem? První desítky stránek se totiž odehrávají v náznacích a Bill je spolu se čtenářem pouhým účastníkem ve vleku událostí, kterým ani za mák nerozumí a kterým se jeho racionální vědecká mysl zdráhá uvěřit. Jenomže pak se přímo u něj v bytě, z balíčku velikosti knihy rozbalí pan Goss a jeho věrný průvodce Subby a Billymu se změní svět, protože začíná poznávat, že jeho Londýn není úplně tím, čím se zdá.

Londýn má totiž kromě té oficiální tváře hlavního města ostrovního království, ještě jednu tvář, kterou nevystavuje tak na odiv, ale která zároveň není neznámá těm, již jsou do jejích tajů zasvěcení. Ti, kdo mají nadání, tak mohou potkat vyznavače podivných kultů, čaroděje a jejich magické pomocníky, a když budou mít (ne)štěstí, tak možná i některého z bohů, kteří se toulají v křivolakých uličkách. Takové vypodobnění Londýna sice není úplně originální, což mohou určitě potvrdit fanoušci Neila Gaimana nebo Simona R. Greena, ale rozhodně se jedná o jeho podobu nejbizardnější. China Miéville totiž namíchal velmi hutný koktejl, jehož přísadami jsou časté pop-kulturní odkazy, lehká levicová propaganda, hororová atmosféra připomínající místy až lovecraftovskou symboliku a velmi podivné, až podivuhodné postavy. Ty jsou ostatně velkou devizou celé knihy. Autor se neomezil jen na hlavního hrdinu a pár jeho přátel a protivníků. Stránkami knihy se pohybuje spousta hráčů, kteří mají větší nebo menší vliv na její vývoj a nikdo z nich není jen pouhou bezvýznamnou figurkou na šachovnici, ale každý má svoji důležitou roli. Můžeme se tak setkat se členy speciálního policejního týmu VÚFS (Vyšetřovací útvar pro fundamentalizmus a sekty), kteří občas dokáží nahlédnout pod povrch věcí i s jejich protivníky, jimž běžní zločinci nesahají ani po kotníky, a řadou dalších postav, které se pohybují na hranici nadpřirozena, nebo ji dalece překračují.

Kapitolou samou o sobě je jazyk knihy. Už letmé nahlédnutí na úvodní věnování: „Marku Bouldovi, spoluchapadelníkovi“, dává tušit, že co se týče jazyka bude v téhle knize oproti běžné fantasy „něco jinak“. Miéville totiž nevystačil s běžnou fantaskní terminologií a stvořil spoustu termínů a novotvarů, které určitě nebylo lehké naroubovat na naši mateřštinu. Absolutorium si tak určitě zaslouží jeho dvorní překladatel Milan Žáček, který se s tímto úkolem popasoval více než zdařile. S výjimkou jediného přehmatu ve jméně průvodce hlavního hrdiny jsem nezaregistroval žádnou redakční chybu, a tak i z tohoto pohledu se jedná o zdařilou knihu.

Kraken vyžaduje pozorného a pečlivého čtenáře, který se nenechá zamotat do občas složitých sítí intrik a dokáže si užít ten pocit, kdy autor napoví, jakým směrem se bude děj ubírat, aby vzápětí naznačil pravý opak a nechal ho tak v nejistotě až do další změny. Rozhodně se jedná o knihu, k jejímuž přečtení budete potřebovat klid a soustředěnost a zpočátku i notnou dávku trpělivosti. Odměnou vám pak bude jízda bizarním příběhem, který netrpí hluchými místy, ani náznakem nudy a naopak přináší štědrou dávku originality a napětí.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

3 komentáře

Leave a Reply