Viktor kolem sebe v poslední době vidí samé potíže. Spousta zdánlivých maličkostí se proti němu spikla a řádně mu otravuje život, musí tak čelit prasklému potrubí, rozbité televizi nebo ucpanému odpadu. Sice se nejedná o žádné katastrofy globálního rozměru ale čeho je moc toho je příliš. Vrcholem všeho pak je, když se pojistka namísto v objímce, kam patří, ocitne za dveřmi, na prahu jeho bytu. Jen o kousíček vedle však nalezne ještě něco daleko podivnějšího – mladinkou rusovlásku v potrhaném oblečení, s krvácející ranou na boku. Poslušen svých profesních instinktů vezme dívku dovnitř a chystá se zavolat záchranku. Nejen její slova, ale i oblak páchnoucího rozpínavého černého kouře, který se vyvalí z telefonního sluchátka, jeho snahu překazí. Od nynějška se tak pro Viktora mění téměř vše.
Hodina Šedého psa je nejtruchlivější noční čas, doba, kdy se kradmé stíny plíží po samé hraně noci. Je to i čas, kdy je magie Ohně a Vzduchu nejutlumenější a žádný z jejich klanů nemá navrch. Tuto hodinu si zvolil Rétor, vůdce klanu Vzduchu, pro setkání se svými kolegy klanu Ohně. Na místě, které zdevastovala dávná bitva k nim naléhavě promlouvá a žádá je o pomoc, neboť Přirození sbírají své síly a chystají se znovu zaútočit na Středosvět. Jeho promluva se však míjí účinkem a co hůř, znenadání poznává, že byl zrazen a namísto Ohnivých, je obklopen nejsilnějšími z klanu Vody, v hodině jejich vrcholné síly. Vzápětí začínají umírat první z Rétorových přátel. Od nynějška se tak rop Rétora mění téměř vše.

Dva spisovatelé, kteří momentálně náležejí ke špičce ruské fantastické literatury, spojili své síly, aby čtenářům přinesli velmi ambiciózní projekt v podobě fantasy propojené s reáliemi našeho světa.
Hned v úvodu, což není úplně vždy obvyklé, se oběma autorům podaří probudit ve čtenáři zájem o hlavní postavy knihy. Způsob jakým je vykresleno Viktorovo setkání s mladičkou Tael dokáže vyvolat spoustu nezodpovězených otázek a navodit atmosféru prodchnutou tajemstvím. Stejně tak zrada, které je vystaven Rétor a jeho přátelé, je pádným důvodem k tomu, aby mágovi další kroky nezůstaly stranou čtenářova zájmu. Další kladným prvkem, který přidává nezanedbatelnou váhu na příslovečné misky vah je samotné prostředí, kde se román odehrává. Středosvět, který je kompromisem mezi naším světem, Rubní stranou, a světem čisté magie, světem Přirozených, je vystaven naprosto dokonale, bez jediné chybičky. Civilizační výdobytky v podobě elektřiny a železnice, jež jsou ovládané trpaslíky, se skvěle doplňují s klasickou fantasy magií Živelných a Totemových klanů. Celý svět je dokonale provázaný a nelze mu absolutně nic vytknout, čímž se stává největší devizou knihy.

Největší prostor dostává pochopitelně Viktor, který se postupně stává středobodem celého vyprávění a okolo nějž se všechno točí. Jeho zpočátku naivní, a někdy snad až hloupé, chování, je dáno situací, v níž se tak nenadále ocitl a je rámováno snahou o pochopení sebe sama a vlastní přirozenosti. Mysl a chápání „civilizovaného“ člověka naší doby se tak dlouho zdráhá uvěřit a přijmout svojí roli v nadcházejícím dramatu. Nejzábavnější a nejčtivější jsou ostatně právě ty scény, kdy si autoři pohrávají s myšlením moderního člověka, který se náhle ocitl na stránkách fantasy románu.Textem se tak mihne několik odkazů ke známým dílům fantastické literatury, včetně nejslavnějšího představitele „Heroic fantasy“ barbara Conana a Nik Perumov, což je jen moje dedukce, že to byl právě on, si neodpustí ani rýpnutí do nejslavnějšího Tolkienova díla (str. 346).

Vše výše napsané mělo a snad i vyznělo kladně. Nyní přidám ještě jedno pozitivní prohlášení. Nejenom samotný svět ale i příběh jako celek funguje po logické stránce naprosto bezvadně. Snad jen ten největší šťoura by našel nějaký lapsus a ani ten by patrně neměl na průběh knihy sebemenší negativní dopad, protože… Protože kniha plyne v poklidném tempu, bez zvláštního napětí, které nepřináší ani snová realita, do které se Viktor po usnutí ve Středosvětě propadá, ani živočišná a sexem nabitá Kočka Loi Iver. Do čtenářových myšlenek se tak začíná vkrádat pochybnost, zda dokonale odvedené řemeslo stačí i k dokonalému čtenářskému prožitku. Stejně jako je Whis-cola lihuprostá je totiž Zlá doba pro draky, kromě již zmiňovaného napětí, prostá jakéhokoli překvapení nebo zvratů. Vše je od začátku do konce přesně nalinkováno a autoři se od svého konceptu neodchýlí ani na vteřinu a předkládají tak čtenáři zcela předvídatelný příběh, ve kterém důležité i okrajové postavy plní přesně to, co se od nich očekává.

Přes počáteční nadšení, vzhledem k tomu, že úvod knihy je opravdu mnohoslibný, jsem se po lehkém zklamání dopracoval až k hodnocení, které ani při nejlepší vůli nepřesáhne šedesáti procentní hranici. Možná kdyby kniha u nás vyšla v době svého vzniku, patrně by zabodovala mnohem víc. Takhle jde ale jen o příběh, který většinu čtenářů vysloveně nezklame, ale ani v nich nejspíš neprobudí příliš velké nadšení.

Komentáře

komentářů

About The Author

Jindra Henry Střelec

3 komentáře

  1. Henry

    Jak jsem napsal v recenzi. Oba autoři jsou mistři pera a z hlediska profesionality jim nelze nic vytknout. Bohužel se však příliš drželi nalinkované šablony a v podstatě tak svojí práci hodně shodili. Když víš v každém okamžiku kdo, co, proč a jak bude dělat, tak je to podle mého názoru špatně.

  2. Katriška

    Hezky napsané. Předvídatelný příběh ještě nemusí být na škodu, třeba nějakého čtenáře překvapí :-). Já s tím ale mám také problémy; když se mi zdá příběh jasný, udrží mne u čtení jen to, pokud je text skvěle napsaný. Na to si se možná ještě mohl trochu zaměřit – na formu jak je to psané, jazyk a tak.
    Fain recenze.

Leave a Reply