Spolupráce dvou autorů může dopadnout všelijak, navíc když jsou tak rozdílní. Perumov známý pokračováním Pána prstenů, takový ruský Tolkien, a Lukjaněnko, autor žánrově nezařaditelný, originální a těžko vystihnutelný několika slovy, navíc v době psaní tohoto románu (před více jak 10 lety) psal zejména sci-fi. Hned v první kapitole rozdělené na dvě části můžete vidět styl každého z nich.

Ale nemusíte se bát, dopadlo to dobře. Autoři se předvedli v tom, co umí a v čem vynikají. Pohlídali si, aby příběh plynul, všechno do sebe zapadalo, nikde to nedrhlo. Jen potenciál knihy mohli víc využít, ještě se z toho dalo něco vytěžit. Například větší využití Viktorova meče, dál skrz nějakou vzpomínku mohli přímo ukázat události z bohaté historie světa, která na čtenáře dýchá, stejně jako svět samotný. Jenže to by asi nezůstali u jedné knihy:) Avšak nepředbíhejme, začněme od píky, tedy měl jsem na mysli od příběhu.

Viktor je lékař z Moskvy, který má jen občas smůlu, i když za to pořádně zvláštní. Nejspíše by jím zůstal i nadále, kdyby se jednoho dne před jeho dveřmi bytu neobjevila mladá dívka – spíše děvče – Tael. Ta mu ukáže, že ještě existuje i jiný svět, než Rubní strana (náš svět). Dovede jej do Středosvěta, kde funguje jak magie, tak technika. Řekne mu, že právě on je vyvolený, aby zachránil tento svět před příchodem Přirozených, kteří se sem chystají vtrhnout s cílem vše ovládnout. Ti přichází ještě z jiného, čistě magického světa.

Viktor se postupně seznamuje se Středosvětem, zjišťuje, že je postaven na čtyřech základních živlech, z nichž každý je výsostný pro jeden ze čtyř hlavních klanů – klanu Vody, Ohně, Vzduchu a Země. Na druhou stranu v lecčem je podobný tomu našemu. Funguje tu elektřina, stále může na ruce sledovat běžící hodinky a nejdůležitější dopravou je trpasličí Trať, po které se prohání parní lokomotivy. Už Vás omrzely stále stejné fantasy světy s věčně podobnými zákonitostmi? V tomto ohledu jistě příjemné osvěžení.

Myslet si však, že to bude na úkor magie, by byla chyba. Magie je tu skoro všude. Má tu hlavní slovo. Meče a další zbraně jsou až druhořadé. Šance pro Vás, jak zažít pořádné magické souboje a poznat kouzla, která vás zatím ani nenapadla. Praskání, svištění kouzel a splétání složitých magických vzorců je tu běžnou záležitostí, tedy aspoň teď, když se všechno dává do pohybu a rozhoduje někdy i každá minuta. Zjistíte, co to je, když kouzlí mág Vody, a co naopak čaroděj z klanu Vzduchu. A samozřejmě poznáte ty největší mágy – Torna, Rétora a některé další.

Velmi pěkně vidíme Viktorovu proměnu během všech těch událostí. Nejprve člověk, kterého můžeme označit jako „člověka dnešního typu“, který nemůže nebo nechce uvěřit, že je ještě nějaký svět mimo ten náš. Navíc s trpaslíky, elfy, čaroději? Napadne ho to stejné, co by dnes každého z nás – vždyť na to si hrají kluci a holky na těch larpech ne? Něco uvnitř mu ale říká, že to může být pravda. Po překonání první krize – touhy ihned se vrátit – se postupně sžívá s novým prostředím a objevuje své nové schopnosti. Zdá se mu, jakoby to už znal, ale zatím je zmatený a skoro nic chápe.

Jak dny ubíhají, přestává jeho udivenost, ustrašenost, nevíra. Viktor už jen neposlouchá, ale začíná se ptát, přemýšlet. Nakonec sám i rozhoduje. Sledujeme několik jeho cest. Cestu napříč kontinentem, ale také cestu k poznání všeho okolo, jak co funguje, jak se co má. Nicméně ta nejdůležitější, je cesta k poznávání sebe samotného. Když zjišťuje, čeho všeho je schopen, jak se začíná chovat a jednat. V koho se to mění? To, aby se stal tím vyvoleným – Zabijákem (koho jiného než draků), musí poznat, objevit hlavně sebe.

Tím, že hlavní postavou je vlastně jeden z nás – Viktor, nebude nic neobvyklého slyšet přirovnávání ke Conanovi či o tomhle přece psal ten a ten tu knížku nebo odborná fyzikální a další pojmenování. Proto kdo nemá rád čisté ryzí fantasy, by mohl být spokojen. Přesto tyto výroky nepůsobí rušivě a jsou do textu zasazeny s pečlivostí zkušeného zahrádkáře, který ví jak se starat o zahrádku, aby mu nejvíce vzkvétala, kde kypřit, kde pohnojit, avšak ne zbytečně moc, tak akorát aby to stále bylo ještě k užitku:)

Co vlastně znamenala věda pro něho samotného? Nebyla také svého druhu magií? Kdyby se kardiogram nepořizoval s pomocí přístroje, ale prostřednictvím Napoleonova ducha během spiritistické seance, kdyby rozbor krve neprováděla laborantka v bílém plášti, nýbrž upír upírka v černých cárech, kdyby se v lékárnách místo tablet dobře osvědčil prodej sušených netopýřích křídel a očarovaných pavučin? Co by se tím pro Viktora změnilo? Pro člověka, který si projde hromádku papírů, který si prohlédne a prohmatá pacienta, ale pak stejně spoléhá hlavně na vlastní ruce a skalpel?

(str. 122-123)

Taktéž tu přímo nevidíme dobro a zlo. Přímé ohrožení hrozí ze strany Přirozených, ale jinak ostatní postavy nemohou být označeni za černé, nebo bíle. Všechny však spojuje jedno – zastavit Přirozené, ubránit se jim – i když každý o to usiluje jiným způsobem. Každý je přesvědčen, že jedná správně a jak nejlépe může. Najednou se naskýtá otázka, zda se dá jednoznačně určit, co je správné? Stejně jako v běžném životě nic není černobílé, všechno má více stran, více tváří. Zvítězit se dá více způsoby, problém má více řešení… typický Lukjaněnko.

A tato typičnost pokračuje postavami, kdy žádná z nich není zcela bez poskvrny, i těch nemocnějších se to týká a je paradoxem, že právě tito mocní někdy bojují proti tomu, co dříve podporovali. Takže komu fandit se musí rozhodnout každý sám. Je tu samozřejmě dvojice Viktora a Tael, ale i ostatní postavy se budou snažit upoutat na sebe pozornost, “vetřít se” do Vaší přízně. Jeden bude dávat na odiv svou moc, druhý moudrost a jiný informovanost a znalost lidí, navíc za použití svého charisma. A najdete další.

Různé zápletky, oddělené události se postupně začínají ovlivňovat a spojovat až se to na konci, jak už to bývá, všechno potká. Zpočátku nespojené nitky utvoří propletenou pavučinu. A to nejen díky práci autorů, ale i nezadrhávajícímu se překladu a dobré korektuře. Snad, jen nakonec těch draků není tolik. Trochu nadneseně by se drak mohl částečně označit za symbol, ale posuďte po přečtení sami, nechci více prozrazovat.

Jak to uzavřít? Doporučuji, jestli máte rádi originalitu, nápady, akci. Jestli vám sedí klasická fantasy, anebo byste chtěli něco netradičního, nápaditého, doporučuji taktéž. Pokud je Vaším oblíbeným autorem Lukjaněnko, neváhejte. No, a jestli Vám jméno Perumov nic neříká, ale jste milovníky high fantasy, máte opět, výše zmíněnou, jednu možnost. Nejedná se o knihu roku, ale jako jednu z vybraných knih roku 2010 byste si ji měli určitě přečíst.

Když mluvila, uvědomovala si, že její záchrana – a nejen její záchrana, ale i budoucí osud celého klanu – nyní závisí na upřímnosti. Úplné a bezvýhradné. Pokud se nezmýlila… Ale ne, nemohla se zmýlit.

(str. 329)

Hodnocení: 75%


Dílo: Zlá doba pro draky (Ně vremja dlja drakonov)
Autoři: Sergej Lukjaněnko, Nik Perumov
Překladatel: Konstantin Šindelář
Nakladatelství: Triton + Argo
Redakce: Michaela Šmejkalová
Obálka: Ciruelo Cabral
Počet stran: 472
Cena: 328 Kč (pro členy Trifid klubu 279 Kč)

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Leave a Reply