Že by se k hodnocenému dílu mělo přistupovat s čistou hlavou a bez předsudků, je sice základní recenzentské pravidlo, ono se to ale snadněji řekne, než uskutečňuje. A tak jsem se po letmém prostudování krásně zpracované knihy přes veškerou snahu neubránil jistým nadějím…

Naději, že ono lákavé spojení „námořní fantasy“ znamená, že by se to tentokrát mohlo obejít bez klasických žánrových klišé. Naději, že veškerá pozornost, které se knize od debutujícího autora ještě před vydáním dostalo, je oprávněná, a především naději, že nádherná obálka skrývá odpovídající obsah.

Hned zezačátku si vyjasněme jednu věc: Prokletí ryšavého vlka je prvním dílem plánované tetralogie, jehož účelem je spíše představit svět a hlavní postavy, nežli uzemnit strhujícím dějem.

Nejdůležitějším protagonistou příběhu, kolem nějž se celá kniha točí, je královský koráb Chathrand. Nejedná se samozřejmě o žádnou řadovou kocábku, ale o staletí starý kolos gigantických rozměrů. Na své palubě veze téměř tisíc lidí, jejichž cílem je dovézt dceru Arqualského velvyslance Thashu na svatbu z rozumu s princem znepřátelené říše Mzythrin. Jenže ne každému by vzniklý mír přinesl prospěch, a tak se pomalu začínají roztáčet kola ohromného spiknutí…

Hlavním hrdinou je potomek porobeného národa, pohrdaný a vysmívaný lodní pomocník Pazel Pathkendle. K obyčejnému teenagerovi má ale daleko – kromě toho, že je synem proslulého piráta, vládne magickou schopností porozumět každému jazyku. Díky souhře okolností se dostává na palubu Chathrandu, kde se proti své vůli zaplétá do celé konspirace, jen aby si postupně naložil osud celé říše na svá bedra.

Důležitých postav jsou ale samozřejmě více – nesmí chybět moudrý bojovník Aragornovského typu či hrdinův oddaný sidekick, najdou se ale i mnohem nápaditější charaktery. Mocný mág v těle lasičky, národ miniaturních Ixchelů – humanoidů velikosti větší krysy, kteří mají s Chathrandem vlastní plány, nebo inteligentní zvířata. Každý na palubě sleduje své vlastní cíle, od čehož se odvíjí množství vedlejších dějových linií. Nakonec se ale stejně všichni budou muset spojit, pokud mají šanci uspět v boji proti ultimátnímu zlu.

Fantasie má Redick na rozdávání a svět Alifrosu je poctivě promyšlen, ať už z hlediska politického, historického nebo geografického. O pečlivosti autora svědčí i pěkně zpracovaná mapa, což se cení. Ještě více bych tedy ocenil, kdyby byla standardně vytištěná na začátku knihy a ne na jejím konci, takže by ji nedočkavější čtenář (já) objevil jinak, než náhodou v půlce děje, ale to už je jen drobnost.

Mořem obklopený svět plný větších či menších ostrůvků je zabydlen mnoha rasami, podvodními Murthy počínaje a obřími Augrongy konče. Kouzla zde rozhodně nejsou běžnou věcí, magickým nadáním disponuje pouze několik vyvolených a většina soubojů se tak odehrává za použití chladných zbraní.

Problémem Spiknutí Ryšavého vlka není absence originality, s kterou snad v žánru ani nikdo nepočítá, ale jeho nevyrovnanost.  Samotný a želbohu nijak komplikovaný příběh se rozjíždí rozvláčně pomalu, a když už se konečně začne odehrávat něco podstatného, kniha končí.  Než Chathrand vypluje na svou osudovou cestu, tak se prakticky nic neděje, poté Redick vyloženě dupne na plyn a až moc rychle vyzradí celou podstatu spiknutí, rozdělí osádku na ty dobré a špatné, načež opět zvolní a odkloní se od hlavní dějové linie. Samotný závěr je sice dostatečně akční a pompézní, nicméně díky chování hlavních aktérů nevěrohodný a zahraný do autu.

Samotný skvělý nápad umístit děj na loď mi přijde hodně nevyužitý. Díky obrovské velikosti Chathrandu není prostor vyprávění nijak výrazněji omezen – když je potřeba, vždy je k dispozici dostatek bezejmenných lidí, kteří mohou umírat při nejrůznějších příležitostech, případně se na lodi objeví prostor, o němž nikdo nemá ani šajnu.

Naštěstí je Redick nadaný vypravěč a dokáže si udržet čtenářovu pozornost, i když se zrovna nic pořádného neděje. Text je totiž opravdu čtivý a s celou knihou, o které se rozhodně nedá říci, že by patřila mezi ty hubenější, budete hotovi mnohem dříve, než byste čekali. Pochválit musím občasné změny stylu vyprávění, kdy se některé události dozvídáme například z deníkových záznamů lodních důstojníků nebo osobní korespondence kapitána lodi. Už samotný úvod knihy, psaný formou novinového článku je vynikající a je škoda, že takto autor neexperimentuje častěji.

Vynášet nějaký verdikt po prvním díle by nebylo spravedlivé. Spiknutí Ryšavého vlka je dobře napsanou fantasy, která má opravdu slušný potenciál, ale na bezvýhradné doporučení to ještě není. Na jednu stranu tady máme velice čtivé dobrodružství z neokoukaného prostředí, na druhou kolísavou kvalitu a pouhý příslib do budoucna. Kulisy jsou postaveny dokonale, nezbývá než doufat, že to opravdové divadlo teprve začne.

autor recenze: Honza Srp

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply