Zdá se, že skandinávská literatura zažívá návrat do centra společenského dění. Jak dokazuje nebývalý zájem o filmová práva na knihy Stiega Larssona a úspěch švédských zpracování, která už se dostala do kin, severský pohled na zločinnost a pragmatická krutost země vikingů, je přesně to, co současná umělecká scéna potřebuje. Závan čerstvého, chladného vzduchu ze severu. Po úspěchu trilogie Milénium od již zmíněného Larssona, se objevil další autor, který si s vraždami, mučením a překvapivými motivy nebere servítky. Jmenuje se Lars Kepler a detektivní thriller Hypnotizér nadchl mnoho příznivců “severského” stylu psaní. Tolik k úvodu.

Jméno Lars Kepler mě prvně přivedlo k představě švédského autora kolem čtyřicítky a myšlence, že mít -lars- kdekoliv ve jméně zřejmě zaručuje literární talent. O to vtipnější bylo zjištění, že Lars Kepler neexistuje. Jedná se totiž o pseudonym manželské dvojice spisovatelů Alexandry Coelho Ahndorilové a Alexandera Ahndorila. Ti spojili svou zálibu v psaní a thrillerech ve velmi působivém detektivním příběhu s kontroverzním tématem hypnózy.

Už téma samotné je velikým lákadlem k přečtení a čtenář toužící po detailech hypnotické terapie rozhodně není zklamán. Hypnóza se prolíná celým příběhem, její kladné i řekněme stinnější stránky jsou popsány věrně a pochopitelně, je vidět, že jsou autoři s touto problematikou dobře obeznámeni.  Cenný pohled do praktických metod provádění hypnózy a popis pocitů, které v ní zažívají jednotlivé postavy, dává knize uvěřitelný a velmi osobní tón.

A nyní k příběhu. Začít knihu trojnásobnou vraždou, přičemž jednou z obětí je malá holčička, je dost drsné, ale působivé. Čtenář pak jen doufá, že strategie autorů není vytáhnout na prvních stránkách esa a zbylých …. stránek jen popisovat, jak k tomu došlo. To naštěstí není připad Hypnotizéra a během dalších zvratů událostí se na tu první -velmi krutou- vraždu vlastně tak trochu zapomene.

Obě hlavní postavy- inspektor Joona Linna a hypnotizér Erich Maria Bark- mají pro své akce různé motivy, přesto jsou nuceni spolupracovat na vyšetřování vraždy, které se nakonec zvrtne v osobní drama hypnotizéra a jeho rodiny. To přeroste z hádek o nevěře až k momentu, kdy Bark a jeho žena podnikají nemožné, aby zachránili svého syna. Dlouho se mi nestalo, že bych si při čtení řekla: ,,Aha, tak už vím, jak to dopadne! Aha…tak ne. Cože?!”. Svou pošetilou domněnku, že příběh dopadne přesně, jak si představuji, jsem musela v průběhu několikrát měnit.

Kniha o krutých náhodách, nenávisti a důsledcích dávných rozhodnutí rozhodně stojí za přečtení.

Komentáře

komentářů

About The Author

2 komentáře

Leave a Reply