Existují tajemství, která by měla zůstat skryta. Skutečnosti, které by nikdy neměly být vyjeveny. Ti, kteří je odhalili, zemřeli šílení. Nechť se zajímá, kdo je dost posedlý touhou po poznání a nevadí mu, že riskuje zdravý rozum. Že se mu noc co noc budou zdát noční můry… To by se mělo čtenáři vybavit, když zazní jméno Lovecraft.

Mrazivá atmosféra Lovecraftových povídek, kterou si mohou stejně dobře oblíbit milovníci horrorů jako sci-fi a fantasy, přetrvala již téměř století. Nejnovější česká sbírka přináší šest poměrně známých příběhů z různých let. Pro mě osobně to bylo první setkání s tímto autorem a úplně jsem se zastyděla, že jsem od něj předtím nic nečetla. Navíc jsem záhy pochopila, že napsat recenzi nebude žádná legrace. Na starší díla je potřeba pohlížet v širším kontextu s ohledem na období, ve kterém vznikla, a to je někdy velmi obtížné. Nicméně dá se říci, že Lovecraft mi učaroval. Jeho povídky totiž přímo dýchají inteligencí a nočními můrami, které si pravděpodobně nevymyslel.

Ve sbírce se stále opakuje několik zásadních motivů. Spánek, prozření, kruté bytosti z dávných dob, tajní uctívači, Necronomicon a stupňující se šílenství. V tomto směru lze očekávat spíše lehkou provázanost a určité podobnosti než zásadní rozdíly. Kupříkladu Volání Cthulhu a Stín z hlubin času se shodují ve výskytu některých jevů, avšak podstata těchto jevů je rozdílná. Je tedy velmi subjektivní zda si jako čtenář řeknete, že místy Lovecraft vykrádá sám sebe, či nikoliv. U mne osobně převládl dojem naléhavosti.

Velkou předností je u Lovecrafta především poutavost a precizní zpracování. Pravda, místy jeho „vědecké“ pasáže připomínají Verneových 20 000 mil pod mořem. To mě zpočátku zaráželo, neboť i já jsem si coby příslušník mladé generace již odvykla nacházet krásu v obsáhlých popisech. Nakonec mě ale strhly a myslím, že tato ztracená schopnost je ještě u mnohých čtenářů obnovitelná. Ostatně touha po poznání a po objevu je lidstvu vlastní. Jak by tedy mohl nudit zápal vědců, kteří v Antarktidě našli více, než kdy doufali? A navíc je vše velmi věrohodné až nezpochybnitelné a láká to k pátrání po pramenech, ze kterých autor vycházel.

Pominu teď Dagjona a Slavnost, které nejsou příliš obsáhlé a těžko je rozebírat. O nich snad jen tolik, že to jsou zdařilá dílka, která by si zasloužila obsáhlejší zpracování. Věnovala bych ale pár řádků ostatním povídkám.

Volání Cthulhu vypráví o odhalení tajného kultu, který uctívá cosi, co by pro dobro lidstva nikdy nemělo znovu kráčet po zemi. Záhada, řešení, děsivé odhalení a obavy z budoucnosti. Noční můry. Nic z toho nechybí. Přesto ve světle dalších povídek ztrácí tato na lesku. Dost možná proto, že patří k těm starším a není ještě tak propracovaná.

Hrůza v Dunwichi výrazně vyčnívá ze sbírky a trochu více se drží zaběhlých horrorových schémat. Bylo jednou jedno městečko a to bylo divné. Lidé, kteří tam žili, byli také divní. Ale nejdivnější ze všech… A tak jeden starý kouzelník přivedl skrze svoji dceru na svět zplozence pekel, která si nelze představit, pokud nejste šílení jako autor Necronomiconu. Strašlivá tajemství a ďábelské cíle, jejichž dosažení by mělo být zabráněno za jakoukoli cenu. Povídka se do sbírky velmi hodí právě pro svou odlišnost, neboť je mezi ostatními příjemným osvěžením.

V Horách šílenství odpovídá svým charakterem novele a je to asi nejvíce strhující a nejméně horrorový příběh ve sbírce. Velmi propracovaný pokud jde o fakta a nejlépe pochopitelný ohledně přístupu hlavního hrdiny ke všem objevům. Děj se odehrává v Antarktidě. Či se spíše odehrával, zpětně vyprávěný má odradit další badatele od pokračování ve výzkumu.

Stín z hlubin času je poslední povídkou a neznámá prastará rasa, která v něm vystupuje, se jeví jako ta nejvyspělejší ze všech dosud zmíněných ras. Její poznání dosáhlo takového stupně, že se člověku skoro chce závidět profesoru Peasleemu, že mu právě tyto bytosti na několik let ukradly tělo a jeho mysli uvězněné v těle vetřelce umožnili studovat jejich poznatky. Otázka je, jestli si všechno jenom nevsugeroval.

Podtrženo sečteno, sbírka V Horách šílenství je zárukou kvalitní četby. Ovšem hledáte-li romantiku, či šťastné konce, hledejte jinde. Pokud se však považujete za znalce horroru, Lovecrafta určitě neopomeňte. Jeho příběhy mají hlavu a patu na rozdíl od mnoha knih a filmů téhož žánru.

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

  1. Katriška

    Dobrá recenze. Věnuješ se všem povídkám, dobře se dá představit atmosféra knihy a čtenář má hodně informací, zda si knihu pořídit či ne.
    Možná bych se jen napříště vyhla přílišné upřímnosti 😉 – nevím jestli bylo nejšťastnější přiznávat, že jsi jako recenzent od autora zatím nic nečetla (Neříkám, že je chyba, že jsi od něj nic nečetla, ale v rec. bych na to raději neupozorňovala. Pokud jde o někoho tak profláklého, možná bych si i něco půjčila – pokud bych měla čas, ale chápu, že to vždy není možné)
    Jinak bych se také vyhnula prozrazování, že povídky nemají šťastné konce, ale to je jen moje posedlost, nemám ráda, když se v recenzích příliš něco prozrazuje – byť to byla věc, se kterou se dá počítat už jen dle pověsti autora 🙂

Leave a Reply