Někteří neznalí by mohli po přečtení jména začít hledat autora na cizojazyčných webech, ale není tomu tak. Tento český autor, skrývající se pod pseudonymem, se proslavil zejména svou trilogií o královském prokurátorovi Kloppu Yggreddovi, a ne asi náhodou, protože k tomu má jako právník poměrně blízko. Nyní přichází jeho Tovaryš, který vás už nějaký ten den pozoruje z pultů knihkupectví. Poznejte více autora těchto hrdinů…

Kdy se ve Vás probudila touha psát? Měl jste třeba v mládí sen stát se spisovatelem?

Mé dětské sny se nijak nevymykaly normálu. Nejprve jsem chtěl být popelářem, pak kosmonautem a nakonec učitelem. (Alespoň vidíte, jak jsem postupně slevoval ze svých nároků.) Rozhodně jsem si ale nikdy nemyslel, že by ze mě mohl být spisovatel.  S  psaním jsem navíc začal až po vysoké a k vydání mých povídek mě musela dokopat manželka. Nebýt jí, bylo by pro mě psaní pořád jen příjemným koníčkem.

Vyměnil byste své dosavadní povolání za spisovatelské, když pomineme, že živit se psaním fantastiky u nás moc nedá, i když výjimky se najdou? :-)

V naší malé zemičce se člověk bohužel  uživí psaním knížek pouze v případě, že jde o knížky vkladní. Takže se budu muset ještě nějakou dobu držet svého řemesla a čekat, dokud mě nezačnou překládat do patnácti světových jazyků, včetně svahilštiny. Pak se uvidí…

Co si myslíte, že je pro psaní nejdůležitější a nepostradatelné?

Být jak se říká vypsaný, tedy mít svůj styl a dostat dobrý nápad. A vychlazená desítka taky není k zahození :-)

Téma Vaší trilogie o královském prokurátorovi Kloppu Yggreddovi (snad to správně skloňuji) asi nebylo zvoleno náhodou, protože sám se pohybujete v tomto prostředí. Pomáhá Vám nějak Vaše práce a praxe v psaní? Máte díky tomu v něčem výhodu proti jiným autorům?

Myslím si, že nejlépe může člověk psát o tom, co zná z vlastní zkušenosti. Bojím se ale domyslet, co asi ve volných chvílích musel v tom případě zažívat mistr Kulhánek.  Při psaní příběhů s detektivní zápletkou je má práce samozřejmě výhodou, ale při psaní Tovaryše jsem toho moc nepoužil. Naštěstí…

Snažíte se při vytváření hlavních postav mít s nimi něco společného, abyste se s nimi lépe ztotožnil? Jako povahový rys, smýšlení, chyby…

Určitě mají mí hrdinové podobný styl uvažování. Jsou ale přímočařejší a méně ochotní ke kompromisům. Pro mě je ale důležité, aby se s nimi mohli ztotožnit čtenáři a ne jen já.

V rozhovoru pro Sarden jste uvedl, že Vaším velkým koníčkem je historie. Jaká její část, epocha Vás nejvíce fascinuje nebo zajímá?

Napoleonské války, I. a II. světová a hlavně válka Severu proti Jihu. Hodně se ale zajímám i o život ve středověku a ranném novověku. Jak fungovala společnost, řemesla, jak se co kdysi dělalo a pod.  Znalost takových reálií může být pro psaní docela užitečná.

Máte také rád alternativní historii. Kdybyste měl možnost něco v historii změnit – výsledek bitvy, rozhodnutí politiků… – co by to bylo? Aneb co byste si přál, aby se odehrálo jinak?

Kromě roku 1938? Asi nejvíce by mě zajímalo, co by se stalo s Evropou, kdyby nezanikla křižácká království ve Svaté zemi. A co kdyby se mongolové po smrti chána Ogedeje neotočili a pokračovali dál v dobývání Evropy? Nebo kdyby evropští vladaři přijali za svou myšlenku Jiřího z Poděbrad a sjednotili Evropu o nějakých pět století dříve?

Mnoho lidí v dnešní době považuje fantastiku za odpadovou literaturu. Proč si myslíte, že tomu tak je? Myslíte si, že se tento pohled veřejnosti může změnit?

Fantastika je hodně pod vlivem módních trendů. Když se ujal Harry Potter, tak někteří vydavatelé začali okamžitě do zblbnutí chrlit fantastické příběhy pro dospívající mládež, které  byly většinou bez nápadu a v podstatě také  na jedno brdo. To jsou sice i erotické povídky, ale u těch to lidem zase tolik nevadí :-) Rozhodně bych ale fantastiku nepovažoval za nějaký literární odpad. Je to prostě jen oddechové čtení, občas  nutící člověka k  zamyšlení. Nemám nějaké umělecké ambice, a tak mi stačí, že si lidé čtením mé knihy příjemně ukrátili třeba jízdu vlakem.   

Dají se podle Vás do fantastiky vložit vysoká témata (např. filozofické úvahy), současné problémy světa, prostě to, co si lidé myslí, že právě ve fantastice chybí? Má vůbec fantastika něco takového nabízet, nebo má být jen oddechovou literaturou? Dělíte sám nějak fantastiku? Vkládáte tam právě i takovéto odkazy, zamyšlení, postřehy?

Prvoplánově bych asi filozofická témata s fantastikou nemíchal. Samozřejmě, že můžete klást důraz na určité morální hodnoty nebo postoje, to je normální postup, nebo naopak můžete ukazovat, co se lidem stane, když se těchto hodnot nedrží, ale tyhle myšlenky jsou a měly by být v pozadí příběhu. Ten se ale třeba může točit i kolem zásadních témat. Vezměte si třeba Věčnou válku od Haldemana, nebo Legendu od Gemmella. Na první pohled je to hloupoučký román, jenomže na hrdinství  v bezvýchodné situaci není nic hloupoučkého. Lidi potřebují takové příběhy a vzory, i když jsou jen vymyšlené…


Považujete se spíše za optimistu, nebo pesimistu? A tedy, co byste vzkázal Vašim i dalším čtenářům fantasy a sci-fi? :-)

Nejsem ani jedno ani druhé. Jsem skeptik. To znamená, že věřím ve šťastné konce,  ale  připravuji se i na ty druhé a díky tomu nebývám tak často zklamaný. Mým čtenářům přeji, ať  moje knihy ještě dlouho ve zdraví čtou. A těm ostatním nepřeji nic a pokud se jim to nelíbí, nikdo jim nebrání přejít do kategorie mých čtenářů. :-)

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Leave a Reply