Dnes tu máme povídku, která si určitě zaslouží pozornost. V naší soutěži získala asi nejširší rozpětí bodů. Jednu desítku, ale i trojku. Co na ni říkáte vy?

Petra Štarková:

Dračí dieta

aneb

kterak to v pohádkách neměli lehké

Královský gynekolog měl plno práce. V propoceném plášti, s třesoucíma se rukama a strhanýma očima prohlížel toho dne už čtyřicátou sedmou dívku.

„Jenom ne děvečky, neposílejte mi pořád ty děvečky, ty je skoro zbytečné vyšetřovat…. vždyť třeba tahle už měla sedm dětí,“ úpěl v duchu, leč marně. I pacientky číslo čtyřicet osm až padesát šest byly ženy z lidu. Komtesa, zemanská dcera nebo snad dokonce princezna, žádná. A nevinná už teprve ne.

„Hm… to nám drak za chvíli chcípne hlady,“ zasmušil se král, když mu felčar referoval neradostný výsledek mnohadenního bádání. Královský rádce bezradně krčil rameny.

„Jak je to vůbec možné?“ divil se král.

„Jednoduše, výsosti,“ ujistil jej rádce, „takhle to dopadá vždycky, když se zemí přežene vojsko.“

„Čí vojsko?!?“ vyděsil se král.

„Naše vojsko,“ upřesnil rádce, „Vaše výsost přece ráčila minulý týden vyhlásit manévry.“ Krále to kupodivu nijak neuklidnilo:

„Vojsko nechat o chlebu a vodě!“ rozhodl rozzlobeně. „A každý nechť se ožení s tou, kterou svedl.“

„Ale to bychom museli uzákonit mnohoženství,“ odvážil se promluvit královský šašek. Krále ovládl pocit, že být panovníkem je velice nevděčná a špatně placená dřina.


„Třeba nám pomůže sousední království,“ pokusil se rádce spravit mu náladu, „víme pozitivně, že náš drak tam denně létá na zákusek. Občas i na oběd.“

„To rád věřím,“ podpořil ho šašek, „v sousedním království mají emancipaci, tam se vždycky nějaká nedotčená najde.“

„Náš drak? Do sousedního království? Ale to nemůžeme dopustit! Ještě by tam zůstal, a vojenská převaha by pak už nebyla na naší straně! Nedá se nic dělat, vyšleme rytíře,“ rozhodl s povzdechem král.

„Na draka? Račte odpustit, veličenstvo, ale dost pochybuji, že by naše ctěné rytířstvo dokázalo zabít cokoliv většího než kočku.“

„Ne, tak jsem to nemyslel. Vyšleme rytíře… ehm… na ta děvčata,“ pokoušel se král upřesnit rozkaz.

„To myslíte jako…. že by u sousedů…. jak to říct….. pochytali potravu a dovezli ji drakovi sem k nám?“

„Ne tak docela…“ zarděl se král, „vyšleme rytíře do sousedního království….. aby jaksi….. znemožnili drakovi…. živit se tam. Když vyhladoví, přestane trvat na nesmyslné podmínce a postačí mu domácí strava a princezna za ženu. Ostatně viděl jsem i draka, který byl vegetarián, tak co.“

„Princezna je ve třetím měsíci, se svatbou by se mělo spěchat,“ připomněl šašek neradostnou pravdu.

„To by se mělo. A taky uvažovat. Neměl by princeznu dostat nejudatnější rytíř? Přece jen by to bylo stylovější.“

„Svůj půvab by to mělo. Nemuseli bychom zvětšovat ložnici. Jenže co pak s drakem? Přece jen – draka potřebujeme, když  je naše armáda na……. dobrá akorát na zvýšení populace.“

„Princezně je to vcelku jedno. Přemýšlí teď hlavně o tom, jak vybrat nejlepšího učitele kojení.“

„A že bych rychle vdal dceru, předal království, a problémy s drakem ať si pak řeší můj nástupce?“ Král nečekanou myšlenkou úplně ožil. Rádce se šaškem se po sobě podívali. Ať hledali jak chtěli, nikde na tom plánu nenašli nic pozitivního pro sebe.

„To by nešlo, protože to nemůžeme vyhlásit.“ Odhodlal se nakonec k protestu šašek.

„Proč ne?“ zeptal se král.

„Protože jako královský rozkaz to zní strašně: Hrdina, který připraví o věnec nejvíc dívek ze sousedního království, dostane  princeznu. Víte, jak by to rozmázli kronikáři?“

„Jedině vyhlásit to neveřejně,“ navrhl rádce váhavě.

„To jako vybubnovat to potichu?“ nechápal panovník.

„Tak,“ přikývl rádce, „přesně tak.“

Král se hluboce zamyslel. Tak hluboce, že mezitím do jeho království dorazil úplně jiný, předem neschválený princ v domnění, že tam najde šípkovou Růženku.


Komentáře

komentářů

About The Author

4 komentáře

  1. Maijro

    Uderne, vtipne, originalne… perfektna parodia (alebo skor co to zo zakulisia zivota rozpravkovych postav), urcite pobavilo… ale ako to bolo aj v pripade predoslej „rozpravky“ v takejto sutazi tazko obhajitelna tema a spracovanie (to vysvetluje aj to kolisanie bodovych hodnoteni)… ja by som dal urcite aspon 9 bodov, ale vzhladom na to, ze tu este urcite budu poviedky, ktore su poriadnou davkou fantasy (so vsetkym, co k tomu patri) by to bolo asi trochu nefer. Ale inak super, ako mikropoviedka velmi dobre napisane.

  2. Daletth

    Po dnešním úmorném dni mi to neskutečně zvedlo náladu. Upřímně jsem se zasmála a večer je hned radostnější.. 🙂 Pěkná mikropovídka, která podle mého nikoho neurazí… Jojo, v pohádkách se člověk o takovéhle kruté realitě pohádkových postav, nedozví… 😀 Jen ty trojtečky 😀
    Osmička jak vyšitá 🙂

  3. Tereza Matoušková

    Už dlouho se mi nestalo, abych se u povídky zasmála hned u první věty a to ne kvůli autorově neumu, ale umu. Jinými slovy povedená záležitost, otázkou znovu je, jestli se něco takového do fantasy soutěže hodí. V porovnání s ostatními povídkami to opět působí spíš jednoduše. Samo o sobě to ale grády má a já se pobavila. Za mě 8.

  4. Karel Doležal

    Tak tohle byla jedna z prvních, které jsem četl, a úplně první, u níž jsem se s chutí zasmál. Autorka si na nic nehraje a prostě nám plácne krátkou a údernou parodii, která ovšem současně dunutí k zamyšlení, jak ono to v těch pohádkách vlastně funguje. Příjemné odpočinkové čtení na pár minut volného času. Věc, jakých by mezi spoustou pompézní epiky mělo bylo víc.

Leave a Reply