Neuromancer

William Gibson

Case patřil k nejlepším „kovbojům“, kteří se kdy pohybovali v kyberprostoru. Jeho schopnosti až přesahovaly hranici uvěřitelnosti, jenomže pak udělal chybu, když se snažil obohatit na úkor svého zaměstnavatele. Trest, který ho za to postihl, byl horší než sama smrt, za svoji pýchu zaplatil poškozením nervového systému a tím pádem neschopností spojit znovu svoji mysl s nekonečným datovým prostorem. Jeho nadějí se stává japonská Chiba, kde doufá nalézt dostatek prostředků k tomu, aby se na některé z ilegálních klinik nechal vyléčit. V tomto městě se však stává pouhým pěšákem, který jen těžko chrání holou existenci.
Přesto Casemu svitne nová naděje, když se v jeho životě objeví nájemný zabiják s perfektně vytrénovanou postavou, chirurgicky vylepšeným tělem i očima jménem Molly. Její zaměstnavatel má pro Caseho nabídku, které se nedá odolat. Díky ní se může znovu ponořit do zběsilého světa jedniček a nul.

Neuromacer určitě po právu vychází v edici Mistrovská díla SF, protože se bezesporu jedná o knihu, která nakopla žánr sci-fi novým směrem a stála u zrodu zcela specifické subkultury. Přesto naše první vzájemné setkání při jeho laserovském vydání v roce 1991 neproběhlo příliš šťastně. Ono totiž v době, kdy většina domácností nebyla ještě ani vybavena pevnou telefonní linkou, o mobilním telefonu nebo počítači ani nemluvě, jsem většině té knihy prostě nerozuměl. Na dlouhou dobu tak pro mne Neuromancer představoval, hned po Malacijské tapisérii, jeden z nejhorších nakladatelských počinů Laseru. I proto jsem ale po novém vydání ochotně sáhl a chtěl se přesvědčit, jak se s knihou s odstupem času znovu popasuji

William Gibson se se čtenáři rozhodně nemaže. Hned zpočátku je hodí doprostřed životem ale i zločinem bobtnající japonské Chiby, kde se nezištně potkává technologický pokrok té nejvyšší úrovně s lidmi, kteří klesli až na samé dno, a jen s minimem vysvětlování ho zahltí specifickou hantýrkou kyberpunku a množstvím technických termínů. Zpočátku si tak čtenář může připadat lehce dezorientovaný a zmatený, stejně jako samotný hlavní hrdina, který zažíval podobné pocity po svém zmrzačení. Stejně tak jako Case pomalu vybředá ze svých prvotních problémů, i když další pochopitelně přijdou,  a jeho mysl se znovu projasňuje, získává i samotný čtenář větší přehled a vládu nad dějem. Příběh, který nejprve působí lehce roztříštěně, tak poznenáhlu dostává jasný řád a nic už nebrání v jeho plném vychutnání.

Rozvoj počítačových technologií, které jsou kromě odborných pracovišť denně přítomné v každodenním životě každého z nás, nabral v posledních dvou dekádách takové tempo, že jen málokdo si nedokáže představit, co se na stránkách knihy odehrává. Tam, kde před pětadvaceti lety působil Gibson jako opravdový fantasta a vizionář, je dnes kniha v mnoha momentech na hranici běžného života představující například ovládání jednoduchých programů pouhou mozkovou aktivitou, hry ovládané gesty nebo hackerské průniky do sítí nadnárodních společností.

Stejně jako čas dohání technologickou stránku knihy, šlape na paty i samotnému příběhu, který může mít kouzlo originality jen pro opravdového nováčka v žánru. Nenapadá mne nic, s čím bych se již nesetkal na stránkách jiných knih. Snad jen společenství Tessier-Ashpoolů, jehož uspořádání se vymyká běžným lidským měřítkům, je opravdovou a dosud nepřekonanou raritou. I proto by si knihu neměl nechat ujít nikdo, kdo to myslí s fantastikou vážně

Kvalita samotné knihy však i přes několikrát zmíněný čas, který uběhl od jejího vydání, zůstává. Snad i díky novému překladu si můžeme vychutnat jazykovou pestrost, s níž promlouvají jednotlivé postavy obklopující hlavního hrdinu i jejich odlišnost od nás normálních lidí jednadvacátého století. Svou přitažlivost, ze které občas mrazí, má i pesimistická vize budoucnosti, kde jednotlivec nehraje až na výjimky takřka žádnou roli a vše je podřízeno globálnímu pohledu na věc, s nímž ostatně koketuje už naše přítomnost.

Závěrem bych těm, kteří s tímto specifickým subžánrem skutečně začínají, doporučil, aby zabrousili i do našich kyberpunkových vod a pečlivě nastudovali dílo skutečného žijícího kyberpunkera Jiřího W. Procházky.


Nakladatel: Laser-books
Překlad: Josef Rauvolf
Obálka: Tomasz Maroński
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 336

Komentáře

komentářů

3 komentáře

  1. samsa

    Jestli si chcete přečíst skutečně dobrou sci-fi, která vás okamžitě vtáhne do děje a vykopne na konci knihy, tak na Neuromancera zapomeňte. Nevím čím si tato kniha zasloužila tolik chvály, ale není moc čtivá. Je plná výrazů, kterým běžný člověk těžko porozumí, mnohokrát se musíte vracet a celé odstavce číst znovu, abyste pochopili o co vlastně jde atd. atd. Po druhém pokusu o její přečtení jsem to vzdal. Kterékoliv sci-fi od P.K.Dicka tato kniha nesahá ani po nehet na malíčku u nohy.

    • Katriška

      Nikdo neříká, že je jednoduchá na čtení – v tom je ovšem její krása. Ne nadarmo ji jedni označují za kyberpunk. Člověk musí do čtení vložit velkou dávku představivosti, soustředění a přeci jen už musí mít ve sci-fi literatuře něco za sebou. Není to líbivé čtení, o to víc kvalitní 🙂
      Každý má ale jiné preference – někdo rád přímočaré popisné příběhy, někdo se rád zahloubá do spleti obrazů a slov. Obojí má něco do sebe.

Leave a Reply