Říkali vám někdy, že upíři neexistují? Pak lhali. Nejenže existují. Jejich neviditelná vláda tyranie dosáhne na každého, koho si vyberou. Saul Laski, mladý Polák, se s nimi potkal jako vězeň v koncentračním táboře – a přežil. Nyní, po téměř třiceti letech, se noční můra vrací. Laski se bude muset postavit zlu, jež mučí svět již po staletí.

Dan Simmons je autor, který svoji reputaci staví na velkolepých epických příbězích, vyprávěných brilantním stylem s elegancí. Zejména knihy Hyperion a Pád Hyperionu zajisté nejsou českému čtenáři neznámé. Hladové hry, jeho co do získaných literárních cen třetí nejúspěšnější dílo, u nás vyšly již roku 1998 pod názvem Doba mrchožroutů. Nyní vycházejí v nakladatelství Laser-books v novém překladu.

Jistě je vám už jasné, že jde o výjimečné dílo, a říkáte si: „Určitě je to skvělé, ale je to TAK skvělé, abych si to mohl dovolit?“ Přece jen, poctivých devět set stran není zadarmo. Pomůžu vám najít na tuto otázku odpověď – a začneme autorovou silnou stránkou, příběhem.

Už rozsah knihy napovídá, že se před vašima očima odehraje epos nevídaných rozměrů. Příběh je dynamický, neustále se vyvíjí, dějové zvraty se objevují se stejnou pravidelností jako balíčky s mašličkami na Štědrý den. Autor si dal opravdu záležet na tom, abychom se ani minutu nenudili. Drobná chybička se ale vloudila – některé části puzzle do sebe zaklapnou až příliš jednoduše. Jinak řečeno, náhoda, která pomůže kladným hrdinům, zde zasahuje na můj vkus až zbytečně často – tomu by se měl podle mého názoru špičkový autor, jakým Simmons beze sporu je, vyhnout. Nicméně to jsem už trošku perfekcionista, takže se posuneme dále.

Vyprávění, jak už jsem naznačil, je Simmonsovou mocnou zbraní, jejíž potenciál je v Hladových hrách využit namaximum. Hororově akční atmosféra by se dala krájet na kila. Chvílemi si budete přidat jako v drsném bronsonovském krimithrilleru, občas vás polije studený pot, ale celou dobu budete vtaženi do děje silou tlouštíka pojídajícího špagety. Zde opravdu není knize co vytknout.

Práce s jazykem je, jak zajisté tušíte, také na vysoké úrovni – původní překlad jsem sice nečetl, ale nevím, zda by mohl být ještě lepší než ten současný. Celá kniha je vyprávěna v er formě spisovným, čtivým jazykem, dočkáme se samozřejmě i ostrého slangu z úst filadelfských černošských gangů a řízné esesácké němčiny – zkrátka samá chuť.

Hlavní myšlenka knihy je skryta v moci a jejím zneužívání. Představte si, jaké by to bylo, kdybyste mohli ovládat jiné lidi – nebo oni mohli ovládat vás. Řekl bych, že jde o neskutečně lákavou a nebezpečnou teorii. Právě ona se stala důvodem, proč na knihu i řadu dní po jejím přečtení musím stále myslet. Disponuje schopností navést vás v myšlenkách tam, kam jste se předtím báli, což zní sice na jednu stranu až dekadentně, ale na tu druhou – co je lepší než horor, jež vás donutí přemýšlet?

Na závěr si dovolím být trošku strohý, protože spoustu už jsem toho napsal a zbytek by byl jen mrháním vaším časem. Dodal bych jen toto: pokud chcete mít doma scifi knihu, pak si ji kupte. Pokud ale toužíte po klenotu, jež vás bude stále znovu obohacovat, vyjděte do nejbližšího knihkupectví a pořiďte si Hladové hry. Ale pozor! Možná na vás někde venku čekají…

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply