Představte si svět stejný jako je ten náš a přeci zcela odlišný. Svět, kde zvítězilo nacistické Německo a Československo se stalo jeho nedílnou součástí. Zbraně, které válku rozhodly, se pohybují na pomezí mezi vědou a magií. Hitler se oženil s Evou Brownovou a odsuzuje německé vojáky, kteří na jeho rozkaz pracovali v koncentračních táborech. Nová éra potřebuje novou líbivou propagandu. Země se pomalu vzpamatovává z poválečné bídy.

Autorem knihy bilancující na hraně historické fikce a fantasy je Jan Poláček. Vydalo ji nakladatelství Argo. Pojďme se na tuto českou novinku podívat blíže.

Hlavní hrdina Walter Fleischer je jedním ze zapomenutých hrdinů, kteří se účastnili rozhodujících náletů. Dvacetiletý stařec, kterému tělo zničila válka. Žije v domě po rodičích, o který mu pomáhá pečovat stará hospodyně paní Steinová. Má práci, děvče, matku v nemocnici a kocoura. Nezní to nejhůř. Dokud se nedozvíme, že pracuje jako metař, o Rózu se starají poručníci, kteří ji sotva kdy pustí ven a matka je v nemocnici, protože i stáří je považováno za nemoc.

Víc než na současnost Walter myslí na minulost. Ne snad proto, že by byla šťastnější, ale proto, aby si připomněl tu ironii života. Jeho otec pracoval na komisariátu a vyžadoval vojenskou disciplínu. V říši věřil tolik, že nechal celé rodině poněmčit jména. Jen Waltrův starší bratr Pavel se toho nedožil. Dezertoval a byl popraven. Od té doby se o něm doma nemluvilo a Walter si ho ani pořádně nepamatoval. Jeho matka, tichá žena, která vždy poslouchala, co jí řekl manžel, však v dětském pokoji ponechala věci staršího syna. Vytvořila mu tak jakési muzeum a Walter tedy nikdy nemohl na bratra tak docela zapomenout.

Do reality ho naplno vrátí až to, že ho povolají k výslechu. Ne, že by jich už pár neabsolvoval, ale člověk nikdy neví, kdy o něm úředníci rozhodnou, že je válečný zločinec a nechají ho popravit. A když se dozví, že jeho matku brzy deportují na východ, aby tam v míru dožila, klid z jeho života vymizí nadobro. Opravdu se na východě budují nová města, nebo ti, co tam jedou ve vlacích, které nestaví na nádraží, jedou na smrt?

Jak lze vytušit již z oficiálního popisu knihy, autor si zde na příběhu příliš nezakládá. Jde spíše o jakýsi soubor jednoduchých motivů. To co má čtenáře zajímat nejvíce je vize alternativního vývoje dějin. Ta je svým způsobem samozřejmě strhující, ale na druhou stranu není nikterak jedinečná. Všichni si umíme představit, jak by to vypadalo, kdyby Německo vyhrálo válku, autor tuto představu jen rozpracoval do detailů. Z tohoto důvodu mi přijde nevhodné vsadit tolik na prostředí a tak málo na děj. Zápletka totiž přichází na scénu až v polovině knížky, do té doby se autor plně spoléhá na prostředí a minulost hlavního hrdiny. Pak události naberou rychlý spád a kniha konečně začíná být zajímavá. Záhy čtenář zjišťuje, že je na konci. Zde musím upozornit ty, kteří nemají rádi otevřené konce, že po přečtení Spěšného vlaku Ch.24.12 jim zůstane přesně tolik otázek, kolik během čtení vznikne.

Otázky bez odpovědí a jednoduchá zápletka, to vše by mohlo být v pořádku, kdyby někde na poslední stránce byla poznámka „Chystáme druhý díl, který by měl vyjít…“. Tu jsem ale nikde nenašla. Jediným zásadním plusem tak zůstává, že je kniha dobře napsaná a tedy se snadno čte. Výsledný dojem, který čtenáři zůstane, je, že přečetl zajímavou knihu. To je stále dobré skóre.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply