Barbar Conan. Dvě slova, která dopadají do vzduchu s razancí kladiva a hřmotem válečného bubnu. Tentokrát si válečník vyrazil do království Hyrth. Shodou okolností je Hyrthský kníže bezradný – jeho dcera byla unesena a on nemá jedinou stopu. Cimmeřanovi nezbývá, než aby se vrhl do temných uliček a tajemných chrámů pro unesenou krásku a odvedl ji zpět otci po cestě, jež se bude barvit krví…

Kde jsou ty časy, kdy jsem dojatě prozkoumával dílko otce fantasy, Roberta E. Howarda? Conan na mě – a asi na každého – zapůsobil svojí přímočarostí, jednoduchostí a přitom zábavností. Zajímalo mě, jak si povede jeho slovenský nástupce, a upřímně, skepsi jsem se nemohl vyhnout. A výsledek?

Začnu nejprve příběhem. Co bychom od Conana čekali než vysekávání lidských padouchů, nelidských monster, zachraňování krásných žen a souložení s nimi? Přesně tohoto se nám dostane (i když to souložení bylo popsáno silně „soft“ stylem, Červenák se možná nemusel tak stydět) v plné míře. Popravdě, nic jiného se tam ani vlastně neděje. Samozřejmě, je tu něco, co si hraje na příběh o lásce, zradě atd., ale je to natolik předvídatelné, že si říkáte, jestli nešlo vymyslet něco alespoň trošičku jiného. Originality jsem nenašel ani tu nejmenší špetku, a jestli něco, tak toto mě dokáže skutečně otrávit. Tak trošku jsem měl chvílemi dojem, že v podstatě ani nečtu knížku, ale hraji dračí doupě v době, kdy mi bylo dvanáct. No, ještě to ale šlo spravit, takže pojďme k postavám.

Conan se vylepšil. Nemyslím fyzicky – více muskulatury na toto dítě testosteronu snad nalepit ani nešlo – ale duševně. Ta tam je jeho nízká inteligence, sázení na pudy a impulzivní rozhodování. Cimmeřan si pravděpodobně dodělal maturitu, protože teď u něj až na pseudo-hovorový jazyk téměř žádné rysy pověstného barbarství nenajdete. Sice se autor občas tento dojem snaží vyvolat, ale moc mu to nevychází. To je ale velká škoda! Legenda tímto způsobem natolik ztuctovatěla, že labužník fantasy si může jen pohrdavě odfrknout, kde že jsou ty časy, kdy se polozvíře prohánělo pláněmi a repertoár jeho myšlenek šel v podstatě omezit na uspokojování pudů a nějakou tu zábavu navíc.

S jinými postavami to není o moc lepší, spíš o nic. Všechny do jedné jsou silně archetypální, přičemž aby to nestačilo, kníže občas bez vysvětlení mluví jako hospodský buran. Pokud to byl pokus dát jeho postavě nový rozměr, pak tato rána mířila vedle. O Conanových spojencích, tedy zloději Elikovi a zlodějském králi Sardyxovi, se nedá napsat vůbec nic, nic zvláštního na nich totiž není; prostě si představte zloděje a bývalého žoldáka a je to.

Literární styl a jazyk, to je to, co výsledný dojem alespoň kapánek zlepšuje. Akce je popsána přehledně a zábavně, a protože se až na pár intermezz nic jiného v podstatě neděje, čte se vám celek docela slušně. Výhodou je také rozsah, 170 stránek je pro rychlejšího čtenáře záležitostí několika málo hodin. Jazykový repertoár knihy není nikterak pestrý, zato jednoduchý, což může být pro někoho výhodou.

Mladší čtenář – to je přesně to, co tato kniha vyžaduje. Čtete už nějakých pár let, máte rádi fantasy a načteno? Pak ať vás ani nenapadne po Conanovi sahat, ledaže byste potřebovali zabít dvě hodinky v autobusu. Kdyby vás náhodou přepadla nostalgie po Howardovi, věřte mi, tohle s ním nemá nic společného. Ale pokud chcete literatuře vzdorujícího potomka zaučit, pak se jedná o ideální volbu – jednoduchost a délka rozhodně nikoho neodradí a na lehkou erotiku a brutalitu (také nijak strašnou, mimochodem) si časem bude muset stejně zvyknout. Jinak by se nemohl podívat ani na večerní zprávy…

Komentáře

komentářů

Leave a Reply