Miroslav Žamboch: Dlouhý sprint s ozvěnou

Reedice dvou starších autorových textů, v nichž znovu ukazuje svou zručnost vyprávět drsné akční příběhy. Svazek obsahuje dvě povídky z Vegašského cyklu, jejichž spojením vznikl název knihy.

Dlouhý sprint
Svým rozsahem patří už k novele a popisuje boj o magický trůn ve Vegaši, který se rozhoří potom, co nešťastnou náhodou zemře budoucí následovník trůnu. Ten, kdo totiž vládne Vegaši, vládne i zbytku císařství. Aby bylo zajištěno, že se na trůn dostane dostatečně silný a mocný mág, je podle prastarého práva třicet dní před korunovací vyhlášen na následníka trůnu volný lov. Kdo jej zabije, má možnost sám se stát novým panovníkem, tedy pokud přežije.
A právě smrtí svého staršího bratra, který měl být novým vládcem, se do tohoto postavení dostane Tekuard. Druhorozený syn, který nikdy nepřemýšlel o tom, že on by měl usilovat o trůn, nadto aby se k tomu připravoval. Teď mu zbývá méně než 50 dní, aby všechno dohnal a dokázal se postavit těm nejmocnějším mágům. Jeho bratr se na to připravoval celý život, podle slov Tekuarda by strčil do kapsy osmadevadesát procent čarodějů na Kontinentu.

„Brácha se na korunovaci připravoval celý život, mně zbývá čtyřicet devět dnů. Nepřežiji.“

Originální příběh, kde si autor vyhrává i psychikou hrdiny. Klade mu otázky, nechává ho nerozhodným, zmateným a jeho mozkové buňky pracují téměř stále na plné obrátky. Dál neobyčejné město Vegaš, kde se sice dá získat všechno, když na to máte, ale kde ročně umře asi na 50 000 lidí, téměř vždy nepřirozenou smrtí. Žije se v něm zcela jinak, proto tu také vznikly zcela unikátní povolání jako bludník, jenž je takovým průvodcem po městě. A mrtvoláři/mršináři (jak jsou tu odklízeči mrtvol nazývání) tu jsou opravdu potřební.
Prvních pár stran si člověk říká hm dobrý, ale pak… Vše se začíná dávat do pohybu, nejdříve krokem, rychlejším krokem, během a nakonec sprintem, jak se každou stránku za stránkou vše zrychluje a taky komplikuje. Před námi není žádný superhrdina a sám vlastně ještě stále, přes všechny události, přemýšlí, že by se pokusil následnictví nějak utéct. Jak jsme si domysleli, neuteče. Spolu s ním budeme zdolávat nelehkou cestu, na které často spadneme. Jeden malý úspěch bude převážen obrovským problémem. Není divu, že si nevěří a ani ostatní mu nevěří. Jeho pár věrných mu začíná umírat téměř před očima a on s tím nedokáže nic udělat, i když ví, kdo za tím stojí.
Všechno musí pozorovat pouze z dálky, zpoza závěsů s vědomím, že když se ukáže nepříteli, zemře. Autor dosahuje toho, že si čtenář nejen uvědomuje bezvýchodnost situace a nemohoucnost hrdiny, ale že chce tomu zatracenému nepříteli něco udělat, konečně aspoň jednou ho praštit, bodnout, seknout. A ono to nejde. Žádné klasické oplácení, tys dal mě a teď já dám zas tobě. Ne, on dostane jednou a znovu a pak radši uteče.
Spisovatel rozehrává ještě hru tajemství, kdy postupně začíná odkrývat a podsouvat různé odkazy, které mění dosavadní fakta a poznatky, prostě vše. Vytváří tak pěknou mozaiku, příběh s pozadím, kde dosud nesmyslné nabývá významu a zapadá do celku, který zároveň ještě dotváří. Společně s Tekuardem asi budete na konci dost překvapeni (jestli to přežije).
Chybička se vloudí skoro všude, takže jedno číslo u Tekuardových věrných sloužících nesedí, ale jinak překlepy jsou v rozumné hranici a při čtení neruší.

Ozvěna
Povídka Ozvěna je ozvěnou nejenom obsahem, ale i pojetím. Oproti předchozímu velkolepému příběhu i boji, je zde život pomalý, šedý a nehezký. Jaký pak taky může být, když je z Velké války? Celý svět v troskách; slunce měnící každý den svou barvu; smrtící kouzla a prokletí přetrvávající roky; lidé, kteří se rozdělili do malých společenství, aby přežili na vlastní pěst a čarodějové nenávidění všemi.
Dva hlavní protagonisté se starají o vesnici, jak jen to jde, aby ji ochránili před vším, co teď bloudí po světě, i před ostatními lidmi, kteří jsou mnohdy osudem donuceni k loupení a vraždění. Neví, jaká zkáza se k nim blíží, a když to zjistí, neví co udělat.

„Protože musíme být optimisté, nic jiného nám ani nezbývá…“

Paradoxem je, že jednou z hlavních postav je zrovna čaroděj. Postavy jsou zataženy do situací, kdy samy neznají ideální řešení – např. odsuzují bandity, přitom to jsou úplně obyčejní lidé. Donuceni k takovému žití okolnostmi a válkou. Válkou, kterou rozpoutali právě čarodějové. Hrdiny to vyčerpává, unavuje, kolikrát si možná kladou otázku, zda by nebylo lepší už nežít. Autor plně dokáže přiblížit tuto atmosféru, přesto tato povídka těžko obstává v konkurenci s předchozím dílkem, i když svoje místo zde má, protože popisuje navazující události.


A to ještě není vše. V knize najdete navíc kompletní bibliografii autora (2009), pro orientaci dobře rozdělenou podle rozsahu (román, novela, povídka) a pak i abecedně seřazenou s tím, kdy co vyšlo a kde. Také můžete nahlédnout do Slovníku Koniášova světa, vytvořeného fanoušky webu www.mz-fans.cz.
Na celé vypsání slovníku by byla potřeba nová knížka, protože je tolik názvů, jmen a termínů, které autor vymyslel. Je tu tedy jen výběr z něho, kdybyste na webu zapnuli filtr Postavy (celý slovník můžete zhlédnout na www.mz-fans.cz/slovnik.php), budete se moci probírat 38 stránkami Slovníku. Těsně před obsahem ještě naleznete ukázku tří nejlepších erbů ze soutěže O nejkrásnější erb hraběte Daska, která probíhala na výše uvedeném webu. Škoda, že ilustrace nejsou i v knize.
Celkově další povedený, i když datem už starší, autorův výtvor. Člověk tu bude mít vše, co očekává – akci, nevšednost a drsný příběh. Snad více humoru chybí, ale tady pro něj ani není místo a občas se nějaké pěkné nové úsloví či přirovnání objeví. Bohužel nakonec musíme konstatovat, že Dlouhý sprint není ani zdaleka tak dlouhý, jak bychom si přáli:)
Hodnocení: 70%

Zařazení: Vegašský cyklus
Dílo: Dlouhý sprint s ozvěnou
Autor: Miroslav Žamboch
Redakce: Jiří Popiolek
Nakladatelství: Triton
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 240
Cena: 279 Kč (členové SFK TRIFID 219 Kč)

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Leave a Reply