Začátkem července se českému čtenáři fantasy dostal do rukou překlad nejnovější knihy Markuse Heitze, německého autora, kterého proslavila tetralogie Trpaslíci. Nyní znovu zavítal do jejich světa, či přesněji – do světa jejich nepřátel Alfů. Heitz opět předvedl, že umí psát velmi poutavě a nechávat otevřené konce. Ale začněme raději od prvních stránek.

Legendy Alfů, plánované od začátku jako vícedílná série, se odehrávají stovky slunečních cyklů před Trpaslíky. Spravedlivý hněv na úvod předkládá mapu Ishím Voróo a Dsôn Faimonu, následuje bestiář, nebo pokud chcete autorův a nikoliv můj název seznamu důležitých postav, ras a pojmů, Dramatis Personae. Každé kapitole pak předchází pasáž z Epokryfů stvořitelky, neboli něco málo z dávné alfské historie.

Do děje vstupujeme přímo a bez zbytečných okolků je nám představen jeden z hlavních hrdinů Sinthoras. Caphalor, druhý hrdina, na čtenáře čeká o pár stránek dál. A anotace nelhala. Tito dva se od sebe liší tak jak jen je to možné. Před zmiňovanou cestou se znepřátelí, takže o dialogy je nadlouho postaráno. Prostor poskytnutý oběma charakterům je vyrovnaný. Zde se Heitzovi výborně daří udržet Sinthorase a Caphalora na stejné úrovni. Při čtení vás zajímají oba dva. Z vedlejších postav mne nejvíce zaujala otrokyně Raleeha – příliš krásná a zručná na obyčejnou barbarku. Její chování i to jak o ní smýšlejí Alfové, mě neustále nutilo přemýšlet, zda nemá částečně alfský původ. I jí bylo věnováno hodně prostoru.

Děj má spád, ale neřekla bych, že je sám o sobě strhující. Víc než atraktivita úkolu, který bojovníkům zadali Nesmrtelní, nutí ke čtení časté dějové zvraty. Samotný úkol je vlastně nemastný neslaný, ale překážky, které musí Alfové překonat, udržují potřebnou pozornost. Od jistého bodu přestane příběh působit nafouknutě – co se zdálo, jako vedlejší linie vystoupí více do popředí a děj plyne přirozeněji. Ukazuje se, že Heitz je schopný pracovat s nenápadnými detaily, které jsou ovšem podstatné pro vývoj příběhu. V posledních kapitolách je kniha tak napínavá, že otevřený konec čtenáře přímo rozčílí. Mohl tam být alespoň epilog s nějakým tím „A žili nešťastně až na věky.“, aby dílo působilo trochu uceleněji. Takto v tom vidím zbytečnou snahu donutit čtenáře, aby si koupili pokračování. Věřím, že i kdyby byl příběh uzavřený (v rámci možností), stejně by se mnozí těšili na další díl.

Po literární stránce hodnotím Spravedlivý hněv jako velmi kvalitní, ačkoliv bych počkala ještě pár let, než bych o Markusovi Heitzovi a jeho díle začala mluvit jako o klasice fantasy. Nápadité popisy alfského umění jsou nicméně více než originální a jejich svět mě při čtení morbidně fascinoval.

Zde končí recenze knihy a navazuje obžaloba překladu. Markus Heitz je autorem, jehož nelze opomíjet, a proto mě velmi překvapilo, že Spravedlivý hněv obsahoval snad nejvíc chyb ze všech knih, které jsem četla (alespoň za posledních šest let).

Na tomto místě tedy musí padnout ještě dvě další jména. První patří překladateli Zdeňku Sladovníkovi a druhé jazykovému redaktorovi Jiřímu Popiolkovi. Netroufám si odhadovat, kdo z nich odvedl tak špatnou práci, ale výsledek vrhá špatné světlo na oba. Prosím, překládat z němčiny je těžké. Ale aby v textu chyběly předložky a několikrát se opakovalo naprosto nemožné slovní spojení „příliš moc“? Správně česky bychom řekli „příliš mnoho“, „příliš moc“ nejspíše vzniklo z německého „zu viel“, což lze přeložit buď jako „moc“, nebo jako „příliš“. Použít oba významy najednou je sice nanejvýš nevhodné, ale chápu, že se to stalo. Rutinní překlad, stránka za stránkou… lidský faktor tu a tam selže a vyplodí nesmysl. Jenže ten nesmysl nikdo neopravil a to už se mi zdá jako nedbalost.

Čtenáři méně citlivému na jazykové nesrovnalosti by to asi bylo jedno, ale mně to opravdu kazilo požitek ze čtení. Proto těm, kteří věří svým znalostem němčiny více než já, doporučuji sehnat si knihu v originále, kde případné nedostatky alespoň padnou na hlavu autora a těm, kteří si knížku přečtou česky, přeji, aby si ji i tak patřičně vychutnali.


Legendy alfů: Spravedlivý hněv

Nakladatel: Fantom Print

Rok vydání: 2010

Počet stran: 384


Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply