Man Plus
Frederik Pohl
Vydal: Nakladatelství Laser–books s. r. o.
(jako část série Mistrovská díla SF svazek 27.)
2010, 2. vydání
Překlad: Karel Blažek
Obálka: Chris Moore

Jak zabránit blížící se zkáze lidstva, když její příčinou jsou právě lidé? Je možné dát jim naději, která by je stmelila a odvrátila konflikt mocností? Východiskem by mohla být kolonizace další planety – Marsu. Budoucnost lidské rasy tak stojí a padá s projektem Man Plus a s osobou Rogera Torrawaye.
Ten se má stát novou formou života – kyborgem, speciálně uzpůsobeným pro život na zatím nehostinné planetě. Aby se tak stalo, musí se vzdát nejen valné většiny orgánů a lidské podoby, ale i velké části své vlastní identity.  Fyzicky i psychicky trýznivý proces s nejistým výsledkem v sobě nese jak příslib nehynoucí slávy, tak jistotu, že si Roger ani neškytne, aniž by o tom nevěděli všichni; od ošetřovatelek po prezidenta USA. Dokud (a pokud) se nedostane na Mars, bude jen hodně drahou hračkou, na které bude stále co vylepšovat. To vše pro záchranu lidstva.
A nebo je v tom ještě něco víc?

Životopis autora a jeho bibliografie by si vyžádaly několik stran textu. K radosti všech informací chtivých se v novém vydání románu Man Plus našlo „trochu“ místa a celkem obšírně se můžeme seznámit se spisovatelovou bohatou tvorbou. Martin Šust, který výběr monografie sestavil, se tak vyhnul nic neříkajícím vágním chvalozpěvům, které všichni důvěrně známe z úzkých sloupečků na přebalech knih (když už jsme u obálky; domnívám se, že by nebylo na škodu nechat prostor českým umělcům namísto převzetí motivu původní obálky Chrise Moora).

Není třeba se tedy příliš zeširoka rozepisovat o dalších významných dílech a životních peripetiích světoznámého spisovatele. Za svůj dlouhý život (narodil se roku 1919 a dle mých informací ke dni 21. 7. 2010 stále ještě žije!) se Frederic Pohl zabýval jak psaním knih a editováním časopisů, tak zastupováním dalších autorů. Fascinaci žánrem science fiction stvrzuje jeho členství ve skupině The Futurians k níž patřil například i Isaak Asimov.

Na své stáří (kniha poprvé vyšla roku 1976) disponuje Man Plus obdivuhodně aktuální a poutavou zápletkou. Při čtení nevyskočí žádný výrazný čertík v podobě křiklavě překonaného technického názoru či naivní představy o budoucnosti lidské rasy. Nejsem fyzik ani technik, a tak mě těch  pár případných drobností, které by možná někoho donutily k hystericky rozhořčenému kroucení hlavou, nechalo chladnou.

Poctivý přístup k žánru nejlépe vyjadřují zaujaté popisy techniky či odkazy na nejrůznější teorie a fakta z rozličných oborů přes astronomii, kognitivní vědu až po hudební nauku. Ano vskutku; Pohlův celostránkový popis výuky hry na kytaru, zakončený dvěma řádky, kde se asi až na pět slov vyskytují pouze názvy akordů, je úsměvným důkazem až buldočí snahy proniknout do jakékoli problematiky hluboko a zodpovědně. Zkrátka stará dobrá škola šikovně využívající skutečnou vědu a opírající se o nespornou vzdělanost autora. Co lepšího si ve správném Sci-fi přát? Ah – jistě já zapomněla! Napětí a sex. Nebyla by to zřejmě ta opravdová stará škola, kdyby nás ušetřila dramatických zvratů, lechtivých dialogů a erotických scén. Man Plus nás šetřit nebude. Už jen proto, že na pozadí vědecko-technických orgií září jako maják do tmy pravá podstata této knihy. A tou není nic menšího než lidství a pátrání po svém vlastním já. Jak se vyrovnat s tím, že postupně přestáváte být skutečným člověkem? Jak žít s tím, že ztrácíte ty nejbližší? A co hůř – jak žít s tím, že nejspíš ztrácíte sami sebe?


Ať se v tom rýpu jak chci, kromě někdy možná příliš podrobných popisných pasáží, nevidím žádná negativa, která by stála za zmínku a tak tedy:

závěr: mimořádně dobrá kniha, která má myšlenku, hloubku a spád




Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply