Patří mezi ty, bez nichž by se Festival fantazie jen těžko obešel. Jinými slovy: bez ní byste na festivalu vůbec nebyli. Z návštěvníků zná alespoň podle jména všechny, přestože ona sama je pro mnoho z nich často neznámá. O kom je řeč? O Zdeňce Hanusové, vedoucí festivalové recepce, která na Festivalu fantazie pomáhá už od roku 2003 a od roku 2005 má na starosti registraci a ubytování všech návštěvníků efefka. Baví ji starost o festivalovou recepci? „Hrozně,“ usmívá se v rozhovoru. Ale její práce není jenom zábava.

Dokáže tě něco při registracích opravdu otrávit?

Otráví mě to, když se člověk jeden den přihlásí a další den si píše o změnu v registraci. To si vždy řeknu, že klidně ještě mohl den s přihláškou počkat, aby se tedy rozmyslel. Otrávit mě dokáže také to, když se někdo přihlásí, zaplatí, přijede na místo a řekne: No jo, jsem tu ubytovaný v nějaké třídě, a já chci přitom bydlet s někým jiným někde jinde! Já mu odpovím: Aha, ale ta třída už je plná, pak tam jsou taky ubytovaní jiní lidi, kterým by mohlo vadit, že je tam míň místa. A ten člověk mi řekne: No, ale vždyť já nemůžu bydlet s někým cizím. A já mám sto chutí mu vždycky říct: To jste si měl domluvit předem. Ale většinou si to nemůžu dovolit. To mi na tom trochu vadí, že si můžu dovolit míň věcí, než bych ze svojí nátury chtěla.

Zkusíme to vzít i z druhé strany. Udělal ti někdo při registraci opravdovou radost?

Potěšilo mě například to, že se jeden pán přihlásil na dvě noci na internát a do poznámky napsal: Klidně budu každou noc spát někde jinde, abyste mohli plně využít kapacitu pokojů. To mě potěšilo hrozně. Míst je sice dost, ale pořád nedostačují, protože lidí je spousta. Takže mi udělalo radost, že pán vyjádřil ochotu se přizpůsobit tak, aby nám pomohl.

My tě na registraci vidíme pořád. Máš vlastně čas si nějak užít i samotný festival?

Není to nic moc. Loni jsem byla na jednom a půl filmu, to bylo všechno. Ale rozhodně si to užívám. Večer můžu přijít na bar, když je chvilka volna, tak se ráda pozdravím se známými tvářemi. Registrace mi dala i to, že jsem se s hodně lidmi poznala. Mám prakticky přehled úplně o všech.

Jak jsi se ke téhle „práci“ na recepci vlastně vůbec dostala?

Nejdřív jsem hlídala vchod do kina, to bylo trochu nudné. Pak se tam recepce přestěhovala. Já jsem tu byla každý rok a asi jsem byla i celkem schopná. Na registraci už jsem tak zůstala a pomáhala nejprve přes den dělat recepční. Pak člověk, co měl registrace na starosti, dělal spoustu dalších věcí, takže jsem to dělala tak trochu za něj. A pak přišel Vašek Pravda a říkal: Čau, nová vedoucí recepce. Jáá říkám: Ha, ha, ha. A on na to: Nedělám si srandu. A nedělal si srandu. Takže tak jsem se stala vedoucí recepce.

Máš něco, co bys chtěla na závěr tohoto krátkého rozhovoru vzkázat registrovaným?

Registrovaným bych chtěla vzkázat asi to, že když něco potřebujete a já vám neodpovím do tří dnů, zkuste mi napsat znovu. Ale nepište hned druhý den, občas to opravdu nestíhám. A zvlášť přes víkendy. Buďte vstřícní, buďte vstřícní, my se taky budeme snažit být vstřícní.

Komentáře

komentářů

Leave a Reply