Anděl, který touží spasit Nebe. Démon sexu. Znuděný člověk. Všichni tři v jedné osobě. Když Arnošt Hovězí vyvolával za pomoci tajemné kouzelné knihy sukubu, ještě netušil, jak moc se jeho život změní. A nedá se říct, že by to bylo k lepšímu. Bůh odešel do ústraní a rozhodující úder Pekla přichází – a nebohý mág začátečník v něm bude hrát velkou roli. Pokud ovšem neskončí jako pekelně propečený stejk – doslova.

Hned zezačátku, v předmluvě, jsem se musel poprvé zarazit a zeptat se sám sebe, co se sakra děje. Autor rádoby vtipným stylem vysvětluje čtenářům, proč a kde používá kurzívu a další lingvisticky-stylistické záhady. Podruhé jsem se zarazil po přečtení první kapitoly – byla napsána humorem trnek brnek a já si začal říkat, že by možná knize spíše slušela pozice toaletního papíru.

Potřetí už jsem se naštěstí zarážet nemusel. Děj i styl se během několika kapitol stihly rozjet a vyladit poměrně zajímavým způsobem a humor přestával zanechávat dojem, který mám spojený spíše se sledováním filmů Zdeňka Trošky. Pokud si tedy kladete otázku, zda Daemonica stojí za přečtení, říkám, že ano, a v následujících řádcích vysvětlím proč.

Rozhodně se vám bude líbit svět, ve kterém se dílo odehrává. Jak jsem již nastínil, zuří válka mezi Nebem a Peklem, přičemž hlavní trojpostava navštíví především Peklo. Musím říct, že je autor zpracoval velmi solidně. Nejedná se čistě o klasické Dantovské utrpení, ale polofantastický a poloalegorický svět s obřími démony, ale i nudnými, šedými paneláky a jejich znechucenými obyvateli. I když to zní trošku kýčovitě, výsledek se povedl velmi slušně. Uvidíme, jaké to bude, až se v některém z pokračování podíváme do Nebe, o čemž nepochybuji.

Kniha ze začátku stojí hodně na humoru, který se vám líbit pravděpodobně nebude, tedy pokud už jste odrostlejší čtenář a něco máte za sebou. Nicméně postupem času jej ubude, vyšperkuje se a začne přibývat vážného děje – a ten autorově psaní svědčí mnohem víc. Byl jsem proto rád, že se kniha nikdy nevrátila k nechvalné první kapitole a vroucně doufám, že se tak v sérii už nestane.

Jazyk knihy je na lehce nadprůměrné úrovni. Nemám k němu nic extra co vytknout, nic co pochválit. Na druhou stranu musím vyzvednout autorův styl, jenž je dynamický a i když v něm nespatříte nic světoborného, velmi příjemně se čte, což považuji v celkovém hodnocení za pravděpodobně nejdůležitější faktor. Vadou na kráse je zde politologická příloha upřesňující mocenskou situaci v Nebi, kterou si dovolím považovat za špatný vtip a dále se jí nezabývat.

Co se týká jednotlivých postav, ničím nepřekvapí. Arnošt Hovězí je sarkastický český občan, jak se patří; Lilien – tedy démonická stránka hlavní trojosobnosti – má ráda sex tvrdší povahy, což se nebojí dát najevo; Kariel, jenž je ve výsledku nejslabším článkem, spíše znechutí svojí naivitou a bohumilností. Chápu, že je to anděl, ale myslím si, že i tak šel zpracovat mnohem plastičtěji; více než cokoliv jiného připomíná chodící terč na vtipy, což sice bylo záměrem, ale podle mě ne úplně šťastným.

Pokud shrneme všechna pro a proti, vyjde nám celkem slušná kniha, které se ale nepodařilo vyhnout se jedné hrubé chybě a několika dalším, středně velkým. Nicméně, kvalita s přibývajícími kapitolami stoupala. Doufejme, že v podobném trendu se bude odehrávat i pokračování – a pokud ano, rozhodně bych si je nechtěl nechat ujít. Koneckonců, pokud máte rádi netradiční fantasy, jež se nebojí experimentů, nenechte si ujít ani díl první. I přes své nedostatky má co nabídnout.


Daemonica – Hovězí v žaludku; 1. díl – Pekelný nářez
Autor: Martin D. Antonín
Vyšlo 21.6.2010

Komentáře

komentářů

About The Author

2 komentáře

  1. DH

    Musím říct, že jsem se trochu vyděsil při srovnání s plátkem Trnky Brnky a Zdeňkem Troškou. Názor ať si každý udělá sám, nicméně já s tímhle příměrem rozhodně souhlasit nemohu. I když už jsem odrostlejší a (myslím, že) mám něco za sebou, nastavený styl humoru (nezapomínejme, že jednou z hlavních postav je sukuba, resp. její podstata!) mi nepřijde nijak rušivý, samoúčelný, ani pubertální. Ba naopak! Výrazně podle mě přispívá k pozitivně hodnocené čtivosti.

    V rychlosti jen další dvě poznámky: Proč Vám „politologický dodatek“ (který osobně považuji za nejslabší, ovšem rozhodně ne špatnou část knihy) připadá jako špatný vtip? Osobně ho vnímám jako způsob, jak čtenáři prozradit, jak se věci v nebi mají a že s těmi Anděly nebude všechno tak úplně v pořádku… Přináší plasticitu, po níž voláte u Kariela. Nechci Vám podsouvat nepozorné čtení, ale možná by stálo za to zamyslet se nad tím, proč tam ten tahle příloha je…

    A jeden lehce jízlivý komentář na závěr: Pobavilo mě hodnocení jazykové kvality textu.

    Jazyk knihy je na lehce nadprůměrné úrovni. Nemám k němu nic extra co vytknout, nic co pochválit. Na druhou stranu musím vyzvednout autorův styl, jenž je dynamický a i když v něm nespatříte nic světoborného, velmi příjemně se čte […]

    Nevím sice, co je úroveň průměrná (?), ale spojení nemám k tomu nic extra co vytknout dodává v téhle souvislosti úžasné kouzlo nechtěného (o následné chybě v interpunkci nemluvě).

    • Marek Dvořák

      Bohužel, mě – alespoň v první části knihy – humor nijak neoslovoval a spíše rušil, nicméně toto považuji za natolik subjektivní, že nemá smysl o tom nějak více debatovat.
      Myšlenku přílohy jsem pochopil, ale stále mi nepřišla natolik kvalitní, aby ji autor do textu zařazoval. Samozřejmě, něco vysvětluje, ale je zkrátka napsaná špatně.
      Jízlivý komentář beru jako dobrou zpětnou vazbu, nezpracoval jsem tuto pasáž nejlépe. Tak snad se poučím 🙂
      Díky za připomínky!

Leave a Reply