Nevermore Baltimore

Petr Heteša

Co byste dělali, kdyby vám za záhadných okolností zemřela sestra, se kterou jste se dávno neviděli? Kdybyste zjistili, že dědictví po ní obsahuje kromě sítě domů s červenou lucernou také vstupenku do tajné hry zbohatlíků, v níž jsou pravidla často jen doporučeními a ve které jde o obnosy, jež by dokázaly zvednout ze židle i akcionáře Microsoftu? Šli byste do toho. Koupili si pistoli, sehnali lidi a vrhli se do akce. Jerry Linden to udělal stejně. A nezastaví se, ani když zjistí, že jeho výhra může velmi brzy vonět po čerstvě urovnaném hrobě…

Není nic lepšího než pořádně příjemné překvapení ve vaší knižní sbírce – a já si myslím, že Nevermore Baltimore se může stát právě takovýmto žolíkem. Musím říct, že drsné příběhy ze současnosti okořeněné dávkou nadpřirozena jsou odjakživa mojí slabostí, ale Nevermore Baltimore má napříč subžánry skutečně prvoligové parametry. Ale nepředbíhejme.

Hlavní postava, učitel pařížské vojenské školy Jerry Linden, nijak (kromě své profese) nevybočuje z davu. Není to ani bílý rytíř na ještě bělejším koni, ani si nevychutnává každou příležitost k vybouření potlačované brutality. Paradoxně právě to se mi na něm nejvíce líbilo – jeho uvěřitelnost a „normálnost“. Zkrátka nadprůměrně rozumově i sociálně inteligentní a velmi praktický člověk, nebojím se říct dosažitelný ideál moderního muže. V této souvislosti mi jeho armádní příslušnost přišla už lehce zbytečná, neboť strhávala výsledný dojem k lehké prvoplánovitosti, ale to je jediné, co bych jeho charakteru vytknul. Autor se jinak držel realističnosti, takže se nemusíte bát, že by Jerry odklízel své soupeře z cesty stathamovským stylem.

Příběh připomíná nejvíc ze všeho detektivkou říznutý thriller. Občas se tam sice střílí, ale většinou spíše mluví, přemýšlí, taktizuje a vůbec jedná se mírumilovně. To ale není na škodu, ba naopak. Z akčních částí se díky tomuto přístupu staly třešničky na dortu; na každou Lindenovu výpravu do prokletého Baltimore (tedy do města, kde se milionářská hra odehrává) jsem se velmi těšil a vychutnával si je. Pointu bych nerad vyzrazoval, ale zmínit se o ní musím – nebudete nad ní bezesné noci přemýšlet, ale zároveň se vám neudělá nevolno z pocitu beznadějné trapnosti. Zkrátka slušné, nepřehnané zakončení, které knihu drží na od začátku nasazené úrovni. Bohužel, trošku se nám vytratila originalita, něco podobného tu už mockrát bylo – ale být originální je v současné době opravdu kumšt, proto tento nedostatek sice zmiňuji, ale nepřikládám mu větší význam.

Autorova práce s jazykem patří mezi to nejlepší, s čím jsem měl v poslední době možnost se potkat. Hovorový jazyk a vulgarismy najdete přesně tam, kde by měly být; vše je napsáno přehledně, takže rozumíte, co se právě děje a proč. Výjimečnou pečlivost prokazuje Petr Heteša při práci s popisy – pokud postava vejde do jakékoliv místnosti, ať už baru, hotelového pokoje nebo kajuty napůl potopené lodě, přesně a zároveň zábavně se dozvíte, jak daná lokace vypadá. Podobně to platí také pro popisy postav, technických zařízení atd.

Pokud teď očekáváte tvrdou kritiku nějakého autorova nedostatku, pak vás zklamu. Myslím, že na Nevermore Baltimore se přesně hodí slovo klasika. Kniha je na vysoké, v rámci tuzemské fantasy a scifi literatury podle mého názoru až na vrcholové úrovni. Kdyby se dílo mohlo pochlubit větší jedinečností, jednalo by se o špičku. Takto za své peníze dostanete výbornou, čtivou knihu, ke které se budete rádi a často vracet. A mně nezbývá než doufat, že více českých knih dosáhne takové kvality.

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply