JFK 5: Chladná hra – recenze
Chladná hra
Tomáš Němec
Tentokrát vám krev v žilách nebude tuhnout jen strachem, ale také třeskutým mrazem nové doby ledové, jež přišla na zemi po jaderné válce v roce 2050. Agent JFK se dostal do reality, kde zákon silnějšího nabyl původního rozměru. Zblízka uvidíte obrovské mastodonty a navštívíte naši rodnou Prahu – tedy Praagu.
Ztratil se zde se ztratil člověk Agentury a Kovář je vyslán, navzdory svému nároku na dovolenou, aby zjistil, co se tu doopravdy děje a přivedl zmizelého – ať živého či mrtvého. Žádné objasňování, prostě budeš, Johne, jen donášková služba… ale myslíte si, že to vydrží? (uhodnout odpověď není těžké) Jako obvykle všechno na začátku vypadá jednodušší, než se nakonec vyvrbí. Kovář bude muset být opatrný a pečlivě vybírat a volit další postup.
Pěkně rozvinuté vedlejší postavy, které se pak zajímavě vybarví. Ne všechno nabere očekávaný směr obrátek. Aspoň nějaké překvapení na vás určitě vybafne. Kniha je plná přetékající akce. Mohlo to být delší, přece jen 112 stránek je dost útloučké. A tak na nějaké delší rozepisování a rozvíjení světa místo nevybylo. Délka tedy trochu zamrzí, ale na prostou akci to postačí, děj má tak spád a tempo. Jen informací o agentuře o moc víc nezískáte. Neobvyklostí je i jeden obrázek na konci knížky, ne velkolepý, ale u série JFK, kde obrázky nejsou běžnou výbavou, mile potěší.
Tomáš dokazuje, že pod jeho rukou vznikají napínavé příběhy, které nejednoho z nás překvapí. Dobrá oddechovka, která dnes z řady JFK vyčuhuje a ne jen o kudrny. Plnohodnotný příspěvek do série, navíc s originálním světem, protože v předešlých dílech jsme se totiž setkávali spíše s pozměněnou minulostí než s výletem do budoucnosti.
…a přejte Kovářovi dozajista zaslouženou dovolenou, i když osudu (Agentuře) se nedá uniknout…
Hodnocení: 65%
Dílo: Chladná hra
Zařazení: Agent JFK 5
Autor: Tomáš Němec
Nakladatelství: Triton
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 128
Cena: cca 80 Kč

ach ano tohle byl první JFK, kterého jsem v životě přečetl (a to jsem si ho tenkrát půjčil jen kvůli té fantastické obálce). Od té doby jsem věrným čtenářem a na povídky Tomáše Němce se těším jako na smilování – jen škoda, že kvůli povinnostem šéfredaktora má na psaní málo času. I přes tu vlnu nostalgie si neodpustím rýpnutí – 1. výraz „Na této planetě…“ není přesný, protože se to odehrává na Zemi jen v jiné realitě. 2. autor nemohl napsat knížku víc než na 112 stránek, protože takový byl prostě u prvních dílů daný stránkový limit. Ten se začal postupně rozšiřovat až v dalších letech. Tož tak
Dík, to byla trapná chyba, už jsem to opravil.
Tuším, že niekedy pri treťom – štvrtom diely som uvažoval, že sa do toho pustím, no rýchlosť akou pribúdali ďalšie časti ma definitívne odradila.
Já se snažím, ale zatím boj prohrávám. Přečtených mám tak polovinu.