Princ z Persie: Písky času

Prince of Persia: The Sands of Time


Režie: Mike Newell

Hrají: Jake Gyllenhaal, Gemma Artentonová, Ben Kingsley a další

Hudba: Harry Gregson-Williams


Jestli existuje něco horšího, než točit film podle provařené knižní předlohy,  je to podle mého točit film podle legendární počítačové hry.
Horšího ve smyslu vysoké pravděpodobnosti remcání ze stran publika. Oni na to sice stoprocentně přijdou, protože jsou zvědaví, jak se to povedlo (což je na jednu stranu výhoda), ale v naprosté většině pak samozřejmě brblají, že se to nepovedlo.

U tak veleznámé série počítačových her, jakou je právě Prince of Persia, to nemůže být jinak.

Ale to hoďme za hlavu. Také jsem hrou ovlivněna, také mám do mozku vryté scény, které se díky několikanásobnému opakování (za zoufalého bušení do klávesnice) zahlodaly do mého podvědomí, utvořily ve mě určitou atmosféru spjatou s tímto titulem a jen těžko je něco přemaže. ALE….!
Berme film jako film a tak ho hodnoťme. Jistě je dost těch, kteří ho nesrovnávají se hrou a jde jim o film samotný.

Tak tedy příběh:

Princ Dastan je sice z neurozené krve, ale svému otci, vládci Perské říše, který jej přijal za vlastního, dělá radost. Ovšem jen do chvíle, kdy bez povolení otce se svými dvěma bratry zaútočí na svaté město Alamut. Se strýcem Nizámem se bratři odhodlají k útoku po té, co jim zvěd přinese informaci, že se ve městě vyrábějí zbraně pro nepřátele říše. Díky Dastanově lstivé taktice město padne. Král Šaraman na místo kvapně dorazí, aby syny pokáral. Dastan se jej snaží ukonejšit darem – krásným rouchem…

Bez prozrazování dalších detailů mohu ve zkratce říci, že se Dastan stane ve vteřině z hrdiny pronásledovaným zločincem a na útěku spolu s krásnou princeznou z Alamutu zjišťuje, že byl zrazen a zatažen do boje o kouzelný artefakt, který dokáže ovládat čas. Toho on sám ale příliš nemá, a tak se snaží navzdory pronásledování asasíny očistit své jméno a zabránit zkáze světa.

Mé hodnocení:

Co se příběhu týče, není co vytknout. Jedná se o klasickou zápletku zrady a očištění, kombinovanou se snahou skromně spasit celý svět na pozadí romantické variace – nepřátelé + nedobrovolně spolu + jízlivé sbližování = láska. Zní to banálně? Ale proč?! Vždyť na podobném principu fungují pohádky a legendy už tisíce let. Je to koncept prověřený a v Princ of Persia dobře zpracovaný. V příběhu nechybí postavy, ke kterým si stačíte vytvořit „opravdový vztah“, což u mnoha výpravných spektáklů poslední doby zoufale postrádám. Nejsou ve filmu nijak dlouho a přesto Vám na nich bude záležet a bude Vám líto když… když se jim případně něco stane 😉

Děj je prošpikován vtipnými hláškami, jak už to tak u dnešních filmů bývá. Většinu z nich ale divák pochopí jako nadsázku, a je-li tolerantní, přestane je vnímat. Stejně jako lehce iritující samolibý škleb hlavního hrdiny, který nasazuje v těch nejméně vhodných momentech. Skoro jako byste slyšeli pokyn režiséra Newella: „Teď Jakeu, teď!!“

Když už jsem si poskytla tento oslí můstek – Režisér Mike Newell (který je například podepsán pod filmy Čtyři svatby a jeden pohřeb, Úsměv Mony Lisy nebo Harry Potter a Ohnivý pohár) se režie zhostil celkem zručně, místy však pokulhává jak kamera, která je zejména v akčních scénách tak „moderně“ roztřesená, že témeř není jasné, co se na plátně děje, tak právě výrazový repertoár hlavní dvojice v podání Jakea Gyllenhaala a  Gemmy Artentonové (to ale asi padá na řežisérovu hlavu, neb Gyllenhaal je herec s velkým H a jeho věrohodná proměna z Jacka ze Zkrocené hory v orientálního sirotka to jen dokazuje). Otravné pro někoho může být i otrocké vysvětlování důležitých „informací“ ze začátku filmu. S průběhem děje však Princ of Persia jakoby získával na jistotě a je vcelku strhující. Herecké výkony jsou až na drobné úlety dobré a musím říci, že obsazení se velmi povedlo. Jen Ben Kingsley mohl dostat více prostoru a paradoxně je vlastně škoda, že pravou podstatu své postavy musí v zájmu napínavosti příběhu do poslední chvíle tajit.

Za jedinou větší vadu filmu bych označila výpravu. Zejména při prvních scénách dobývání Alamutu jsem měla pocit, že film točila parta ochotníků v kašírovaných kulisách půjčených z televizní pohádky O princezně Šeherezádě.

Chcete-li, obviňujte společnost Disney, ale ačkoli se ve filmu bojuje a umírá, vše se odehrává v rovině schůdné pro odrostlejší dítka. Rozhodně nečekejte depresivní drama a potoky krve.

Něco málo k hudbě – co čekat od harcovníka stříbrných pláten, jakým je Harry Gregson-Williams? Autor hudby ke Shrekovi, Království nebeskému či Letopisům Narnie: lev čarodejnice a skříň nezklamal a jeho hudba k Princi z Persie prostě sedí.

Princ z Persie: Písky času si nehraje ani na Titána ani na Pána. A to je dobře. Svůj příběh odvíjí v příjemném duchu drsnější pohádky (a tím nechci vyjádřit žádnou druhořadost, ba právě naopak!), s jasnou logikou příběhu, dobře a přesvědčivě zahranými postavami s vyváženou dávkou napětí a humoru. Do děje vtáhne a nejsou v něm žádné větší rušivé zádrhele.

Abych to shrnula do jasné formulace bez kliček a protimluvů: „Mně se to líbilo“


Komentáře

komentářů

6 komentářů

  1. Max

    Síce trochu neskoro, ale predsa som sa rozhodol pridať aj svoj komentár. Film sa mi páčil a to nielen preto, že to je proste zábavná adventúrka, ale aj preto, že sa scenáristi očividne snažili naväzovať na hry zo sveta Prince of Persia – a tým nemyslím len samotné piesky času ale aj kopu malých detailov, ktoré si všimnú asi len hráči pôvodných hier, ale o to viac to poteši.
    A čo sa týka krvi, ani v hrách samotných krv nikdy netiekla (teda okrem Warrior Within) a navyše – je to Disney… čo by sme čakali 🙂
    Inak super recenzia na super film.

    • Katriška

      Záleží na úhlu pohledu a očekávání. Očekáváte monstrózní velkofilm? Bedete zklamaní. Ďuro zaujímá celkem ostrý postoj, kde strhává úplně vše. Což mi zní trochu neobjektivně a zavání to neochotou přehodnotit očekávání, které od filmu měl, když na něj šel (samozřejmě to netvrdím, jen se domnívám. Třeba žádná očekávání neměl 🙂 ). Což ovšem není nic špatného, je to názor. Ne však moc kritika 😉 S jeho srovnáním s (podle mého názoru) průšvihem roku Soubojem Titánů musím kategoricky nesouhlasit. ST si na velkofilm hrál a pohořel. PzP si na nic nehraje, předkládá fantasy příběh, který není na Oskara ale neurazí. Je to oddychovka a proto se vyrojí spousta špatných komentů od zarytých vyznavačů „heavy stories“ :-D. Takže moje rada? Informovat se z recenzí, o čem film je, zda hlavní herec umí alespoň trochu mluvit, film má začátek a konec a pak si udělat vlastní názor v kině 🙂 Ti co píšou recenze jsou vlastně taky jen lidi a jsou třeba úplně jiní než vy 😉

      • Aiwendil

        Jasný, jen jsem na to narazil, tak jsem chtěl něčím přispět do diskuze, trochu to rozvířit;) Já jsem v podstatě Prince hrál akorát první dva, dnes už historicky slavné, díly a něco pozdějšího pak jen na mobilu. Dá se říci, že Princ šel mimo mě, jak herní tak filmová série. Kdo ví, jak tomu bude v budoucnu, i když v nejbližší době na tom nic nezměním – ať už z časových či jiných důvodů.
        Jinak souhlasím, že definitivní názor si člověk může udělat až po shlédnutí filmu, i když recenze a reklamy mohou vaše očekávání zvýšit či snížit.
        Titány jsem ještě taky neviděl, ale od nich budu jistě něco očekávat, protože film s takovou předlohou musí mít něco víc, než jen akci. Snad o prázdninách na to najdu čas.

  2. Hawk

    Výborná recenze 😉
    Já na to můžu říct: Taky se mi to líbilo!
    Filmaři se poprali se svým úkolem dobře a ten čas strávený v kině jsem si užil. Nedostatky, které zde vyjmenuji, na tom nic nemění.
    1. příběh, který opisuje děj hry a je rozkouskovaný na jednotlivé úkoly – na mně to alespoň tak působilo (s tímhle filmaři nemohli nic dělat, aniž by celý příběh rozbili)
    2. rozuzlení
    3. Gema a její objasňování legend
    4. občas ta zlobivá kamera

    celkově – spokojenost. 🙂

    • Katriška

      Tak jisté „frázování“ děje mi vlastně ani nevadilo. Ono to putování to tak hezky zcelilo. Nakonec to vlastně byl takový styl Conan, jak otec označuje všechny filmy, které mají fantasy tematiku a někam se v nich „jde“. Poslední „styl Conan“ byl pro mého otce Pán prstenů, což ho velmi zklamalo, neb: „Conana již viděl“ 😀

Leave a Reply