Žoldnéři fantasie

Doba Drakobijců pominula. Nastupují noví – Žoldnéři fantasie. Výsledkem snažení účastníků soutěže O železnou rukavici Lorda Trollslayera (tedy nyní Žoldnéřů fantasie) je deset dosti zajímavých povídek. Obsahuje rovněž povídku Míly Lince navazující na Stín Černého hvozdu a dvě pojednání zabývající se upíry (Medek, Kuglerová), která nahradila každoroční tradiční doslov nakladatele Michaela Bronce.


Soutěžní příspěvky

Barocco  – Ludmila Müllerová (1. místo)

Jak sama autorka o sobě tvrdí v medailonku, dokáže jeden odstavec klidně promýšlet celý týden. Myslím, že zde nám to plně dokazuje. Stylem mi to trochu připomíná Susannu Clarkovou (Jonathan Strange & pan Norrell). Spíše méně akční, avšak vyvedené a napsané zkušenou rukou (není se čemu divit, na prvním místě už zazářila v Drakobijcích IX). Celá povídka je protkaná básní, která jí dodává punc. Zápletkou je prosté nalezení ztracené perly Barocco v tůňce, které se však stává o mnoho složitějším, když hrdina zjistí, že tůňka je branou do dalšího světa.


Svíčka hasnoucího plamene – Jana „Elinor“ Poláčková (2. místo)

Soudce Iwakura se snaží vyřešit sérii záhadných vražd vysoce postavených mágů. Fantasy detektivka, ale hledání stop a spojování souvislostí není vymezen dostatečný prostor, jaký by si detektivka zasloužila. Otázkou zůstává, zda by šlo něco vynechat, protože délka se pohybuje na hranici povoleného maxima. Závěr se mi zdál více náhodou, která najednou vyplyne z okolností, než dedukcí.


Sluneční kruh – Jindřich Rohlík (3. místo)

Předstupuje před nás jediný výstup upírů v této sbírce. Mladý hrdina začne se svojí přítelkyní, která vinou rakoviny je na sklonku života, navštěvovat Sluneční kruh, kde se učí od upírů tango. Dívka zemře, mladík dál navštěvuje klub a nakonec dokonce začne znova tancovat, teď už s upírkami. Setkává se také s lovcem upírů, který mu osvětlí upíří povahu a skutky… Hlavně si je moc neidealizuj. Upír zůstane vždycky upírem, a něco jako hodný upír neexistuje. (citace z povídky) Pasivita celé povídky ve finiši exploduje. Vyhrají vzpomínky anebo racionalita dobra?


Strom života – Lucie Lukačovičová (4. místo)

Moc nevím, co si o této povídce myslet. Musím se přiznat, že mě moc neoslovila. Není špatná, ale ani nevybočuje z řady s jedním rozdílem – námětem. Oběšená dívka, která se chce pomstít, ale zároveň ji něco drží na uzdě. Pán smrti, jenž ji dává možnost se pomstít a ona sama, která se bojí a ve skrytu ho nenávidí.

Dlouhý den Sebastiana Tournetta – Jan Žlebek (5. místo)

Jaké to je být vzdušným pirátem? Dostanete se na vzducholoď, kde jsou pouze čtyři lidé – pilot, profesor a dva čarodějové. Všechny spojuje jedno – prchají z Nebeského města. Vše se postupně dozvídáme ze vzpomínek pilota Sebastiana. Autor si hraje s jazykem, a přestože povídka nemá nějakou velkou zápletku, příběh rychle odsýpá a chytne vás. Perfektní je nicméně závěr, ve kterém se příběh během stránky získá zcela jiný nádech. Určitě se máte na co těšit.


Vyvaruj se řeky – Veronika Mayerová (6. místo)

Jako v Kadetech i tady se setkáváme s podivnou dvojicí – slepec a rusalka. Dva odlišné pojí pouto ztracenosti. Jeden ve tmě, druhá ve světě, který se jí sice líbí, ale je pro ni nebezpečný. Ale i tak si navzájem mohou pomáhat. Slepec totiž vidí ohnivé nepřátele rusalky. Ona mu může na oplátku splnit přání, vrátit mu zrak. Opravdu bude tak snadné získat zrak zpět? Všichni se občas necháme nachytat a oklamat…


Z popela – Jana Strnadová (7. místo)

Mág, renegát se vrací za svým mistrem, protože pouze on mu dokáže pomoci od zranění, jisté smrti. Ten se nakonec nechá přesvědčit a vyhoví mu, aby… Jen mistrův odchod z příběhu se mi nezdá dostatečně důstojný a domyšlený. Závěr není dost důrazný. Další problém zde vidím s vžitím se do příběhu, protože je v něm ne zrovna málo odkazů na dřívější události, historii, která je naznačena jen v náznacích. Některé věci si musíme tedy spíše domýšlet.


Mezi psem a vlkem – Daniel Tučka (8. místo)

Přichází drsný příběh nemilosrdného světa, který je trochu podobný naší realitě. V předehře jsme hozeni přímo do děje. Nemaluje krajiny, nepopisuje historii… Akce. Dvakrát poklidně začínající příběhy, jsou najednou zcela utnuty a z cesty se stává boj o život. V několika sekundách se postavám mění svět před očima. Že by nějaký nový žák drsné školy?


Na každém z možných světů – Tomáš Bandžuch (9. místo)

Co dělat s člověkem, který má obrovské nadání, ale nijak jej nerozvijí? Kdyby něco dělal, mohl by dokázat velké věci, ale místo toho si toho jen užívá, zatímco ostatní dřou, aby byli aspoň stejně dobří. Nejste taky takovým typem? Bacha, aby se vám pak nestalo něco podobného, co zažije hlavní protagonista. Možná si to potom nejenom dobře uvědomíte, ale dojdete i k vyššímu poznání.


Dnes naposled – Scarlett Rauscholdová (10. místo)

Události budeme sledovat z pohledu dobré i zlé strany. Hadích mágů a rytířů Světlé cesty. Kdo získá vaše sympatie? Mrtví, umírající i oběti jsou teď totiž na obou stranách, smrt nikoho nešetří. Příběh nedokázal ve mně zcela vymazat pocit, že to není vše. Že celý je součástí něčeho většího, což také bohatá historie, která bublá pod pokličkou, naznačuje. Jistě by ještě více vynikl jako součást knihy, která by obsahovala to, co se stalo předtím a také ještě nějakou dohru, protože závěr povídky nechává jakási zadní vrátka pouze zavřená, ale ne zamčená. Snad proto až 10. místo, i když příběh má ohraničení, není to pouhý výřez z celku. Potěšilo by mě, kdyby vznikla nějaká novela, knížka, která by tyto události rozváděla do plné šíře (a těším se:) ).

____________________

Sborník oživí (a vás při čtení osvěží) nemalý počet ilustrací, opět od různých, známějších i neznámějších autorů. Na jednu stranu je dosti pravděpodobné, že některé si oblíbíte (u normální knihy, když vám nesedne ilustrátor, máte smůlu), na druhou stranu nemohou vytvářet ucelený soubor a ve chvílích srovnávání některé dopadnou třeba hůř, přestože v samotném svazku by tolik špatné nemusely být.


Můj osobní (subjektivní:) ) verdikt k soutěžním příspěvkům – není to Procházka ani Šlechta či Žamboch, ale Müllerová, Tučka, Rohlík… Někteří jsou teprve opravdu na začátku své cesty, někteří už kus ušli a známky jejich přítomnosti jsme viděli i jinde. Uvidíme, jací budou za pár let, našlápnuto nemají špatně.


Hostující povídka

Stříbrná spravedlnost – Míla Linc

Hejtman Richard má problém. Bylo ukradeno dvanáct kop stříbrňáků. Najít je nebude věc snadná, poteče kvůli tomu hodně krve a ne všechna bude prolita zcela oprávněně. Celou dobu mu něco na tom nehraje a podezření se stupňuje v přímé úměře, jak původní podezřelí zjevují svou nevinnost.

Dobré, rázné, svižné. Hned mi to připomnělo období středověku u nás.


Tematická pojednání

Potkat v Praze upíra – Leonard Medek

Pěkné pojednání, v němž dostáváme předložen seznam děl (hlavně těch českých), kde se upíři vyskytli – od počátků až po současnost. V začátku nám ukazuje, proč v Čechách upírů moc nebylo, fakticky téměř žádní. Dochází i dál, k tomu, že v historii stály Čechy více stranou od většiny velkých konfliktů a různých uměleckých směrů, na rozdíl od Markrabství moravského. Ne se vším sice tak doslovně souhlasím a ne všechna díla byla zmíněna. Avšak člověk by tady měl najít vše důležité, co bude potřebovat, pokud si bude chtít přečíst něco o upírech. Navíc všechno podává čtivou a veselou formou.


Za vším hledej upírku – Ivana Kuglerová

Leonard už převážně obecné téma upírů vyčerpal, takže autorka to měla těžší. Vybruslila z toho obstojně – zaměřila se na opačné pohlaví. Její stať se také zabývá rozdělením upírů do různých rodin – Nosferati, Brujahové… a jejich možnostmi rozšiřování populace. Zmíněné jsou tu spíše současnější trendy, kde se upíři objevují, jako RPG Vampire: the Masquerade či filmové adaptace Underworld.

Takže zatímco Medek zkoumá spíše z pohledu jejich výskytu u nás, prostě obecně, Ivana je naopak studuje zblízka, zabývá se problémy různých spojení upíra s někým, nepřátelství s vlkodlaky. Příjemně se tak doplňují. Navíc (pro všechny příznivce krvepijících) se oba shodují, že v Čechách se teď upírům blýskají zuby na lepší časy, například díky sáze Stmívání.


Hodnocení: 60%

Dílo: Žoldnéři fantasie

Zařazení: sborník fantasy povídek

Autor: více

Odpovědný redaktor: Michael Bronec

Nakladatelství: Straky na vrbě

Obálka: Jana Šouflová

Počet stran: 368

Cena: 225 Kč (poštovné zdarma!) – pouze u Strak na vrbě






Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

One Response

  1. Darth Zira

    Náhodou jsem od kámoše dostala odkaz odkaz na tuhle recenzi. Jsem ráda, že se moje věci někomu líbí. Pokud jde o to, že je celá povídka poněkud „část vytržená z většího celku“, tak se k tomu kajícně přiznám. Aniž bych se vymlouvala, ale může za to částečně maximální rozsah soutěže. Kdysi dávno jsem totiž tuhle povídku (v rozsahu prakticky dvojnásobném) napsala pro „O nejlepší fantasy“ v roce tuším 2004. Egonovi se hodně líbila, ale mezi nejlepší tři se (podle jeho vlastních slov) velmi těsně nedostala, leč hodně mi ji chválil – ovšem byl v té době na tom zdravotně natolik špatně, že sborníky ze soutěže nevydával, s tím začal až loni, kdyby v tom roce sborník vyšel, nejspíš by mi ji tam dal v té původní nezkrácené podobě, čímž by možná (nevím) byla o něco srozumitelnější. A jelikož mi tu povídku dost chválilo víc mých beta testerů, rozhodla jsem se ji po několika letech „recyklovat“, ovšem musela jsem ji notně seškrtat (o víc jak 20 tisíc znaků a i tak se do limitu tak tak vešla), takže množství dalších vedlejších linií, které některé věci vysvětlují nebo aspoň patřičně dokreslují, jsem tím pádem musela úplně vyhodit a i hlavní „kostru“ poněkud seškrtat. Chtěla jsem zkusit, jestli to bude fungovat i takto zkrácené (asi to úplně nesrozumitelné nebylo) a hlavně jestli to může uspět i v jiné fantasy soutěži – zvláště pak v takové, jejímž porotcům můj styl psaní příliš nesedí (v Trollslayerovi jsem se nikdy neumístila líp než někde v první polovině – pokud jsem do této soutěže vůbec něco poslala, protože fantasy moc neoblibuji a tu „tolkienovského ražení“ už vůbec ne, já jsem spíš na hard sci-fi a space operu, takže fantasy tím pádem ani moc psát neumím, když ji nečtu, leda snad takovou tu s přesahem jinam, většinou dost do temna) a výsledek mě proto docela potěšil. Pravda, někteří lidé té povídce – viz komenty na Legii – vytýkají, že je to svým způsobem Star Wars fan fiction a kdo není fanoušek nebo aspoň dobře ten svět nezná, tomu se to nejspíš líbit nebude, případně to ani pořádně nepochopí. Jistou inspiraci SW vůbec nepopírám, jelikož jsem hodně zarytá fanynka tohoto světa a už jsem se o něm něco napřednášela… Většina mých beta testerů jsou teda taky zarytí SW fani, ale fakt je, že své povídky občas testuji na „laboratorních myších“, což jsou nic netušící členové mé rodiny, sci-fi a fantasy prakticky nepolíbení, kteří o Star Wars vědí jen o málo víc, než že existuje (autentická slova mojí máti „tak včera nějaké ty Hvězdné války dávali v televizi, podívali jsme se s tátou na to, abychom věděli, čemu to vlastně fandíš, a ono to není tak blbý, jak jsem si původně myslela“) a když se i některé ryzí SW fanfictions mým „myškám“ líbí (ačkoli podle mého vůbec nemůžou vědět, o co vlastně go, když je tam plno narážek na místa, postavy a události, o kterých v životě neslyšeli – a přesto je zaujme příběh, postavy nebo atmosféra… u jedné povídky jsem se dokonce vyděsila, co za sračku jsem to asi do Zlatého ysalamirije poslala, když to rozbrečelo i tetičku, co sci-fi nesnáší, ale zato miluje filmy a la Pretty Woman a sleduje Esmeraldu, Šehrezádu apod. brak), tak jsem si říkala, že věc, která se jim taky líbila a nadto v ní není jediná narážka na „předalekou galaxii“, ale je ten svět úplně specifický, možná se dá dokonce říct originální (byť světu SW v mnohém velmi podobný), by snad i non-SW fan mohl pochopit a třeba i ocenit. Ale kvůli tomu škrtání (a taky díky tomu, že jsem už v tom roce 2004 připravovala možné pokračování, eventuálně i prequelly – tady jsem taky k tvorbě, možná podvědomě – přistoupila stejným způsobem jako veliký George ve flanelové košili) mám spoustu „nepoužitého materiálu“ a tak jsem se pořád chytala, že z tohoto světa ještě něco napíšu a do nějaké soutěže pošlu. Vidím, že aspoň jeden člověk mimo mých beta testerů by si to rád přečetl, takže se do toho dám;-)

Leave a Reply