Nejlepší den pro umírání

Vladimír Šlechta

Nájemný žoldák půlelf Thompson nemá snadný život. Jeho rodina byla v rámci pogromu proti nelidským rasám téměř celá vyvražděna. Thompson ale založil novou, skládající se z jeho syna Čolka, manželky Richardy a elfího veterána, nemilosrdného dědečka Skjúwinka. Hrdé město Thonnierika si už teď může odpočítávat poslední dny za to, co jeho občané udělali. Pomsta se blíží.

Když jsem si přečetl autorův doslov k takzvané Likarijské trilogii, kterou Nejlepší den pro umírání otevírá, trochu jsem se zděsil. Celá kniha totiž začala působit dojmem tupého, krvavého a hlavně tuctového díla, kterých už jsem četl nespočet. Téměř jsem se nemýlil. Je to hodně krvavé a něco podobného už jsem v rukách držel mnohokrát. Jak jsem si ale ověřil, dobře zpracovaná klasika nemůže být na škodu – ale nepředbíhejme.

První, co vás při čtení určitě zaujme, je koncepce hlavních postav. Malá rodinka, fungující podobně jako družinka z RPG her na hrdiny, tu snad ještě nebyla. Trošku jsem se obával, jak se podaří vybrousit jednotlivé charaktery, ale ukázalo se, že až na pár občasných nelogičností vše funguje na jedničku. Thompson je prohnaný, sobecký, brutální a sem tam promiskuitní, což jeho aegwyn (tedy elfské družce) Richardě moc radost nedělá, i tak ale dokáže Ri (jak se jí zkráceně říká) plnit roli věrné partnerky (občas samozřejmě musí vytasit pověstný váleček, ale to patří k věci). Malý Čolek je střídavě vyděšený, případně znechucený neexistující morálkou svého otce, ale i on prokáže svoje kvality. A dědeček Skjúwink, neviditelný lesní přízrak – no, nepochybuji o tom, že si jeho postava získá celou řadu fanoušků.

Děj samotný není příliš komplikovaný, což je zčásti způsobeno tím, že je kniha rozdělena na menší celky, fungující podobně jako povídky. Ty se občas snaží tvářit trochu jako detektivní, zapeklitý příběh, a ne vždy se to úplně podaří, ale z pohledu čtenáře, jenž touží po akční fantasy, rozhodně nevidím problém.

Thompson se společně s rodinkou toulá v oblasti Pohraničí, kterou tvoří několik měst, vyznačujících se především neustálými konflikty (elfové versus skřeti, skřeti versus lidé, lidé versus elfové, elfové versus jiní elfové atd.). Místo pro nájemné bojovníky jako stvořené, nemyslíte?

Musím říct, že právě charakteristiky jednotlivých ras, doplňující informace o systému magie, politice a popisy měst dohromady vytvořily slušně ucelený (i když zatím pochopitelně nedokončený) systém, což velmi oceňuji. Je vidět, že Vladimír Šlechta si se světem opravdu hraje, a ten pak působí živým, pro čtenáře srozumitelným dojmem.

Samozřejmě, nejedná se o kroniku, ale především o dobrodružnou literaturu, takže čtenáře čeká hromada násilí, useklých končetin, statečných činů a svléklých příslušnic různých pohraničních ras. A zde autor projevuje svůj talent, dokáže totiž všechny tyto situace popsat nejen poutavě, ale především tak, že vyloženě stimulují naši fantazii. Vždy přehledně víte, co se děje, takže se nikdy nestane, že byste se po souboji divili (on tam byl schovaný celou dobu…?), jako se to občas děje při čtení knih ne tak zkušených autorů. Dalším jazykovým plusem je černý humor, jenž nepůsobí laciným dojmem a dokázal mě docela často rozesmát.

Abych ale nepřechválil, neodpustím si drobnou kritiku ohledně, jak jinak, psychologie postav. Že se Thompson chová občas zmateně, jsem si zvykl, přece jen, je to trošku psychopat a jeho motivy snadno čitelné nejsou. Ale přeci jen, mohly by být rozvedeny trošku víc… Naopak Čolek se podle mého názoru bojí přespříliš a jeho oidipovský komplex lehce přerůstá doporučenou míru. Tyto nedostatky naštěstí nepřekračují hranici logiky, takže se dají přežít bez vážnější újmy, ale být tam nemusely.

Na závěr si dovolím krátký, stručný souhrn – postavy slušné, příběh průměrný, styl vyprávění a práce s jazykem nadprůměrné, prostředí výborné. Dílo se v mém pomyslném žebříčku české fantasy tedy řadí dost vysoko. Pokud se na ně podívám bez národně nadržovací tendence, pořád se jedná o vysoce nadprůměrnou knihu, přičemž nepochybuji o tom, že řada z vás ji ohodnotí ještě lépe. Takže nabruste čepele a vydejte se s Thompsonovic rodinkou do Likaria – začíná ten nejlepší den pro umírání!

Komentáře

komentářů

About The Author

Leave a Reply