Na ostřích čepelí

Miroslav Žamboch

Ostří zbraní je velmi nebezpečné, avšak proti ostří politiky, té nejvyšší, a navíc proti obrovskému množství peněz vypadá spíše jako dětská hračka. Zbraně tě poznamenají na těle, ale ztráty blízkých zasáhnou hlouběji a nesmazatelně. Koniáš dostává největší nabídku svého života, za kterou může být královsky odměněn. Zaplétá se do velmi vysoké hry, se kterou ani ze začátku nechtěl nic mít a nakonec bez okolků utratí své úspory a je dokonce ochoten položit život za zdárný konec výpravy.

O co vlastně jde? Státy obchodní ligy nechtějí být dále závislé na dodávce obilí z císařství, které tohoto nedostatku plně využívá a může tak nasazovat vlastní ceny a vydírat. Jenže získat obilí jinde nejde. Jediná možnost je založit kolonii. A o to se chce pokusit i jeden obchodník, společně se svými obchodními partnery. Koniáš je k tomu přizván jako vedoucí výpravy čítající bezmála dva tisíce lidí.

Tento úkol je pro něj odlišný od všeho ostatního, co zatím kdy dělal. Nikdo po něm nechce, aby zabíjel, hledal, donesl. Musí chránit a ne pouze jednu osobu, ale celou karavanu. Na sebe se spolehnout může, ale to nebude stačit. Pokud chce uspět, musí se spoléhat i na další, kteří mu při ochraně na cestě pomáhají. Z žoldáků to je jejich velitel Led Kowalski, z dalších potom společník Bonsetti, Koniáš jej poznal jako člověka, kterého od úkolu nezastaví nic, nyní však podivín – co od něj může vlastně čekat?

Mnohdy se Koniáš pohybuje na hranici možností a někdy dokonce i za ní. Navíc je donucen jednat i jinak než zbraní, musí přesvědčovat, slibovat… Přesto jsou chvíle, kdy to nestačí. Ale nenechá se odradit a spíše přímou úměrou – čím více je před ním překážek a nebezpečí, tím více se snaží – usiluje o to, aby se tato mise podařila. Ale nejen to, zamiluje se, setká se s lidmi, kterým se dá věřit, objeví netušené krásy světa, pozná vynalézavost nepřátel, zakusí i bezohlednost císaře a… strach. Krve potečou potoky, slz také a potu přímo veletoky.

Své doby první román, ve kterém jako hlavní postava vystupuje Koniáš. Děj sledujeme očima hned několika postav. Samozřejmě kromě Koniáše také žoldáka Kowalskiho, Bonsettiho, chlapce Umwalda (kterého Koniáš vezme jaksi pod ochranu) i záporáků. Člověk tedy najednou nedrží palce pouze Koniášovi, ale i dalším hrdinům, se kterými prožívá jejich vlastní problémy a nebezpečí. Pozoruje tak zcela odlišné lidi s jejich vlastními úkoly, vzájemné střetávání zájmů mezi nimi a rozdílné vnímání určitých situací.

Kniha má spád. Nic není popisováno nadbytečně, Žambochova typická akční fantasy. Autor skládá nitky, minizápletky příběhu jako mozaiku, strhne nás do příběhu a opravdu si můžeme na chvíli připadat jako v prostředí intrik vysoké politiky, kde žuchají na stoly měšce zlata. Přestože čtenář od začátku tuší, jak to asi skončí, nejedním vývojem a situací bude překvapen (třebaže to tak musí být, přece to není žádná pohádka, někdy to je dost drsné a zdaleka ne všichni přežijí).

Zajisté se bude kniha líbit všem, kteří mají rádi propletené příběhy s nelehkými úkoly, zajímavými a originálními nápady. Milovníky akce dozajista potěší dopodrobna popsané souboje s použitím šermířských výrazů, je poznat, že autor výrazy zná a nepoužívá je pouze tak, jak se mu zalíbí. Čte se pěkně a rychle. Občas jsou některé situace opravdu hrdinské a pohybují se na mezi reálnosti, zejména pro ty, kteří se s Koniášem snad ještě předtím nesetkali. Ale kdyby byl pouze obyčejným člověkem, nikdy by se k takovému podniku nepřichomýtl. Právě proto, že dokáže víc, než je normální, je mu dána tato nabídka.

Pouze konec knihy by mohl tak o padesát stránek přibrat na váze. Neboť stále se proměňující a pomalu gradující děj příběhu rozvinutý na 460 stránkách najednou vyvrcholí a během 90 stran skončí. A během těch 90 stránek se toho odehraje tolik, jako ve zbytku knihy (ne že by předtím toho bylo málo 🙂 ). Pro mě jako čtenáře to byl najednou obrovský zvrat, něco nečekaného, šok. Pár stránek a celá situace se zcela změní. K celkovému obsahu knihy, jak je poskládána, kdy více jak polovinu zabírají přípravy karavany na cestu, by více ladilo delší vyvrcholení. Avšak zase jako autorův záměr tak trochu šokovat, vnést sem velký zvrat, se to povedlo. Je napsaný tak, jak by závěry měly být. To je bez zbytečných informací a s důrazem na děj.

Samotná knížka má vydařenou obálku od Fibigera, která člověka zaujme. Člověk pak akorát lituje, že v knize už žádná ilustrace není. Mapa, trochu netradičně namalovaná, na začátku knihy také potěší, i když by se hodila zvětšit, některé názvy jde stěží přečíst. Ještě na předchozí stránce přímo autor napsal svůj mikroživotopis. Cena vzhledem k tloušťce knihy není vůbec špatná. Sepsáno podtrženo, doporučuji.


Hodnocení: 80%

Dílo: Na ostřích čepelí

Autor: Miroslav Žamboch

Nakladatelství: Poutník

Obálka: Lubomír Kupčík

Ilustrace: Milan Fibiger

Počet stran: 560

Cena: cca 230 Kč














Na ostřích čepelí

Miroslav Žamboch

Ostří zbraní je velmi nebezpečné, avšak proti ostří politiky, té nejvyšší, a navíc proti obrovskému množství peněz vypadá spíše jako dětská hračka. Zbraně tě poznamenají na těle, ale ztráty blízkých zasáhnou hlouběji a nesmazatelně. Koniáš dostává největší nabídku svého života, za kterou může být královský odměněn. Zaplétá se do velmi vysoké hry, se kterou ani ze začátku nechtěl nic mít a nakonec bez okolků utratí své úspory a je dokonce ochoten položit život za zdárný konec výpravy. O co vlastně jde? Státy obchodní ligy nechtějí být dále závislé na dodávce obilí z císařství, které tohoto nedostatku plně využívá a může tak nasazovat vlastní ceny a vydírat. Jenže získat obilí jinde nejde. Jediná možnost je založit kolonii s minimálně 1000 obyvateli, s 200 ha oseté půdy a s 20 narozenými dětmiA to se chce pokusit i jeden obchodník, společně se svými obchodními partnery. Koniáš je k tomu přizván, jako vedoucí výpravy, čítající bez mála dvou tisíc lidí.

Tento úkol je pro něj odlišný od všeho ostatního, co zatím kdy dělal. Nikdo po něm nechce, aby zabíjel, hledal, donesl. Musí chránit a ne pouze jednu osobu, ale celou karavanu. Na sebe se spolehnout může, ale to nebude stačit. Pokud chce uspět, musí se spoléhat i na další, kteří mu při ochraně na cestě pomáhají. Z žoldáků to je jejich velitel Led Kowalski, z dalších potom Bonsetti, Koniáš jej poznal jako člověka, kterého od úkolu nezastaví nic, nyní však podivín – co od něj může vlastně čekat? Mnohdy se Koniáš pohybuje na hranici možností a někdy i dokonce za ni. Přesto jsou chvíle, kdy to nestačí. Ale nenechá se odradit a spíše přímou úměrou – čím více je před ním překážek a nebezpečí, tím více se snaží – usiluje o to, aby se tato mise podařila. Ale nejen to, zamiluje se, setká se s lidmi, kterým se dá věřit, objeví netušené krásy světa, pozná netušenou vynalézavost nepřátel i zakusí bezohlednost císaře a… strach. Krve potečou potoky, slz také a potu přímo veletoky.

První román, ve kterém jako hlavní postava vystupuje Koniáš. Děj sledujeme očima hned několika postav. Samozřejmě kromě Koniáše, také žoldáka Kowalskiho, Bonsettiho i záporáků. Kniha má spád. Nic není popisováno nadbytečně, Žambochova typická akční fantasy. Autor skládá nitky, mini zápletky příběhu jako mozaiku, strhne nás do příběhu a opravdu si můžeme na chvíli připadat jako v prostředí intrik vysoké politiky, kde žuchají měšce zlata. Přestože čtenář od začátku tuší, jak to asi skončí, nejedním vývojem a situací bude překvapen (třebaže to tak musí být, není to žádná pohádka, někdy to je dost drsné).

Klasika pro všechny, kdo chtějí číst Koniášovky i pro všechny fandy Žambocha. Doporučuji. Čte se pěkně a rychle. Občas jsou některé situace opravdu hrdinské a pohybují se na mezi reálnosti, zejména pro ty, kteří se s Koniášem ještě předtím nesetkali (ale o tom také knihy jsou, že v nich nevystupují úplně obyčejní lidé). Možná konci by se hodilo ještě přibrat trochu na váze, tak o padesát stránek.

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Leave a Reply