Pistolník Fastynger van Hauten má problém. I přes veškerou jeho snahu a dobrou vůli se mu daří zklamat všechny, kteří na něj sázeli a investovali do něj peníze a naději. A aby to nebylo vše, svět, ve kterém žije, se dává do pohybu, otáčen mechanickými kolečky techniků a poháněn magií metafyziků. Magie a industrializace nešly nikdy moc dohromady, možná proto se jejich reprezentanti navzájem nenávidí. Člověk by řekl, že povstání trolů, do nedávna neškodných otroků, je jen třešničkou na dortu – ale asi už chápete, že nic není tak jednoduché, jak to vypadá, že?

Na Století páry jsem se nebývale těšil už kvůli jeho světu. Myslím, že kombinace průmyslové revoluce s fantasy je opravdu zajímavá a těšil jsem se, co z tohoto nápadu dokáže autor vytěžit. Je sice pravda, že o stoprocentní originalitu nejde (vzpomeňme si třeba na pc hru Arcanum), ale tento fakt prostředí na přitažlivosti neubírá. Koncepce konfliktu industriálů (= techniků) a metafyziků (= mágů), kteří se navzájem dokáží vnímat podle aur, jež je obklopují, je výborný nápad. Jenom trošku lituji, že autor nerozvedl systém jednotlivých stran víc do hloubky, takže o tom, jak například funguje magie, zda jsou metafyzikové nebo industriálové uspořádáni nějakou hierarchií, se bohužel nic moc nedozvíme. Ale jinak je pro mě svět jedno velké plus.

Výtku ovšem mám k celkové atmosféře. Autor se ve čtenáři snaží navodit temné nálady s noirovými prvky a s černým humorem, se kterým to ale příliš přehání a nadsazuje. Homosexuální prostituti, zmutované děti, dělníci s těžkými formami jakési rakoviny… to samo o sobě zní děsivě, ale bohužel se podobné popisy objevují na každé druhé stránce a jsou jazykově ne úplně stoprocentně zvládnuty, takže vyznívají spíše komicky. Několikrát jsem se sice slušně zasmál, ale jinak jsem měl spíše rozpačitý dojem. Tohoto nedostatku mi bylo hodně líto, protože sráží celkový výsledek znatelně dolů.

Autor se pokusil posunout do absolutního středu vnímání svoji hlavní postavu, tedy industriála s rychlými kolty Fastyngera van Hautena. Tento antihrdina má představovat jakýsi mužný archetyp tvrďáka, který zná život z té horší stránky a sám má do svatosti rozhodně daleko. Bohužel, nemůžu říct, že by se mi výsledek nějak extrémně zalíbil. Van Hauten má totiž hned několik problémů. Ten nejvíc zásadní – velmi, velmi často se chová nelogicky. V momentech, kdy by měl nastoupit jeho chladný rozum střelce bez morálních skrupulí, jedná emotivně a řídí se city, které předtím nebyly nijak vyvíjeny, například podle mě nedostatečně vysvětlená zamilovanost hned v první pasáži knihy. A také trpí, jak by řekli hokejoví komentátoři, dost kolísavou výkonností. Občas uvažuje jako špičkový detektiv a občas připomíná spíš alkoholika v nejhlubším deliriu (a to i když v něm zrovna není).

Příběh samotný není nic, co bychom tu už neviděli desetkrát, dvacetkrát, stokrát… Špinavá hra vyšších mocností, hlavní hrdina jako pěšák, který strká písek do ozubených koleček jinak dobře promazaného stroje vyšších figur, občas nějaká ta povrchní, ale hluboce se tvářící zamilovanost, poměrně očekávatelné rozuzlení… No, nemůžu říct, že bych tleskal. Minimálně to vyvrcholení šlo ukrýt trochu hlouběji. Ale zase si myslím, že tenhle druh románu na složitých dějových nuancích nestojí a ani jsem nic takového nečekal, takže se to dá strávit celkem bez problémů.

Na závěr bych rád nejdříve uvedl jedno malé přání. Přál bych si, aby se Petr Schink nebál, napsal z tohoto světa další knížku (klidně i s van Hautenem v hlavní roli) a tvrdě na sobě zapracoval, protože si myslím, že si položil celkem použitelný základ s výborným potenciálem. Století páry není vyloženě špatná knížka, to ne. Jen je v mnoha směrech nedotažená. Myslím, že autor ještě potřebuje z tvůrčího hlediska trochu vyzrát. Nicméně pokud hledáte nějaké nenáročné odpočinkové čtení nebo chcete potěšit dárkem adolescentního fanouška neklasické fantasy, pak po tomto dílku sáhněte. Pokud nebudete mít přehnaná očekávání, pak se určitě slušně pobavíte.

Ukázka z knihy zde.

Komentáře

komentářů

One Response

Leave a Reply