Koniáš: Muž na stezce – recenze

Koniáš: Muž na stezce

Miroslav Žamboch

Koniáš – muž s mnoha nej. Nejrychlejší, nejodolnější, nejvytrvalejší, nejvychytralejší a také nejlepší šermíř. Prostě a jednoduše asi nejnebezpečnější muž, se kterým se můžete potkat. Avšak zároveň nejpodivnější, nejošklivější, někdy nejbláznivější muž. Jen díky svému rychle se hojícímu tělu (taky vlastně jedno nej), ještě rychlejším zbraním a velmi dobrému úsudku stále žije.

Dvoumetrový hubený šlachovitý člověk s tváří (i tělem, ale to naštěstí ostatní nevidí) samou jizvu a několikrát přeraženým nosem. Ověšen železem tak, že vypadá jako živá pochodující reklama na zbraně a to stejně má většinu zbraní ukrytých, třeba vrhací nože v rukávech či drobnou střenku schovanou za krkem.  Pochází z rodiny vysokého šlechtice, kde se však nepohodl s otcem a v souboji jej zranil. Utekl a takto na útěku před otcovými pronásledovateli se s ním setkáme my.

Muž na stezce není román, ale soubor povídek, které jsou chronologicky seřazeny, i když přímo na sebe nenavazují (většinou v rozestupu od sebe několik let). Na konci naleznete vnitřní chronologie všech dosud vydaných Koniášovských textů (rok 2008).

První povídkou Až na dno ­– 377 staré éry autor velmi ve zkratce vylíčí osud Koniáše potom, co zranil otce a utekl před ním. Ještě to není ten Koniáš, který by se jen tak za peníze nechával najmout na zabíjení, i kdyby těch peněz bylo dost. Stálé pronásledování jej vyčerpává, ale zároveň se také mění, když musí v obraně někoho zabít. Nakonec přijme objednávku na vraždu jednoho muže a také po dlouhé době si uvědomí cenu života. Cherchez la Femme je naopak dobrodružství úplně odjinud, kdy se Koniáš v řadách císařovy armády dostává do věčně zelené a rostoucí džungle, která žije svým vlastním, pro člověka velmi nebezpečným a nevlídným, životem. Na vlastní kůži pozná šarlatový mor ve Štěstí z pekla. V Lovcích odměn zase narazí na lidoopy. Záchrana unesené dcery – to je Hra špinavců. Ve Fanouškovi stane v aréně. Velmi nelehké a neobvyklé vyjednávání s kmenem indiánů v horách proběhne Na válečné stezce. Sopka Smaragdová hora ukrývá nejen bohatství drahokamů (obyčejné věci tu mají desetkrát až stokrát vyšší cenu), ale také dychtivost po bohatství a Koniáš zde musí najít bratra jedné dámy. Už nelze nečině přihlížet dění kolem, hrdina se musí v Pouštním škorpionovi rozhodnout, na jakou stranu se přidá. S Annemari se poprvé setká ve Špatné investici. V posledním příběhu Vysokém přílivu se Koniáš podívá na velmi podivný ostrov.

Žamboch tu předvedl v celé kráse své povídkářské umění. Vytvořil hrdinu, který sice zabijí často, ale má k tomu vždy nějaký důvod. Navíc má své zásady, i když ostatní si to nemyslí nebo je aspoň nechápou. Snaží se jednat čestně, držet slovo, není podplatitelný, oplácí tím, co bylo proti němu použito, a ne vždy se zachová tak, jak by se zachoval profesionál. Pokud si myslí, že je to dobré, bude bojovat klidně proti zbytku světa, i kdyby šance na úspěch byla 1:1000. Za vzhledem zabijáka, se tedy schovává ne bezchybný, ale v jádru správný muž. Narazíte tu i na další Žambochovy hrdiny – Baklyho a Tanečníka.

Kromě jedné povídky, už všechny ostatní dříve někde vyšly, ale přečíst je znovu není ztrátou času, a pro ty, kteří je ještě nečetli, směle doporučuji. Každá povídka je v něčem odlišná, osobitá a jedinečná. Jednou je Koniáš ochránce, podruhé zachránce, voják, dobrodruh, bojovník v aréně… Jak jsou v knize postupně představována skoro všechna zákoutí Crambijského císařství, tak se mění i styly povídek. Fantasy převládá, avšak v kombinaci s dobrodružstvím nebo s trochou westernu, s podsvětím, i s takovým assasinským tématem… Škoda, že povídek není dvakrát tolik.

„Cesta je cíl.“

Hodnocení: 80%

Michal Cukr

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.