Když se podařilo (konečně) Alence zapomenout na Říši divů (a že jí to trvalo celých třináct let), octla se čirou náhodou opět uprostřed dění pohádkového souboje na život a na smrt, jak jinak než se silami zla. Její staří přátelé, ale jistě k Alenčině „radosti“ i nepřátele na ni již netrpělivě čekali jako na spasitele.


Při zhlédnutí dalšího veledíla z dílny možná značně podivínského tvůrce Tima Burtona jsem byla překvapená. Jak se dalo čekat (nebo možná nedalo), Tim Burton se nechal zlákat odříkaným chlebem v podobě komerčního průmyslu. Alenka je krásný celovečerní rodinný film, ale je opravdu od Burtona? Tuto otázku jsem si po závěrečných titulcích doprovázených vysokým hlasem Avril Lavigne neustále kladla. Kam se poděla tvůrčí filmařina a Timova imaginace v podobě potoků krve a suchého humoru Sweeneyho Todda?

Alenka se zde neprojevila (jak mnozí možná očekávali) jako mírně vyšinutá slečna s velkou chutí po krvi nebo s neuvěřitelnou zálibou v kostech. Uvízla v králičí noře a nechala se obdivovat dětmi v kině. Na úkor umělce, který odvedl opravdu dobrou zakázkovou práci, avšak jeho typická maska šíleného návrháře zdánlivě nemožných situací byla nahrazena hodným strýčkem vyprávějícím trochu nestandardní pohádky.

Předloha Lewise Carrolla je sama o sobě dost šílená na to, aby si fanoušek Tima řekl, že to bude jedno z vynikajících děl z mistrovy dílny, protože spojit vynikajícího, avšak možná místy značně ujetého spisovatele, s poněkud rozvrkočeným Timem Burtonem může zaručit vynikající veledílo.

Ale kam se poděla mistrova představivost? Jsou zde sice režisérovy „vychytávky“ a dosti typický humor, ale již to postrádá tu jedinečnost a typickou Burtonovu jiskru.

Nicméně disneyovská roztomilá a infantilní krajina tak trochu šmrncnutá surrealismem není špatná. Sice nijak nedráždí divákovu fantazii, avšak umělecký nádech a jisté hezké zpracování se tam najde.

Filmový příběh přetváří knižní verzi v pohádku o hodné a opravdu zlé královně, kde Alenka hraje roli až místy mi připomínající Johanku z Arku nebo toho dlouho očekávaného prince na bílém koni, udatného rytíře bojovníka který se postaví na stranu dobra a – jak jinak – zvítězí. Chvála Deppovi, který i po nezdařilém pokusu namalovat na jeho původní obličej, obličej naprosto jiný, stále dokáže dělat ty jeho typické vtipné a místy až bláznivé výrazy, kdy si divák pomyslí, zda je ten člověk ještě vůbec duševně v pořádku. Avšak on jediný a pak samozřejmě naše čiperná Alenka mohou mluvit o tom, že ve filmu hrály velké herecké hvězdy. Zbytek byl nahrazen (možná po vzoru Japonců a jejich nešťastné lásce k Miku Hatsune) 3D postavičkami. Nezaujme, ale neurazí.

Nesmím ale házet jen ošklivým pohledem. Snaha podívat se na Alenku objektivně byla. Tato verze Alenky je velice pěkná a velmi dobře technicky zvládnutá. Já osobně jsem byla velice ráda, když jsem ji shlédla, zanechalo to ve mně dobré pocity, i když jako fanoušek Tima Burtona jsem byla zklamaná. Film byl natočen pro celou rodinu a v tomto duchu se rozhodně povedl. Fanouškům Tima Burtona vzkazuji – nezoufejte, i mistr tesař se někdy utne.

Protože já fanoušek Burtona jsem a některé ty „disneyovky“ také mohu, šla jsem na film (možná také díky dobrému hvězdnému obsazení – Johny Depp forever) s velkým očekáváním. A pokud bylo v zájmu Burtona natočit celovečerní rodinný film, kde je jeho typický suchý, snad i černý humor usměrňován omalovánkovým prostředím, pak se mu to skutečně podařilo.

Fanoušek „starého dobrého“ Tima Burtona bude nejspíš trochu zaražen, místy zklamán, avšak věřím, že i přesto si tato „Nová náctiletá Alenka“ najde cestu k srdcím mnoha diváků, převážně k těm školou povinným.

Komentáře

komentářů

About The Author

2 komentáře

Leave a Reply