Město přízraků

Více autorů

Targent – donedávna opuštěné město uprostřed pouště Sfarog. Nyní obývané čarodějem Warenem Vvychelofsem a jeho lidmi, kteří zde pod jeho velením provádí výzkumy a vykopávky. Navíc sem přichází uprchlíci před Korully, vedeni vojenským velitelem Fullerem a jeho jednotkou. Je to ideální místo těžko dobyvatelné díky okolo se rozkládající poušti a přitom s dostatkem vody z podzemní řeky, ze které se voda dostává skrz stromy cyopany. Teď tu žijí třetí rokem a většina si myslí, že takovéhle to už bude napořád.

Při vykopávkách je však objevena brána, kterou čaroděj poškodí, když se ji bezúspěšně snaží otevřít. A tak jednou za čas na krátkou dobu z ní vychází přízraky. Ti pokud někým projdou, udělají z něj blázna nebo jej přímo na místě zabijí. Takže až tak bezpečno už tu není. Navíc nebezpečí Korullské vpádu a nepříjemné návštěvy nemrtvých. Samozřejmě ani ve městě všichni při sobě nedrží a velitel Fuller taky nemá všechny své podřízené stejně rád.

Ze začátku se příhody dvou chlapců Čeníška a Kharyma či obhlídky Krathovi jednotky s poručíkem Julií Sinkursovou „tváří“ jako volná dobrodružství. Žádná větší návaznost, ale čím déle čtete, tím více spolu začínají jednotlivé příběhy autorů souviset. Mnohdy dosud nevyjasněné věci bývají odhalovány a člověk se pomalu začíná dostávat k tomu hlavnímu. To, co se nejdříve zdálo zcela vedlejší, nyní nabývá na důležitosti. Příběh nabírá obrátky, najednou čarodějovy výzkumy mohou ohrozit celé město, ne-li svět. Za každou cenu totiž chce otevřít bránu, kterou objevil, i když sám ví, že se za ní neukrývá nic dobrého. Jenže pro záchranu své manželky udělá cokoli. Vše předešlé se začíná jevit jako pouhá dobrodružstvíčka, prostě pouze běžný život několika obyvatel Targentu, na jehož pozadí roste něco obrovského a zároveň velmi nebezpečného.

Není to soubor povídek, ale povídkový román, jehož zakončení zhruba 250 stránkovou novelou Martina D. Antonína je grandiózní. Jestli něco mělo zatím pouze načrtnuté obrysy, dostává teď každou stránkou více a více své podoby. Rozvržený obraz v první polovině knihy je čím dál více dobarvován. A když už si člověk myslí, že bude vědět, kam která barva patří a nadšení snad vymizí, objeví se nová barva, která z myšleného vytvoří úplně neočekávaný celek. Napětí, a překvapení se drží skoro celou dobu a pak i dlouho kulminuje – kdy si už čtenář říká: „co se tam může ještě stát, když teď už jsem od rozuzlení na dosah a zbývá stále 100, 150 stránek?“. Antonín chytne každého, i kdyby se před tím dotyčný nudil. Děj probíhající na několika místech je velmi dobře střídán a vždy těsně před nějakým vyústěním najednou přeskočí jinam k někomu jinému. Svou úlohu sehrají všichni hrdinové i možné frakce, nikdo není opomenut.

Závěr je skoro mistrovsky odvedená práce v nepolevujícím napětí, akci, střídání scén, udržování pozornosti čtenáře a nucení jej k tomu, aby ještě tento kousek, stránečku dočetl. A tak závěr se nakonec přečte na jeden zátah, protože přestat by nebylo rozumné. I když je nebezpečí zažehnáno a zlo poraženo, ne všichni hrdinové se toho dočkají a někteří dopadnou opravdu velmi pozoruhodně. Nelze prohlásit, že by tam nebyly ztráty (a tak by to mělo u dobré knihy být). Malou skvrnkou se může někdy stát pozdní objasnění nějaké věci či situace, kdy člověk není zcela v obraze a smysl toho dostane až později. Samozřejmě to asi byl záměr autorů, ale mohlo se s tím ještě droboučko pohrát.

Hodnocení: 75%


Dílo: Město přízraků

Autor: Vladimír Šlechta, Jan Šlechta, Zbyněk Holub, Jan Galeta, Lucie Lukačovičová, Martin D. Antonín

Nakladatelství: Straky na vrbě

Obálka: Roman Kýbus

Počet stran: 536

Cena: cca 230 Kč

Komentáře

komentářů

About The Author

Za mým prvním setkáním s fantasy stojí jedno jméno – J. R. R. Tolkien. Spisovatel, který pro mě stále zůstává asi největším velikánem v žánru. Od tohoto setkání uplynul už nějaký ten čas a já mezitím začal poznávat fantastiku ze všech možných úhlů. Zhlédl nespočet filmů, stejně tak si zahrál mnoho RPG jak na počítači, tak i na stole, hlavně DrD, které občas ještě hráváme. Projezdil bitvy a larpy, na které se poslední dobou už moc nedostává času, a taky jsem holt trochu zlenivěl:) Momentálně zůstávám věrný fantasy zejména skrz knihy, sci-fi spíš ojediněle. Času ubývá, autorů přibývá, ale i tak rád poznávám nové tváře žánru.

Leave a Reply