Jsem velice poctěn, že vám mohu představit neobyčejného, jedinečného a zcela výjímečného doktora Parnasse!“ Pojďte se mnou projít zrcadlem a o něco blíže se podívat na pohádkově oděné životní drama stárnoucího otce, které nám naservíroval Terry Gilliam.


Děj se odehrává kolem starého putujícího divadelníka doktora Parnasse (Christopher Plummer), který se zoufale snaží zachránit svou dceru před ďáblem (Tom Waits), jemuž kdysi tak neuváženě zaprodal její nevinnou duši. Jakmile se dceři Valentině (Lily Cole) naplní šestnáct let, má se stát majetkem ďábelského pana Nicka. Sladké šestnáctiny se neúprosně blíží a nešťastný otec se už jen spíjí do němoty, když na scénu náhle přichází tajemný, hezký mladý muž Tony (Heath Ledger). Zdá se, že se v životě umí otáčet, a navíc padl Valentině okamžitě do oka. Dr. Parnassus proto neváhá a vkládá do záhadného cizince veškeré své naděje. Jako na zavolanou pan Nick nabízí šanci na vykoupení. Takovou malou sázku – pokud divadelník dokáže získat pět duší na svou stranu jako první, může si ponechat Valentinu, ale musí to stihnout do jejích narozenin. Šestnáctiny jsou již za pár dní, a tak závod, ve kterém jde o všechno, začíná…

Na první pohled se film tváří jako jednoduchá pohádka, další variace na téma Faust. Při bližším ohledání však objevíte mnohem hlubší myšlenku, která při poškrábání znovu odhalí další vrstvu. Panu Nickovi totiž nejde o Parnassovu duši čili jeho dceru, mohl ji lehce získat už dříve. Chce se hlavně bavit a baví se právě tím, že ubohého starce trápí. Navzdory zdání, i přes svou krutost, není zas až tak ďábelský a je svým způsobem dokonce spravedlivý. Člověka při sledování napadá, zda-li pan Nick není ve skutečnosti osudem a zda-li doktor Parnassus není ve skutečnosti starým, chudým umělcem, snažícím se ze všech sil uchránit svou mladistvou dcerku před těžkým životním údělem.

Celá tato alegorie jako by neustále říkala, že věci často nejsou takové, jaké se zdají být. A skutečně, pokud se ještě víc zamyslíme, napadají nás další úvahy. Co když Valentina není skutečná dcera, ale umělcovo celoživotní dílo, které různí podvodníčci a příživníci hrozí zneužít? Co když doktor Parnassus není nějaký konkrétní umělec, ale umění obecně? Vždyť hora Parnassus v řecké mytologií byla domovem múz, patronek umění. Co když se nám autor snaží ukázat, jak snadno pánové v kravatách, které nezajímá nic jiného než osobní zisk, dokážou zmást otce a zneužít děti umění ve vlastní prospěch? Řečeno slovy Tonyho: „Můžeme dát cenovku na své sny?“ To je poměrně aktuální téma v dnešní době levné zábavy, předělávek a pokračování.

Po shlédnutí vás určitě budou takovéto a taktéž mnohé jiné myšlenky napadat. Tento film vás donutí nad ním hloubat, znovu a znovu se vracet k některým scénam a přemítat nad nimi. Není to jednohubka, kterou spolknete a zapomenete na ni. Rovněž to není zcela souvislý epický příběh, který by obstál v realistickém světě stojícím na logických základech. Žánrově patří spíše do soudku s Alenkou v říši divů. Dodržuje ovšem pohádkovou tradici a končí více méně šťastně. Ujišťuji vás, že všichni dostanou přesně to, co si zaslouží.

Možná vás, stejně jako mě, uchvátí skvělé herecké výkony podávané od začátku do konce. Mistrovství, se kterým dokážou Heath Ledger, Christopher Plummer a Tom Waits vytvořit ze zdánlivě nejobyčejnějších a obvykle nejnudnějších konverzačních scén zajímavou podívanou, je téměř dokonalé. Každý dialog, každá věta v sobě skrývá takový náboj, že si je budete pamatovat ještě dlouho poté, co odejdete z kina. Poměrně neznámá herečka a o něco známější modelka Lily Cole zvládá svou roli na jedničku i přesto, že asi těžko budete věřit, že jí je šestnáct (tím spíše dvanáct 😉 ) let. Její půvabná krása ještě více zpříjemňuje již tak vynikající podívanou. Ke konci také zazáří Colin Farrell, mihne se tu Johnny Depp a možná tak trochu nezapadne Jude Law, i když objektivně mu vlastně nemám co vytknout.

Strhující vizuální zpracování je na vysoké úrovni, což je u Terryho Gilliama obvyklé, a to i přes poměrně nízký produkční rozpočet 30 miliónů dolarů. Hudba sem dobře zapadne, ale nijak zvlášť nevynikne. Ztvárnění jednotlivých scén je geniální, ovšem dojem z filmu jako celku trochu pokulhává. Zčásti za to může místy hůře stravitelné plynutí filmu, zčásti zakuklenost myšlenky do hábitu nesmyslnosti a nutnost jejího rozbalení. Tento film není pro každého. Sice dává hodně námětů k přemýšlení, ale nikdy úplně neprozradí, co vlastně chtěl přesně říci.

Nakonec se ptám sám sebe, jestli vám imaginarium doporučit či nikoliv, a odpověď zní asi takto: Pokud chcete zajít na něco jednoduchého, u čeho se dobře pobavíte a pak na to hned zapomenete, běžte raději na Sherlocka Holmese. Pokud ovšem chcete vidět vizuálně úchvatný, úžasně zahraný film, který vás donutí zamyslet se, nebo se jen chcete podívat na poslední Ledgerovu roli a postesknout si, co všechno by byl býval mohl předvést, kdyby neumřel, pak z celého srdce doporučuji navštívit toto výjímečné představení.

P.S.: Pro ty z vás, kteří mají rádi stručné jednočíselné hodnocení, dávám 8* z 10.

P.P.S.: Chválím mistrovské řešení problému s předčasnou Ledgerovou smrtí. Dojem z filmu to nijak nekazí a nahrazení různými herci sem docela dobře zapadne.

P.P.P.S.: Rest in peace, Heathe Ledgere. Měli jsme Tě rádi.


Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply