Vyprahlá poušť, ledová pláň, měsíční prach

roztroušené vzpomínky, pocity, strach

 

ne, stůj – co říkáš je lež

 

co ty můžeš vědět o utrpení,

tvoříš ze spadlého listí

rozpadá se v ruce, nevidíš?

tam už nic není, nech to být

země posetá mrtvolami

takových snů stoupá vzhůru

dát hvězdám poslední pozdrav a pak

pohleď, vidíš ta matná světélka

roztroušená po obloze

za chvilku nezbude z nich nic.

 

Kolikrát jsi slyšel slova

řečená s něhou a láskou?

Tvoje duše po tom volá

slyš ji, viz ji, ciť ji

a neodpírej jí, co potřebuje

proč to děláš, proč ji trápíš?

Proč si chráníš svoje sny

proč chceš zůstat tím, cos byl?

 

Proč se ptáš – ty – a kdo jsi?

Neprosil jsem se tě o rady

zalez tam zpět, do své komůrky

nevylézej, sic tě rozdrtím

krví těch snů, cos napadal

svým žalem a svou bolestí.

 

Utápíš se ve smutku

v černých závojích se dusíš

černá! barvou černou

pohřební barvou, rakví tvou

stane se to, o čem sníš

 

tolik řečí, tolik slov

dneska nejsi k zastavení

buď už zticha, nevidíš?

nechci další tvoje rady

nechci další nabádání

nech mi mé sny, moji duši

 

Znovu bráníš se jak o život.

Běž si, běž si za svými,

krvavý ke krvavému sedá.

Což opravdu necítíš?

Je to tvoje duše, co tě volá

osamělá, rozervaná

malá, touží po lásce.

 

Láska, to nehodné slovo

silné, ba, však nepěkné

viděl jsi ji někdy?

Jenom zraňuje

Zabíjí, trhá, mučí, pálí

kůly vráží do srdce

je to ona, kdo rve duši

ne já

 

– ne ty, ubohý?

stůj, když s tebou mluvím

dívej se mi do očí

podívej se na sebe

krev, krev, jen krev

všude samé rány

všude samá zranění

 

Tak – co – rozpadly se plány

není nic, jen konec.

Pitomý!

Blázne!

Nesuď, do mě nevidíš,

což není ti jasné –

až odejdeš

mé… já… pak už nebude?

 

Cítíš to tak,

milovaný?

Necítíš tu lásku kolem sebe?

Necítíš ta křídla, co tě chrání?

Necítíš ty lidi, co ti brání

zatím zmáčknout kohoutek?

Opusť své sny

opusť, co nazýváš duší

a chyť se mé ruky

 

Ještě stále mluvíš o lásce

nevěřím ti, přeci slzy v očích

nechci jít, přeci moje dlaně

zoufale tisknoucí se v tvých

mám strach

 

vím,

pojď, nejsi jediný.

Nenechám tě spadnout, nenechám tě jít

ve snech svých se utopit

ukážu ti cestu,

už nikdy nejsi sám,

milovaný

Komentáře

komentářů

About The Author

3 komentáře

Leave a Reply