~ Jako každý rok, novoroční příspěvěk ~


Pro Vílu

Čas se láme a já s ním,
v duchu ztráty sčítám.
Předešlý rok neviním,
nový však jen vítám.

Pak to bude vloni,
co jí úsměv svitl tváří.
Pak to bude vloni,
co i za ni svíčky září.

Pak konečně to bude vloni,
kdy zastavil se pro ni svět.
Vloni, přesto strašně blízko,
kéž uplynou stovky let.

Čas se láme a já s ním,
v duchu ztráty sčítám.
Předešlý rok neviním,
nový však jen vítám.

Co pak bude do nás, do ní,
plakat budou jiní zas.
Co pak bude do nás, do ní,
jiným spálí srdce mráz.

Jako každá dobrá víla,
žití mnohých dala cíl.
Co s tím, že jej sami vláčí,
když její tak moc krátký byl?

Čas se láme a já s ním,
v duchu ztráty sčítám.
Předešlý rok neviním,
nový však jen vítám.

Pak to bude letos,
co ráda vzkřísím úsměv její.
Pak to bude letos,
co zjistím, že i já se směji.

Čas neléčí rány v duši,
zůstanou a stejně bolí.
Čas jen učí jak žít s duší,
jež se nikdy nevyhojí…


Věnováno památce Zdenky A.

 

 


Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

Leave a Reply