Den poté …na Fénixconu

(pozn.: fotografie lze zvětšit kliknutím)

O víkendu 4. – 6. 12. 2009 proběhl v Brně jubilejní 25. Fénixcon. Po čtvrt století se sjíždí fanoušci fantastiky na tuto výjimečnou akci, jež čas od času lehce pozmění svou tvář. Pořád je to ale ten stejný Fénixcon a s malými obměnami i stejní účastníci. A protože já su z Brna, nemohl jsem tam chybět.

Letos přijelo přes tři sta registrovaných hostů plus taková individua jako já, která se nikomu předem hlásit nehodlala. A nebyl bych to já, abych nepřišel pozdě. Jak jste si mohli všimnout, pokud jste četli jakoukoliv z mých předchozích reportáží, zásadně nechodím na zahájení. Ne, že bych nechtěl. Jen to nějak vždycky nevyjde. Tentokrát mám ale opravdu neprůstřelnou výmluvu! V pátek jsem až do půl osmé seděl ve škole, takže to opravdu nešlo, nejsem Hermiona s takovým tím udělátkem na obracení času.

Do hotelu Slovan, kde se letošní Fénixcon pořádal, jsem v sobotu dorazil ve velmi, velmi časných ranních hodinách (rozuměj o půl jedenácté). Chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal, kdeže co vlastně je. Šatnu jsem našel, bar jsem našel, dokonce i nějaké ty přednáškové sály jsem našel. Program jsem taky našel, ale ten moc nefungoval.

Naštěstí se mi podařilo v tu správnou dobu vniknout do prezidentského salonku. (Ne, nebojte se, prezident tam nebyl. Leda že by byl přestrojen za jednoho z bossů literárních soutěží.) Na židli jsem usedl právě ve chvíli, kdy začínala diskuse ohledně českých spisovatelských klání. Zastoupení z řad porotců a organizátorů bylo opravdu bohaté (v rámci malinké místnosti), takže se nemuseli oproti publiku cítit v oslabení. Nepočítal jsem to, ale řekl bych, že měli dokonce přesilu.

Lidé, na které můžete útočit, až vám zase omlátí nějaký váš soutěžní příspěvek o hlavu. (pozor, ne všichni z nich!)

Lidé, na které můžete útočit, až vám zase omlátí nějaký váš soutěžní příspěvek o hlavu. (pozor, ne všichni z nich!)


Možná (či spíše určitě) byla škoda, že tuto plodnou debatu si nevyslechlo více začínajících autorů, pro které by byla jistě zajímavým zdrojem informací o tom, čemu se vyhnout při posílání své (nejen) první povídky do soutěže, jaká klišé už porotci opravdu neskousnou nebo kolik kilogramů povídek chodí do Ceny Karla Čapka. Kromě právě jmenované zde měly své zástupce i Vidoucí, O železnou rukavici lorda Trollslayera (od příštího roku Žoldnéři fantasie) a O nejlepší fantasy. Jestli jsem ještě nějakou zapomněl, tak se hluboce omlouvám.

Když jsem viděl, kolik ročníků soutěží a kolik přelouskaných povídek mají přítomní na kontě, pokorně jsem mlčel a se svým jedním zářezem za porotcování Zrcadla Fantasie na MFantasy jsem se ani nechlubil.

Dozvěděl jsem se o pár zajímavých fenoménech (jež vám neprozradím, protože byste je v nějaké soutěži použili proti mně) a možná se i rozhodl, kam příště zašlu svou povídku. A ne, do koše to kupodivu nebude…

Po této přínosné diskusi, kde jsem navíc dostal napít čaje, jsem se zdržel na přednášce Leonarda Medka, který vyprávěl o apokalypsách v domácnosti a své povídání prokládal úryvky z knih. A to mi připomíná, že jsem ještě nezmínil téma letošního Fénixconu. Tím byla právě Apokalypsa ze všech možných i nemožných i vůbec neexistujících úhlů pohledu.

Kniha křtěná Býčí krví, Býčí krev a velká láhev šampaňského

Kniha křtěná Býčí krví, Býčí krev a velká láhev šampaňského

Protože můj ubohý žaludek začal skuhrat, vydal jsem se na svou pár minut vzdálenou postapokalyptickou základnu (domů). O svíčkové, kterou jsem měl na oběd, vy ale nejspíš slyšet nechcete. S tímto vědomím jsem spěchal zpátky, abych stihl křest nové knihy Juraje Červenáka, Strážcové Varadínu. První díl ságy ze sedmnáctého století byl slavnostně pokřtěn v hotelové restauraci vínem zvaným Býčí krev, které pije hlavní hrdina knihy a jehož bájný původ nám Ďuro objasnil.


Další na programu byla beseda s Miroslavem Žambochem, která vypadala organizačně velmi legračně. Do salónku se nahrnul dav Mirkových fanynek (do té doby jsem myslel, že má spíše fanoušky) a málem se tam nevešly. Co ale bylo zajímavější, ukázalo se, že program jaksi koliduje s besedou nakladatelů.

…Protože krve nikdy není dost, když je potřeba vyrovnat se Červenákovým knížkám

…Protože krve nikdy není dost, když je potřeba vyrovnat se Červenákovým knížkám

A tak se to vzalo jednou ranou – besedoval nakladatel Michael Bronec s Mirkem

Žambochem. Společně se zamysleli, jak by měl vypadat takový ideální spisovatel a vysněný nakladatel. Mirek trefně poznamenal, že nejlepší je ten, který dává nejvíce peněz.

Materialista!

Společně (a samozřejmě za postradatelné účasti publika) zabrousili snad do všech problémů vydávání knih, takže jsem odcházel znovu o něco moudřejší, což byla v kombinaci s dopoledním setkáním s představiteli literárních soutěží vážně slušná dávka pisálkovských informací.

Vlastně jsem neodcházel. Aby toho nebylo málo, zůstal jsem na literární workshop. Ty jsem dosud znal jen z internetu a zajímalo mě, jak to vypadá naživo. A byla to apokalypsa. Autorka dvou povídek dostala docela kapky a nebylo moc povzbuzující sledovat, jak její výtvory trhají porotci

Dav nadšených fanoušků

Dav nadšených fanoušků

na kusy. O přínosnosti části názorů jsem ale zapochyboval, protože každý se na to díval jinak, a jen se mi tím potvrdilo, že kritika jednoho je pochvalou druhého, čili k ničemu. Nicméně jsem si sám udělal pár poznámek.


Odešel jsem ještě před koncem, abych zaujal strategickou pozici v sále, kde mělo dojít k definitivní apokalypse pod vedením režiséra Jiřího Walkera Procházky. Ten se rozhodl publikum uchechtat k smrti a skoro se mu to podařilo. Svou zásluhu na tom měli i výtečně pasivní herci posbíraní z těch nejšpinavějších koutů fantasy podsvětí. Složení Novotná, Šust, Popiolek, Němec, Žamboch, Ríša a Pavlovský projevilo své herecké nadání a můžu říct, že co slovo, to perla. Samozřejmě nejlepší byly dokonalé rekvizity a efekty (kečupu není nikdy dost).

S tím, jak rychle se šíří pověst o jejich představeních, by si měl tento divadelní soubor na další štaci v Chotěboři najít minimálně fotbalový stadion. Inscenace Cigareta a Rock’n’roll sklidily zasloužený úspěch.

Abych vám předal také nějaké smysluplné informace, rozhodl jsem se jít na předávání cen O nejlepší fantasy, které tradičně vedl Egon Čierny. Meč si tentokrát odnesl Martin Sládek.

Předávání neviditelného Ikara

Předávání neviditelného Ikara


JWP a jeho parta

JWP a jeho parta




S největším klidem to bral Tomáš Němec

S největším klidem to bral Tomáš Němec

 

Nový nositel meče
Nový nositel meče

Další nastoupil Vlado Ríša s vyhlašováním Ikara. Sošku Ikara sice nepřinesl, ale zato důkladně vyzpovídal všechny výherce. Samozřejmě se z nich snažil především dostat informace typu „Kde dostáváte nápady?“, aby z toho sám taky něco měl.


Nakonec jsem se ještě stavil na soutěži o nejlepší masku. Doufal jsem, že se svým vzhledem vyhraju i bez masky, ale nevyšlo to. Byly tam děsivější zjevy. Tolik apokalyptických stvoření v jedné místnosti přitom zavánělo pěkným průšvihem. Naštěstí se nad námi slitovali a spokojili se s dortem pro vítěze.

Jako bonus pak proběhla soutěž o nejhezčí pár conu, kterou jsem taky nevyhrál. Je vidět, že to bylo všechno podplacené.

Moderování soutěže kostýmů se ujal Jaroslav Mostecký

Moderování soutěže kostýmů se ujal Jaroslav Mostecký

Na protest jsem tedy odešel domů, abych napsal tuhle reportáž. Trvalo to víc než týden, ale kdo si počká…

Ani jsem nemusel být přítomen zakončení, abych vám řekl, jak to všechno dopadlo. Všichni se apokalypticky zbořili na baru, a jestli neumřeli, tak v neděli odjeli.


P.S.: V rámci „serióznosti“ tohoto příspěvku jsem se rozhodl všechny fotografie hodné cenzury (obsahující sex, násilí a kečup) zveřejnit v samostatném bulvárním článku.

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

2 komentáře

Leave a Reply