Abych se přiznal, napsat recenzi Střepů snů pro mě byla poměrně náročná záležitost. Šlo o první hru tohoto druhu, kterou jsem měl možnost držet v rukou a hrát. Upřímně, byl to pro mě, jako člověka co začínal na Dračím Doupěti, následně přešel k DrD+, vyzkoušel pár dalších systémů a skončil u FATE, trošku šok. Překvapilo mě, že někdo v českých podmínkách přišel na trh s novou pen and paper RPG hrou, která si dle mého názoru klade za ambice oslovit i lidi, kteří jsou hrami na hrdiny nepolíbení. O těchto ambicích svědčí i fakt, že je možno o Střepy snů soutěžit prostřednictvím TV Nova.


Co jsou to hry na hrdiny?

Hry na hrdiny jsou stolní hry, ale od ostatních se liší tím, že se při nich více vypráví a zapojuje fantazie. Mají pozitivní vliv na rozvoj sociálních dovedností, komunikace a představivosti. Skupina hráčů se tak přenáší do fiktivního prostředí a jeden z nich – Vypravěč, pro ostatní připravuje příběh. Každý z hráčů (kromě Vypravěče) ovládá nějakou smyšlenou postavu v příběhu a reaguje jak na jednání postav ostatních hráčů, tak na vývoj děje předkládaného Vypravěčem. Pro podrobnější informace vám doporučuji wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hra_na_hrdiny


První dojem

Poštou mi přišel skvost v tvrdých deskách vytištěný na kvalitním křídovém papíře. Tak dobře vyvedenou příručku jsem vídal jen u cizojazyčných publikací. První hodinu jsem knížkou jenom listoval, abych si prohlédl ilustrace a odolával pokušení si přečíst flavor texty, kterými začínala každá kapitola. Při nahlédnutí do obsahu mě zaujal fakt, že samotný systém zabírá oproti jiným hrám jen zlomek celé knihy a naopak velký prostor je věnován tomu jak vytvořit plastickou postavu, dobře ji hrát a mít kvalitní příběh.


Oč jde?

V českých podmínkách se při recenzi nového tištěného RPGčka nelze vyhnout srovnání se zavedeným Dračím Doupětem a jeho mladším bratříčkem – Pluskem. Klasický „dračák“ byl založený na spoustě hodů s velkým množstvím kostek. Plusko se poučilo a používá jenom hody K6, na druhou stranu proslulo vražedným množstvím tabulek, spoustou chyb a následných errat (=oprav a dodatků). Takže ani jeden z těchto dvou systémů bych neoznačil za ideální. V Plusku je vidět velký pokrok co se týče tvorby postav a příběhu (viz. charakterník a podobně). V později vydaném Bestiáři jsou úvodní texty nejkvalitnější v celé hře vůbec. A co to má všechno společné? Tvůrce Bestiáře a zásadních pasáží v Pravidlech pro hráče v Dračím doupěti plus je stejný člověk, který vydal i Střepy snů – Matouš Ježek. V celé hře je vidět silné zaměření na příběh – hra je více o vyprávění než o hodech kostkou. Ty přicházejí na řadu tehdy, když se dostanou dvě strany do nějakého konfliktu. Kladem tohoto konceptu je plynulost děje. Nehrozí vám, že se zaseknete nad tabulkami a budete počítat únavu a naložení postav, nebo složitě kalkulovat, kdo co unese, či jak moc to danou činnost ovládá. V jedné z kapitol jsou dokonce podrobně popsány různé způsoby vyprávění, přes lineární až po retrospektivní. Hra tak poskytuje velké množství prostoru pro různé experimenty a přibližuje se tak k filmovým dílům, což je ve Střepech snů stále zdůrazňováno. Toto považuji za výrazný vstřícný krok vůči veřejnosti, která má hráče RPG her povětšinou za podivínské geeky, studenty matfyzu (bez urážky), nebo zakrnělé děti. Absence vazby na tolik oblíbené fantasy prostředí hru otevírá i lidem, kteří elfy považují za gaye a trpaslíky za humorné zahradní ozdoby.


Co přinášejí Střepy snů nového?

Celá kniha je napsaná poměrně čtivě a obsahuje dost příkladů jasně ilustrujících fungování celé hry. Krom toho obsahuje i několik návrhů na postavy a herní prostředí pro lenivé Vypravěče. Na rozdíl od ostatních v České republice vydaných RPG her popisuje zcela jasně fungování hry i úplnému nováčkovi. Varuje jej před typickými neduhy, kterých se začátečníci dopouštějí, popřípadě řeší jak se vyhnout konfliktům, které by se přenesly z herní roviny do reality (či naopak). Docela mě však překvapila formulace, že bez hráčova souhlasu nemůže postava zemřít. Je samozřejmě pochopitelná – předchází tomu, že bude (mrtvá) půlka herní skupiny přihlížet, jak živí dorážejí Cthullhu, nebo podobnou zrůdu. Na druhou stranu hra ztrácí onu hazardní atmosféru, kterou vyvolává hod na každou nebezpečnou situaci. Přežiju? Přizabije mě to? Jaké šance mám s osmi životy? Tím jsem nakousl další část – zapisování životaschopnosti postav. Ta je vyřešena tak elegantně, že umožňuje hrát prakticky nezranitelného Achilla, boha, ducha, zombii či cokoliv, co vás napadne. Můžete hrát béčkovou zombie akci, nebo Lovercraftovský horor, kde se postavy pomalu, ale o to jistěji blíží k hranicím totálního šílenství. Jedna z variant pro pokročilé hráče dokonce umožňuje hrát bez Vypravěče. Tento koncept jsem bohužel zatím nezkusil, ale moc se na něj těším.


Variabilita

Už jsem zmiňoval škálu prostředí, kde se dají Střepy snů hrát. Stejná variabilita platí i pro žánr. Není problém si zahrát hru ve stylu Solaris, Alien (i za Aliena:-)), Beverly Hills 90210, Stargate, Sabrina mladá čarodějnice, Pokémon, Star Wars, Noční můra v Elm street, Horizont události… takto bych mohl pokračovat do nekonečna. Ti z vás, kteří jsou na poli her na hrdiny trošku zkušenější jistě namítnou, že to není zase tak velká revoluce. Máme tu FATE, GURPS a podobné hry, které umožňují více než jedno prostředí a žánr. Teď však přichází velké ALE. Když srovnám základní příručku ke GURPS se Střepy snů, tak zjistím, že je mnohem tlustší. Obsahuje strašlivé množství pravidel. A má obrovské množství různých příruček, počínaje hrou ve středověku, po Star Trek. Nehledě na to, že je nemůžete legálně sehnat v češtině a vázané. U Střepů si koupíte jednu (ano JEDNU) příručku, přečtete si ji a můžete hrát.


Pro koho Střepy snů jsou a pro koho ne?

Máte rádi vyprávění o příbězích postav, o jejich radostech a strastech? Nezajímá vás až tak detailně, jestli jste skřety zabíjeli deset nebo dvanáct kol? Nepotřebujete vědět, jak a kdy se vyráběly saracénské šavle? Pak je to hra pro vás. Samozřejmě nic vám nebrání hrát historicky přesně například v období Husitů. Když si je Vypravěč i ostatní hráči nastudují dobře, jde tuto hru považovat i jako edukační nástroj. Historičtí, fyzikální a matematičtí pedanti budou pravděpodobně zklamáni a budou nuceni si vytvořit vlastní „dokonalé“ prostředí, nebo i je převést z již existujících her. Stejně tak si na své nepřijdou milovníci hexového papíru a složitých zbrojních tabulek propočítávajících všechny možné aspekty střelby(absurdity jako přesný rozptyl brokovnice, počet broků a podobně).


Přístup autorů

Toto je na první pohled nedůležitá věc, ale považuji ji za tolik zásadní, že ji zmínit musím. Ať už se zeptáte na RPGfóru, nebo na oficiálním webu Střepů snů, dostanete rychlou a vyčerpávající odpověď. Je vidět, že Ježek a jeho tým si za svým dílem stojí a snaží se jej udělat po všech stránkách co nejlepším. Dotazů dle mého názoru není moc (řekl bych, že je to dáno jasností pravidel), ale asi je na hodnocení příliš brzy.


Závěrem

Střepy snů mě nadchly. Koncept, herní mechanismy, příručku, cenu a další aspekty můžu zatím hodnotit pouze kladně. Hlubší mechanismy, hlavně co se týče vývoje postav, asi odhalí až delší seriálové hraní.

Komentáře

komentářů

Leave a Reply