Název: Novickanovicka

Autor: Trudi Canavan

Překlad: Eva Chmurová

Nakladatelství: Zoner Press

Počet stran: 592


V prvním díle se Sonea dostala do Společenství čarodějů a zjistila tajemství, které by raději nikdy neznala. Tentokrát Soneu čekají především trable se spolužáky. Ty však vyblednou v porovnání s problémem, jímž se pro ni stane Nejvyšší lord.

Mladé čarodějce z chudinské čtvrti začíná studium magie, ale nemá to mít vůbec jednoduché. Spolužáci ji nepřijmou kvůli jejímu původu a Sonea je i přes svoje výjimečné schopnosti terčem šikany. Chlapec jménem Regin se stává jejím úhlavním nepřítelem, protože ji pronásleduje na každém kroku.

Na tyto problémy Sonea rázem zapomene, když Nejvyšší lord Akkarin zjistí, že odhalila jeho temné tajemství. Hlavní představitel Společenství totiž získává svou sílu pomocí černé magie – bere si ji z lidí. Soneu tedy udělá svojí chráněnkou, aby ji měl stále na očích. De facto ji u sebe vězní a brání jí v kontaktu s jejím prvním poručníkem Rothenem.

Nejen Sonea, ale i její blízcí se s těmito problémy prostě budou muset vypořádat.


Už na první pohled je druhý díl o něco objemnější než ten první – taková malá černá cihlička. Počet stran se vyšplhal k šesti stům ze dvou důvodů. Autorka sleduje osudy několika hrdinů současně a nešetří přitom místem na detailní popisy prostředí a myšlenkové pochody postav. Díky posledně zmíněnému se stávají Sonea, Rothen, Dannyl a další živějšími a snadno uvěřitelnými. Kromě toho, že jsou to mágové, jsou i normálními lidmi. Většina jejich problémů je naprosto běžná. Trudi Canavan tedy vypráví obyčejný příběh, pouze zahalený fantasy hávem. Nebo naopak jím zvýrazněný?

K prvnímu dílu jsem měl především dvě výhrady. Tou první byl nekvalitní překlad, který nakladatelství díkybohu napravilo změnou překladatele. Velká pochvala. Druhou výtkou byly nedostatky v korektuře. Tady byl úspěch částečný. V první třetině knihy se stále nalézají docela ostudné hrubky. Dál chyby buď jako mávnutím kouzelného proutku zmizely, nebo jsem se do knihy začetl tak, že jsem je přestal vnímat. Tomu ale sám nevěřím, takže si už nejspíš korektor dával pozor. Nebo ho také vyměnili? Proč ale až uprostřed knihy?

Když odpadnou tyto jednoduché nedostatky, nic vám nestojí v cestě, abyste se začetli a knihu neodložili, dokud se nedostanete na poslední stranu, stejně jako já. Pravda, pomohlo tomu i chrápání mého bratra, kvůli kterému bych stejně neusnul, ale to je detail.

Co mě u Novicky překvapilo, bylo rozebírání témat, jako je homosexualita. Zde si už každý uvědomí, že ve skutečnosti nejde o fantasy svět, ale o ten náš. Je až do očí bijící, jak se autorka snaží čtenáře vychovávat. Alespoň že se snaží.

V podstatě hlavním tématem knihy je šikana Sonei ze strany Regina, který je dokonalým prototypem dětského padoucha. Je vysokého původu, umí intrikovat a manipulovat s lidmi, je inteligentní a za svým cílem jde velmi urputně. Je také nadaný ve stejném směru jako Sonea a co hůř, i v těch ostatních. Jako záporáka ho oceňuji.

Neméně zajímavým je Nejvyšší lord. Tady už si člověk nemůže být jistý, na čem je, a docela se těším na poslední díl, kde se bude hrát na „Kdo je ten špatný?“.

Hlavní předností Trudi Canavan je schopnost obhájit i méně logické chování postav. Nejspíš má dobré pozorovatelské schopnosti. Jen u Akkarina mám divný pocit nesmyslnosti. Třeba ho poslední díl trilogie vyvrátí, ale bojím se, že ne.

Přestože děj nikam nespěchá, může vám šest set stran utéct velmi rychle, především pokud vám nevadí knihy žánru „fantasy bestseller“. Dovoluji si polemizovat s tímto označením, protože právě při čtení Novicky jsem si uvědomil, jak moc si jsou veleúspěšné fantasy série podobné. Těch klišé si už každý všiml, ale napadlo někoho vytvořit pro tento typ literatury vlastní subžánr?

Úvahou na toto téma se budu zabývat v jiném článku. Teď bych rád zakončil ještě jednou drobnou výtkou. Jak děj přeskakuje mezi hrdiny, není moc dobře vizuálně oddělen. Když je jedna scéna utnuta na konci stránky, nevšimnete si toho a zjistit, že se nacházíte někde úplně jinde s jiným hrdinou, můžete až o pár řádků dál.

Abych to shrnul, je vidět docela příjemné zlepšení oproti Společenství čarodějů. Snad jen ta obálka se mi líbila u prvního dílu víc.

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

Leave a Reply