Mé úvodní, i když starší dílo. Částečně právě na „uvedení se“, částečně v reakci na příspěvek „Nechci přežívat, chci žít.“

Na někoho možná příliš zvláštně napsané… čtyři otázky „Kdo jsi?, Odkud jsi?, Kolik ti je?, Co tě baví?“, dvacet minut u každé – toto je výsledek.

 

Kdo jsi?

Jsem poustevník. A snílek. Ale ne takový, jakého máš na mysli ty. Můj svět není zde, je v mých myšlenkách.

Každý sní…

Ne každý takhle.

Jak?

Když jdeš městem, kráčíš po poušti, když jedeš tramvají, vezeš se na koni.

Když s někým mluvíš?

Nejde snít.

Proč?

Nejsi to ty.

To nevadí.

Ty jsi tvé sny. Bavíš-li se s lidmi, nežiješ ve snech.

Jak často sníš?

Jak často ne?

Od kdy?

Co vím.

Odkud jsi?

Odevšad.

Všude doma?

Ne.

Kde jsi doma?

Kde se tak cítím.

A tam, kde žiješ?

Ano. Ne.

Jak to myslíš?

Jsem doma ve svých horách, nejsem doma v tomto městě.

Kde jsi doma na Zemi?

Tam, kde mě lidé vidí.

Kolik ti je?

Nevím.

To musíš vědět…

Jak to?

Každý zná den a rok svého narození.

Říká to, kolik ti je?

Určitě.

Nikdy se necítíš starší nebo mladší, než co říká tvůj rodný list?

Často… – Co tě baví?

Žít.

A konkrétně?

Příroda. – Hory, pouště, lesy, moře…

Chodíš rád?

Nejradši.

Jaké máš ještě zájmy?

Sny a přemýšlení. Přemýšlím o snech a sním o přírodě. Přemýšlím a sním o žití.

Což nežiješ?

Jak kde a jak kdy. Sny prožívám, realitu přežívám.

Nemáš rád realitu?

Ne současnou, ne soumístnou.

Ve které době bys rád žil?

V té, co tady nenastane.

Kdo jsi?

 

(2007-8)

Komentáře

komentářů

About The Author

3 komentáře

  1. Hawk

    hezké, že na mě někdo reaguje 🙂 tohle představení se je takové univerzální, řekl bych, že pousta z nás se tam vidí docela jasně.
    je to hodně minimalistické, ale o to víc nutí k zamyšlení. ocenil jsem hlavně poslední část („Sny prožívám, realitu přežívám“)
    vítej zpět mezi snílky

Leave a Reply