Příběh: obr-dracula

Patnácté století – hrabě Vlad III.  zvaný Dracula je krutý a nelítostný. Brání svou zem před nájezdy Turků a jako prostředku k udržení pořádku využívá přesvědčivé metody. Pohanské psy i své chybující poddané napichuje na kůly, mučí a vraždí. Jako trest za svou krutovládu je odsouzen k věčnému životu ve tmě a žízni po krvi. Během dějin se setká s mnoha lidmi, kterým zničí život, sám však svému konci uniká. Jednou, na sklonku devatenáctého století, jej přemůže skupinka přátel pod vedením profesora Van Helsinga. O jejich boji napíše jistý pan Bram Stoker nesmrtelný román. Nikdo z nich však netuší, že Draculovo prokletí zlomeno nebylo. A stačilo tak málo – pár čestných cikánů….

Když nic jiného, vzbudí ve Vás kniha Dracula – Světlo a stín Řádu draka neodkladnou touhu otevřít si zase jednou starého dobrého originálního Draculu. Tato touha bude bohužel spíše než pozitivním impulsem motivována potřebou spravit si chuť.

O knize:

Co napsat o knize, která se jmenuje Dracula – Světlo a stín Řádu draka a jejíž autor Pavel Buček si zvolil pseudonym Brian Storker*? Oznamovat, že Buček je fascinován životem Vlada III. Draculea Tepese, je dle jemných náznaků uvedených výše očividně zbytečné.
Již ve „Slově autora“ na začátku titulu se spisovatel odkazuje na klasický román Dracula a několikrát zdůrazňuje, že na dílo Brama Stokera navazuje, ba co víc, označuje svůj počin za volné pokračování. Krom toho čtenáři vysvětluje, s jakým záměrem knihu psal, jak propojuje historii s fikcí a několika otázkami uvede s čím nás seznámí. Ponechme stranou, zda takový úvod spíše neunaví a neodradí, než aby povzbudil. Studium „Draculovské problematiky“ se objeví i v závěrečné části, kde autor neodolá a doprovodí knihu fotografiemi ze svých cest po Rumunsku a slovníčkem pojmů.

Nabízí se myšlenka, zda Buček neměl využít svých nesporných znalostí tématu a entusiasmu k napsání poutavého cestopisu či shrnout své poznatky v jiné, než románové formě.

Stylisticky totiž působí jeho prvotina značně nejistě. Objevují se v ní neduhy, které bych s velkou porcí naděje označila za začátečnické. Ač nerada, k podepření tohoto svého tvrzení uvedu příklad čtrnácti po sobě jdoucích vět popisujících jednu událost, ve kterých se pětkrát objevuje slovo smích, čtyřikrát slovo ozvěna, z toho třikrát s přívlastkem mrazivá. Jen o pár vět dále sice přívlastek putuje jinam a hovoří se pro změnu o ozvěně mrazivého smíchu, tento fakt ale dojem příliš nezlepší. Ani to však autorovi nebrání v tom, aby, zřejmě v zájmu vytvoření opravdu „chladné“ atmosféry, použil slovo mrazivý na téže stránce ještě dvakrát. Opakování stejných slov, přívlastků, slovních spojení nebo celých frází je kombinováno s naprosto nelogickým střídáním přítomného a minulého času (pouze ze začátku knihy), které není podloženo žádnou retrospektivou či jiným záměrem. Tyto zdánlivě úsměvné přehmaty narušují důvěryhodnost příběhu, a i když později styl nabírá větší jistoty, jakmile se může opřít o dialogy v přímé řeči, pachuti ledabylého začátku se citlivý čtenář již nezbaví. Jaká škoda, zvláště když autor zmiňuje, že ho kniha stála tři roky usilovného psaní a přepisování.

Storker napodobuje Stokerovo členění díla a využívá reálných historických událostí, fiktivních citací dobových dokumentů a deníků jednajících postav. Příběh chce vytěžit až do dna, proto se nespokojuje s navázáním na originálního Draculu a předkládá i teorie o zrození nechvalně známého nemrtvého. Nenasytná touha sdělit svou, jistě léta sněnou, verzi milovaného příběhu (před i po obecně známém ději) má za následek, že autor na pouhých dvou stech stranách vlastní zápletky mílovými skoky prolétá staletími, představuje postavy, aby je vzápětí nechal zemřít, a spěchá dál a dál k vytouženému konci, kde se osudy všech hrdinů protnou. Finále slibující gradaci, konečné řešení a nezbytnou nostalgii však proběhne tak kvapně a lacině, že ani závěrečný „nečekaný“ zvrat nemůže zanechat hlubší zářez v duši či mysli.

Pokud by se soustředil pouze na pokračování či na to, co Stokerovu Draculovi předcházelo, udělal by Buček jistě lépe. Zvláště první kapitoly situované před děj původního románu skrývají i přes stylistickou rozháranost největší potenciál. Přerod z krutého, ale významného panovníka v upíra na pozadí správně „pokroucené“ historie a v kulisách existujících míst by si zasloužil více prostoru.
Hrabě Dracula, jediná postava, ke které by si čtenář mohl během úprku dějinami vytvořit vztah, je až na zmíněný začátek knihy v díle upozaděn do pozice krvelačné bestie bez motivace a propracovanějšího charakteru
a jen občas se vynoří jako hrůzostrašná stafáž. To považuji za jednu z největších slabin knihy, která si klade velký cíl na jehož splnění nemá bohužel prostor ani sílu.
Nechtě ranit jistě poctivou práci Briana Storkera, musím vyslovit názor, že z mého hlediska se s tématem Dracula „předtím a po“ vypořádal poutavěji už i muzikál Dracula, který s motivem věčně bloudící duše upírského hraběte naložil svobodněji a nesnažil se za každou cenu vysvětlit vše.

Závěr:

Oceňuji znalosti historie a píli, s jakou Pavel Buček alias Brian Storker vystavuje příběh, kniha však nejenže nesnese srovnání se svým předobrazem – legendárním románem Dracula (čemuž jsem se v recenzi záměrně snažila vyhnout, ačkoli si o to autor přejímáním prvků originálu přímo koleduje), ale neobstojí ani jako samostatné dílo. Každý si představuje osudy svých oblíbených literárních hrdinů, otázkou je, zda je nutné, či dokonce vůbec vhodné, navazovat na knihu jiného autora tím, že jí upřeme konec a využijeme jejího jména byť ve snaze zapojit do legendy historická fakta.

Úprava knihy:

Kniha má pevnou vazbu, střídá se v ní patkové písmo s kaligrafickým, na začátku kapitol využívá výrazných iniciál. Nadpisy kapitol jsou možná zbytečně velké, v kombinaci s úvodním veršem zabírají půlku strany a iniciála tak nemá dostatečný prostor – zkrátka méně je někdy více. Ilustrací se zhostili dva autoři, což nepokládám za příliš šťastný krok. Enkaustické práce Barbory Křížové by jistě byly zajímavé pokud by byl tisk barevný a ne černobílý (v tomto případě zřejmě díky nekvalitnímu tisku spíše tmavě šedošedý). S jejími téměř až abstraktními krajinami silně kontrastují ilustrace Romana Kýbuse (dle mého odhadu práce v nějakém počítačovém grafickém programu pomocí tabletu), které jsou víceméně klasickými realistickými fantasy „obrázky“. Těm černobílá kombinace sedí, většina z nich má správnou ponurou atmosféru. Obálku od R. Kýbuse pokládám za velmi zdařilou.


*Pro odlišení od autora románu Dracula Brama Stokera budu v recenzi uvádět pseudonym Pavla Bučka – Brian Stroker – v kurzívě.



Název: Dracula – Světlo a stín Řádu draka

Autor: Brian Storker

Vydal: Zoner Press 2009

Obálka: Roman Kýbus

Ilustrace: Barbora Křížová, Roman Kýbus

Sazba: Pavel Kristián ml.

ISBN: 978-80-7413-049-6





Komentáře

komentářů

About The Author

14 komentářů

  1. Katriška - Kateřina Dvořáková

    Překvapila mne debata, která se k mé recenzi rozpoutala. Díky za názory, ať už pozitivní nebo negativní.
    Pár slov –
    – Za své jméno se nestydím, jsem redaktorem MFantasy již nějaký pátek a přezdívku mám jako všichni. Uvádí se u recenze automaticky, proto jsem neměla potřebu nic „podepisovat“. Beru však na vědomí názor Draculinky a pod další recenze se již budu podepisovat celým jménem.

    Draculu od Brama Stokera jsem četla ve svém životě několikrát (počet snad říkat nemusím, ale pro zvědavce to jistě bude více než třikrát) a troufám si tvrdit, že jej znám, ačkoli nebudu, tak jako u žádné knihy, vykřikovat, že jej chápu.

    – Knihu Dracula – Světlo a stín Řádu draka jsem četla dle svých možností pozorně, k některým kapitolám jsem se vracela a četla je několikrát. Nikdy nikomu nechci svým názorem ublížit a snažím se o maximální objektivitu. Tam kde prezentuji vyhraněnější osobní názor to vždy uvedu. Všímám si u knih (i u této) jak negativ, tak pozitiv a to jak z objektivní stánky- stylistika, logika příběhu, úprava knihy, tak z individuálního pohledu- atmosféra, poutavost apod. Pokud nejsou v recenzi vyvážené, znamená to, že u mne převážil negativní názor k dílu, což se holt může stát. Nikdy však knihu neodsoudím „šmahem“ jako např.“kravinu“, byť bych si to třeba osobně myslela a jistě by to bylo pro mne pohodlnější, než i nad takovou knihou trávit hodiny, hledat klady a formulovat pokud možno vyváženou kritiku.

    opačné názory na knihu akceptuji a jsem ráda, že zazněly, příště však prosím vynechat hloupé a ničím nepodložené útoky na to, zda jsem něco četla či nečetla nebo co bych si měla či neměla srovnat v hlavě.
    Děkuji

    • Pavel Kristián

      (Aby to bylo jasné od začátku – Zoner Press)
      Sleduji – dle možnosti – všechny diskuze k našim knihám a jsem rád, když se lidé zapojují. Samozřejmě že mám raději chválu, ale nikdy jsem žádnou recenzi neovlivňoval, ani ji nevyžadoval předem nebo snad požadoval úpravy či změny. Svět recenzí a skutečný svět čtenářů bývá obvykle značně odlišný; ani dobrá ani špatná recenze v naprosté většině případů nemá výraznější vliv na prodejnost knihy. Velmi oceňuji práci recenzentů (mám na mysli skutečné recenze, nikoli uvedení obsahu a větu typu: „I přes některé nedostatky si kniha své čtenáře jistě najde.“), protože… – viz příspěvek o kus níže na téma recenzenti.
      Několik poznámek:
      – tisk není nekvalitní: na použitém papíře přiměřeně kvality vyšly ilustrace přiměřeně kvalitně. Proč jsme použili vnitřní ilustrace od dvou autorů, by bylo na delší psaní – nemyslím si však, že to je nešťastné. Zabíhat do typografie a provedení knihy zde nemá smysl.
      – souhlasím s recenzentkou především v hodnocení jistých neobratností stylistických. Je mi to líto ze dvou důvodů: jednak proto, že jsem na to speciálně upozorňoval při zadávání korektury, a jednak proto, že mně samotnému při čtení tyto věci vadí. Čtenáři si ale v tomto případě jistě udělají názor sami.
      – ALE na rozdíl od recenzentky si myslím, že kniha má svůj potenciál právě pro pokus skloubit příběh s historickými skutečnostmi a vlastními zkušenostmi autora. Konečně – máme s autorem další plány a doufám, že v příštím roce přineseme další zajímavé čtení!

  2. Hawk

    Draculinka: vypadá to, že tahle debata nikam nevede, takže tohle je můj poslední příspěvek:
    1. ten příklad je o opakování určitých slov v nadbytečném množství, Katriška uvedla kterých. jistě ti ráda dohledá i stránku
    2. recenze je popis díla a !názor kritika!
    3. nechápu, proč zrovna tobě vadí, že Katriška nepoužívá celé jméno
    4. nejdřív to četla z rychlíku, teď to nepochopila a ještě nezná předlohu? promiň, ale to jsou čím dál trapnější obvinění.
    však ti to za pár let dojde 🙂 taky jsem si kdysi myslel, že jsem nejchytřejší na světě, a teď když ty názory 15letého kluka po sobě čtu, jsem červenej až za ušima.
    s pozdravem Ondřej Hawk Páleník (abys viděla, že za jméno se nestydím)

  3. Draculinka

    Já s recenzí nemohu souhlasit. Knihu jsem četla a je napsána poutavě. V díle Stokera se rovněž Dracula objevuje jen na několika stránkách a stejně tak rychle mizí. A srovnávat toto s muzikálem Dracula, to by si raději recenzentka měla srovnat v hlavě a místo horroru se věnovat svým elfům a druidům. Já jsem si knihu s chutí přečetla a stejně tak mne potěšili fotografie.

      • Draculinka

        …a Ty jsi to četl? Ta paní to evidentně četla jen z rychlíku 🙂

      • Hawk

        Nečetl, zato jsem četl recenzi, kde svůj názor podložila i příkladem. Když má někdo jiný názor než ty, ještě to není důkaz, že nečetl pozorně. Právě naopak, četla to pozorněji, když si všimla těch chyb. Určitě si je nevycucala z prstu. 🙂
        Nechci se tu hádat, protože jsem to nečetl, jen jsem reagoval, protože jsi zjevně nepochopila některé její argumenty.

      • Draculinka

        😀 jo… příkladem… jen ho nevidím. Jenom píše, že uvede příklad a ten nikde není, opět jen její tvrzení. Máš pravdu, je to jen její názor a nikoliv recenze. Je to vidět, že má nedostatky nejen ve znalostech Draculy od Stokera, ale i v příběhu samotném. Poněkud nepochopila o co jde. Já na rozdíl o ní (co se stydí za jméno) jsem četla i původní román a tak jsem pochopila o co jde. Ale to je tady zbytečné. Každý má právo na svůj názor.

      • GemSignor

        @: Draculinka
        1. Příklad je ve 4. odstavci.
        2. Jméno autora je hned pod nadpisem (uznávám, že to není moc výrazné a lehce se to přehlédne).
        3. Vy se, slečno, také stydíte za jméno, když používáte přezdívku místo vašeho jména a příjmení. Nedivím se, používat takové věci na internetu je životu nebezpečné.
        4. Každý má právo na svůj názor, jen recenzent má tu smůlu, že musí (!nikoliv může!) svůj názor publikovat veřejně v podobě recenze, a toto byla recenze (pokud vás zajímá, jak taková věc vlastně vypadá, sežeňte si minulou Pevnost (11/2009). Leoš Kyša tam napsal opravdu skvělý příspěvek do rubriky Profíci radí o recenzování). V našem případě navíc na internetu, kde musí mimo rozzuřeného autora čelit i davu rozzuřených fanoušků.
        5. Z výše uvedeného článku si dovolím citovat jeden úryvek:
        „Asi už jste pochopili, že pokud budete skutečně dobrými recenzenty, nikdo vás nebude mít rád. Jestli na to nemáte žaludek, pište raději knihy.“

Leave a Reply