17. část
Zanedlouho je u tebe Ragi i s novým oblečením. Když se do něj v tom nejtemnějším zákoutí nasoukáš, začínáš uvažovat, jak se dostaneš za Holmsteinem. Pravděpodobně je ještě v královském paláci, ale ani to není úplně jisté. Poslat Ragiho místo sebe je zbytečné, Geitir bude hledat i jeho. Poslat dopis po někom jiném je zdánlivě bezpečné, přesto se to nemusí vyplatit. Každopádně je to menší risk, než se mu ukazovat osobně. To by bylo jako roztáhnout ruce a říct: „Bodni si!“
Rychle tedy seženeš psací potřeby a naškrábáš krátkou žádost o schůzku. Když se dostáváš k podpisu, vzpomeneš si na Holmsteinova slova. „Nepřátelé mých nepřátel jsou mí přátelé.“
„Nepřítel Vašich nepřátel,“ podepíšeš dopis. Pochopí to jen Holmstein, který o tom před tebou mluvil, a ty nechceš riskovat, že si to psaní přečte někdo jiný a spatří tvé jméno spolu s místem, kde se nacházíš.
 
O chvíli později čekáš na domluveném místě. V podstatě na tom stejném, kde ses asi před hodinou sešel s Ragim. Ruch trhu s otroky je teď pro tebe víc než ideální. Nikde ve městě by ses nemohl tak snadno ztratit pronásledovatelům. Ve své samotě přemýšlíš nad dohodou, kterou se chystáš uzavřít. Pochyby tě ale neodradí.
Když jsi sluhovi nařídil, že musí jít zjistit, kde je Freystein, zatvářil se dost kysele a dokonce se ti zdálo, že začne odporovat. Pak ale nasadil kamennou masku a odešel splnit rozkaz. Nelíbilo se mu, že tě má nechat samotného, nebo že mu zase rozkazuješ? Možná už toho taky má dost. Až do teď tě nechal jednat, přestože na začátku řekl, že ho budeš muset poslouchat. Přizpůsobil ses rychleji, než čekal. Než jsi ty čekal.
Holmstein přichází podle domluvy sám. Ostražitě se rozhlíží kolem. Když shledá, že je všechno v pořádku, přistupuje k tobě. Pokývnutím tě zdraví a ty mu úklonou odpovídáš.
„Nepůjdeme někam, kde nás nemůže poslouchat stovka uší?“ nadhazuje.
„Jistě,“ odvětíš. „Pojďme se někam posadit.“
Bez průtahů si sedáte v nejbližší hospodě. „Tak proč jste pro mě poslal? Jde o mého bratra?“
„Ano. Říkal jste, že bychom si proti němu mohli pomoci.“
„Co navrhujete?“
„Vyřídím ho pro Vás sám. V souboji.“ Holmstein si tě nedůvěřivě změří.
„Nechtěl bych Vás zbytečně ztratit. Jsou i bezpečnější způsoby, jak ho zničit. Hlavně dokud jsme dva.“
„Nebojte se, zvládnu to. Tento způsob je jediný povolený. Nikdo Vás později nebude moci napadnout, že jste ho dal zabít.“ Opětuješ jeho zkoumavý pohled naprosto sebejistě.
„Dobře. Co za to chcete?“
„Jen jednu informaci. Potřeboval bych zjistit, kdo drží jednu otrokyni. Vysoká, štíhlá, černé vlasy, modré oči. Byla přivezena před pár týdny. Má ji některý Nespoutaný.“
„Zvláštní přání.“
„Mám své důvody. Dokážete to zjistit?“
Váhá jen vteřinu. „Ano.“
„Tak tedy domluveno. Můj sluha právě hledá Vašeho bratra, vyřídím to co nejdřív.“
„Výborně.“
 
Nevíš, jak moc můžeš Holmsteinovi důvěřovat, ale doufáš, že po tom, co zde uvidí, se tě neodváží podrazit. Je skrytý ve stínu mimo dosah pochodní. Stojíš před Měsíční bránou, na stejném místě, jako při prvním plánovaném souboji. Tentokrát však nechystáš past. Nyní ti budou stačit tvoje vlastní síly. Nebo lépe řečeno vypůjčené.
Ragi čeká na přístupové cestě, aby tě mohl případně varovat, kdyby se něco dělo. Mráz se ti zavrtává pod kůži. Freystein by tu každou chvíli měl být.
Jeho kočár se objevuje zakrátko. Vystupuje z něj spolu s dalšími třemi vlkodlaky. Ty máš kromě tisíců hvězd dva svědky, které sehnal Holmstein.
Rychlým krokem se blíží k tobě.
„Konečně! Konečně, ty zbabělá kryso! Už tě nebavilo se pořád schovávat?!“ řve už z dálky.
„Ááá, to tyhle kecy mě nebaví! Vyřídíme to rychle. Připraven?“
„Kdykoliv!“
Na formality kašleš. S řevem se rozbíháš, do útoku dáváš veškerou sílu. Freystein s námahou odráží tvou zbraň stranou. Okamžitě ale má výhodnou pozici pro útok. Dřív než stačí švihnout mečem proti tobě, vyrážíš mu ho z ruky přesně mířeným úderem do zápěstí. Následuje kopanec do nohy.
„No tak, bojuj, ty zbabělej pse! Zvedni ten meč!“

Jeho vztek je silnější než rozum. Poslouchá tě. Útočí zuřivě jako ty. Vyměňujete si pár brutálních úderů. Vlk šílí, jeho vztek tě pohání dál. Teď je pravý čas v sobě probudit sílu darovanou Odinem. Necháváš ji přijít, tak jako když jsi zabil Akane. Objevuje se sama, lákána bojem. A s ní přichází i ten známý, osvobozující pocit volnosti. Všechno je s ním tak jednoduché!
Stahuješ se, když Freystein útočí na tvou hlavu. Naznačíš sek na břicho, míříš na rameno. Hrabě vytahuje svůj kryt a zvládá vytlačit tvou čepel pryč. Dostáváš se blíž k němu. Útočíš nízkým sekem, kop kolenem umisťuješ do břicha. Tlumené heknutí je pohlceno ledovým větrem. Než se Freystein narovná, o krok ustupuješ. Otočka, zarostlá hlava letí do sněhu. Je konec.
Stojíš v záři loučí, těžce oddechuješ a z tvého meče odkapává krev. Nikdo z přítomných nemá chuť se k tobě přiblížit. Freysteinovi společníci rychle sbírají jeho mrtvolu ze země a mizí pryč. Pomalu odchází i tví svědkové. Najednou je tu klid, jako by zde nikdy nikdo nebyl. Jen kaluž krve prozrazuje, co se tu stalo.
Meluzínu přerušuje Holmsteinův potlesk. Vychází ze svého úkrytu se spokojeným výrazem ve tváři.
„Výborně.“
„Děkuji, hrabě!“ Novopečený hrabě se nahlas zasměje. „Nyní zbývá už jen splnit Vaši část dohody.“
„Jistě. A já myslím, že vím, co jste chtěl vědět,“ odpovídá a neodpouští si přitom krátký pohled na zbraň v tvé ruce. „Avšak tím, že Vám to řeknu, se dostanu do velkého nebezpečí. Doufám tedy, že dál zůstaneme spojenci a že se o tom nikdo nedozví.“
„Spolehněte se.“
„Dobře. Žena, kterou hledáte, je držena ve sklepení Geitirova paláce.“
„Zatraceně,“ procedíš mezi zuby. Proč tě to nijak nepřekvapuje?
„To je vše, co Vám mohu říct. A teď se musíme rozloučit.“ Napadá tě, že bys z něj mohl dostat víc. Klidně i násilím. Ale nejsi si jistý, jestli bys z vlkodlaka dokázal něco vypáčit a zda by to za to stálo. A co bys vlastně chtěl vědět? Proč ji Geitir unesl? Není to jedno? Stejně ji budeš muset co nejdřív zachránit, jinak to s ní nemůže dopadnout dobře. „Bylo by podezřelé, kdybych se zde zdržel déle. Na shledanou.“  S těmi slovy mizí Holmstein v bráně Svartálfheimu.
Sledujme ho! ozývá se ti v uších.
„Dobře, vlku, tentokrát tě poslechnu.“
Necháváš Nespoutanému dostatečný náskok. Pak vyrážíš za ním. Těsně za bránou se k tobě přidává Ragi.
„Jste v pořádku?“
„Runu má Geitir. Vsadil bych se, že jde přímo za ním.“
„Nemůžeme mu věřit. Může to být jenom past! Co když Holmstein vůbec není s Vámi a jen Vás tam chce nalákat?“
„Jestli je to past, tak se nesmíme nechat chytit,“ zasměješ se ponuře. „Ale jestli tam je… Víme, že ji Geitir chce na něco speciálního. A jediné, na co teď myslí, je svrhnout krále. Musí to mít spojitost.“
„To ano, ale co s tím ona má společného?“
Myšlenka, která tě napadá, je otřesná.
Vyslov to, nabádá tě vlk a nutí tě překonat strach.
„Mohl by ji chtít obětovat?“ ptáš se s obavou v očích. Troll na chvíli zkroutí svůj už tak ošklivý obličej v grimase zarputilého přemýšlení.
„Je to možné. Má u sebe čaroděje. A některá kouzla mohou vyžadovat speciální oběť,“ potvrzuje tvé nejhorší obavy.
„U Odina!“
Holmstein spěchá a nedává si pozor. Že by schválně? Snad ne. Možná není z toho Geitirova plánu nadšený, možná by ho nejradši zradil. Držíte si s Ragim odstup a za chvíli se prokazuje tvá domněnka. Holmstein vchází do Geitirova sídla.
Sesuješ se podél zdi protějšího domu k zemi. Jsi vyčerpaný a nevíš si rady, co dál. Dovnitř se přece nemáš šanci dostat! Čekáte. Zoufalství je čím dál silnější. Neuvěřitelná únava tě překonává, odcházíš do říše snů.
 
„Vzbuďte se!“ Ragi tě nešetrně vytrhává ze spánku. „Jdou pryč!“
Skutečně. Geitir, Holmstein a asi deset dalších Fenrirfolk vychází z paláce. Je mezi nimi i mág. Temný elf. Jsou daleko od vás, nemohou si tě všimnout.
„U všech bohů! Runa! Vedou Runu!“
„Tiše,“ uklidňuje tě troll.
„Odine, nedovol, aby se jí něco stalo,“
Nespoutaní táhnou ve svém středu Runu a ještě jednu dívku. Je to skutečně ona, je živá! Už z dálky vypadá pohuble a vyčerpaně, na tváři výraz zoufalé apatie.
„Runo.“
„Je to tady,“ konstatuje Ragi. „Už to začalo.“ Nevěnuješ mu ani pohled. Ona je to jediné, co tě zajímá. Jdeš jako náměsíčný za zvláštním průvodem. Kam míří? Proč nejedou kočárem?
Kráčí ke středu města. Že by do čtvrti upírů? Ocitáte se na kruhovém náměstí. Obrovský sloup tvořící osu Svartálfheimu se vypíná nad vašimi hlavami. Na otevřeném prostranství si necháváš odstup.
„Bohové, ne!“
Jdou přímo k tomu hrozivému schodišti! K té bráně do podsvětí!
„Musíme ji okamžitě vysvobodit!“
„Ne! Nemáme šanci! Počkejme, co se bude dít,“ prosí tě sluha.
„Můžou ji zabít!“
„Nemyslím, že by to chtěli udělat. Radši vyčkejme na vhodnou chvíli! Vydržme aspoň pár minut!“
 
Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk

 

Komentáře

komentářů

About The Author

5 komentářů

Leave a Reply