16. část

Věřit, že se tě Akane okamžitě nezbaví, by nebylo prozíravé. Zabij, nebo budeš zabit. To je heslo, kterým by ses měl řídit. A taky to uděláš.

„Hostinský, potřebuji doručit ještě jeden vzkaz!“ Útlý elf neochotně souhlasí.

„Co máte v plánu, pane?“ ptá se Ragi.

„Ztratil jsem pro ni cenu, bude mě chtít zabít.“

„Potom byste se jí měl spíš vyhnout.“

„A mít dalšího mocného soupeře v zádech? Navíc zná naše tajemství. Musím ji zabít. Jiná cesta není.“ Troll se tváří znepokojeně. Není se čemu divit, myslí si, že dostaneš nakládačku. Jenže ještě netuší, jaký máš dar. A něco ti říká, že by sis to radši měl nechat pro sebe.

Rychle sepíšeš krátký list upírce a spolu s instrukcemi ho vkládáš do rukou mladému elfovi, který doručil už první vzkaz. Platíš a malátně se zvedáš k odchodu. Hlava stále třeští. Chtělo by to delší odpočinek, jenže nemáš času nazbyt. Za chůze si vysvlékáš zkrvavenou vestu a necháváš si jen košili, která je viditelně čistější, i když to taky není žádná sláva.

„Já se teď vypořádám s Akane a ty mi kup nové oblečení. Sejdeme se na trhu s otroky. Na rohu směrem ke středu města.“ Když skončíš s rozkazováním, zarazí tě, jak je to pro tebe přirozené. Jako bys byl doopravdy tím šlechticem. Příliš propadáš své roli. Stává se z tebe snad baron Arcail?

„Rozumím,“ odpovídá troll a spěchá jiným směrem. Ty míříš do Jeskyní. Tam sis domluvil schůzku s Akane, protože se tam nejsnadněji ztratíš případným pronásledovatelům. Spěcháš, protože tvůj meč zůstal v Geitirově paláci, a tak si po cestě musíš obstarat jiný. Překvapivě ho pořizuješ velice rychle, hned v nedalekém krámu.

Nový meč sice není tak hezký jako ten předchozí, ale zato je účelný. Kvalitní materiál, praktické provedení. Přijatelná cena. To je důležité, protože peněz ti moc nezbývá.

Místo schůzky jsi vybral jednoduše a zároveň trochu poeticky. Ulička, kde tě Akane poprvé zachránila. Kde to začalo, tam to i skončí. Když dorážíš k cíli, schováváš se do jednoho z četných temných zákoutí. Skoro by se zdálo, že je tu někdo vytvořil schválně.

Při čekání přemýšlíš o všem možném. Odinův dar není zdaleka jedinou věcí, která ti leží v hlavě. Na mysl se ti dostává Ragi. Do teď jsi nezjistil, proč vlastně tak toužil po návratu do města. Slouží ti věrně a velmi ochotně na to, že ve skutečnosti tvým sluhou není. A služba u tebe je velmi nebezpečná. Co z toho má? Možná doufá, že získáš moc a něco z toho kápne i jemu.

Ragiho brzy ve tvých myšlenkách vystřídá Runa. Pořád jsi nenašel žádnou stopu. Mohou za to problémy, které se na tebe kupily už od příchodu do města. Ty však spějí k vyřešení. Dokonce se ti v hlavě vytváří odvážný plán, jak s nimi skoncovat. Jen co vyřídíš Akane.

Najednou ticho i tvé úvahy narušují slabé zvuky kroků. Jde sama. Zatím nejsi rozhodnutý, jak zaútočíš. Do konečků prstů se ti vkrádá nervozita. Dokáže ti pomoci Odinův dar? Vzpomínka na jeho sílu a majestátnost tě ujišťuje, že ano. Už jí zbývá jen pár metrů, vystupuješ ze stínu.

„Díky, že jsi přišla!“ volíš taktiku lsti. „Geitir jde po mně, ten nápad s dopisem nebyl zrovna ideální.“ Rudovláska přejde tvou výčitku pouze kyselým pohledem. Všímáš si, že se jí u boku houpá zahnutý meč. Tím jsou její úmysly jasné. Rozhoduješ se zaútočit dřív, než ji tvoje povídání přestane bavit.

„Věc, kterou jsem s tebou potřeboval probrat, se má asi takhle.“

Tasíš meč a ona v mžiku také. Čekala to. Kostky jsou vrženy, pouštíte se do sebe. Už není třeba slov.

Meče poprvé zazvoní a ty máš zvláštní pocit. Je tohle radost? Na tom nezáleží. Důležité je zvítězit. Kryješ její hbitý sek a ona musí uhnout před tvým útokem na hlavu. Je rychlá. Je přímo nadlidsky rychlá. Její útoky vnímáš jen instinktivně, tvé reakce jsou bezmyšlenkovité.

    

Na poslední chvíli odrážíš vodorovný sek na břicho. Akane tě posílá k zemi bleskovým kopem, který má sílu koně. Nemáš čas se zvednout. Zády na chladném kameni se bráníš útokem. Sek na nohy. Podkopnutí. Rudooká upírka ztrácí rovnováhu a kácí se vedle tebe. Zvedneš se jen na jednu ruku a druhou s mečem už vedeš útok na upírčino nechráněné tělo. Zoufale nastavuje zbrani do cesty paži.

Zvuk oceli procházející masem i kostí. Končetina dopadající s plesknutím na dlažbu. Ne křik, jen tichý vzdech. Ocel řítící se na tvou hlavu. Zmateně se bráníš a Akane útočí znovu. Přitom jí z pahýlu zbývajícího z levé ruky neteče žádná krev! Tvé zděšení musí jít stranou. Musí jít stranou tvému vzteku. Ona přece nemůže být nezranitelná! A nesmí ti stát v cestě! Nikdo ti nesmí stát v cestě. Skrz oponu soustředění se na povrch dostává křik vlka.

Neviditelná síla vede tvou ruku vpřed. Je to snad vlk? Nebo bojovník skrývající se v tvém nitru? Snad jen prostá nenávist, touha zabít. Snad strach o jediného člověka, na kterém ti záleží.

Blokuješ, útočíš na nechráněné rameno rudovlásky. Ukračuje a jemně vychyluje tvou čepel z dráhy. I když její zbraň není moc vhodná pro bodání, navazuje rychlým výpadem. Stejně jako ona, i ty se vyhýbáš smrtícímu útoku. Dřív než se stačí stáhnout, zachytíš levačkou její zápěstí. Se vší nenávistí vloženou do jediného pohybu bodneš. Špička meče prochází mezi žebry až k srdci Natfari. A skrz.

Smrtelný řev proniká šerem. Řev z nejhorších nočních můr, při němž má chuť utéct i nejstatečnější bojovník. Vytahuješ čepel z rány. Když jsi si jistý, že je Akane mrtvá, utíkáš, jak nejrychleji to jde.

Během ostražitého čekání na sluhu se marně snažíš pochytat myšlenky rozsypané všude kolem. Nemůžeš zapomenout na ten divný pocit při boji. Až teď si uvědomuješ, že bez Odinova daru bys byl dávno mrtvý. Ty pohyby, které jsi dělal -blesková rozhodnutí a přesné útoky- to vše se ti zdálo naprosto přirozené. Bylo to součástí tebe.

Odsouváš tyto úvahy do pozadí a začínáš promýšlet svůj plán. Ten má však zatím dvě verze. Chceš se sejít s Holmsteinem, který ti nabídl spojenectví. Poprvé jsi ho potkal u Geitira, to znamená, že tam také nejspíš dočasně přebývá a je jeho spojencem. Se svou novou schopností dokážeš Holmsteinova bratra zabít bez pomoci. První, co můžeš žádat na výměnu, jsou informace o tom, co chystá Geitir. Potřebuješ se kromě Akane zbavit i tohoto protivníka, protože už touhle dobou tě určitě po celém městě hledají jeho zvědové. Dokud je proti tobě, nepřichází v úvahu žádné další pátrání.

A proti Geitirovi zasáhneš ve chvíli, kdy bude chtít provést královskou zradu. Pokud budeš mít štěstí a vyjde to, pomůže ti Runu získat sám král. Geniální, i když možná až příliš odvážné.

Druhá možnost je pověřit Holmsteina pátráním po Runě. Ale netušíš, jestli by něco mohl zjistit. Nebo co když ji má právě on? Taková možnost není pravděpodobná, i když je to také Nespoutaný a kterýkoliv z nich ji může držet. Nelze věřit nikomu.

Oba plány ale mají jeden nedostatek. Šlechtic nemusí souhlasit. Nebo se na tebe může vykašlat, když pro něj uděláš, co potřebuje. To však budeš řešit později.

 

Komentáře

komentářů

About The Author

One Response

  1. Katriška

    Já osobně bych to nikomu nesvěřovala. "Najdi mi Runu, je krásná, že si jí i vlci schovávají pro něco lepšího, takže až jí najdeš, nesežer jí, neposlintej, ani nic podobného, jo? Díky. " Ne tomu nevěřím, rozhodně jsem pro variantu radši na ní nikoho neupozorňovat…

Leave a Reply