13. část
Požádat o pomoc upírku. To je ono! Ta bude schopná Freysteina vyřídit. Spokojený se svým rozhodnutím necháváš vzkaz Ragimu. Bereš s sebou dopis a k opasku si připneš meč a vyrážíš chodbou ven z šlechtického sídla. Nejdeš přímou cestou, chceš se ujistit, že tě nikdo nesleduje. O tvém kontaktu s Akane se nikdo nesmí dozvědět. Až po delší chvíli se napojíš na hlavní silnici a na sto úderů srdce se skryješ v jednom ze stínů. Když jsi si jistý, že ti nikdo v patách není, pokračuješ dál, ale stále se ohlížíš přes rameno. Pro jistotu.
V rezidenci upírky tě ihned uvedou. Akane ležící v nadýchaných polštářích po tobě šlehne naštvaným pohledem, který však ve zlomku vteřiny mizí. Ze rtů jí kape krev, v ruce svírá bezvládné holubí tělo. Tady už tě nic nepřekvapí. Upíří strava je zřejmě různorodá.
„Proč jsi tady?“ ptá se s přimhouřenýma očima. Uvědomuješ si, jak je nebezpečná, ale její přítomnost tě nijak neznepokojuje. Odvaha, nebo hloupost? V duchu nad tím pokrčíš rameny.
„Zaprvé chci podat hlášení, jak jsi mi přikázala,“ přecházíš po jejím vzoru do tykání. Jestli se jí to líbí, nebo ne, to ti je jedno. „Zadruhé se vyskytl menší problém.“ Znepokojeně se zašklebí a olízne si rty.
„Začni s tím hlášením.“
Posadíš se do křesla a popisuješ svou schůzku s Geitirem. Jak jsi mu vysvětlil svůj postoj a jak reagoval. „Myslím, že mi věří. Navíc jsem zjistil, že to nebyl on, kdo mě chtěl zabít,“ zakončuješ. Upírka povytahuje obočí.
„A jak jsi to udělal?“ pokládá lehce výsměšnou otázku. Nevesele se na ni usměješ.
„Tím se dostávám k té druhé věci. Dostal jsem tenhle dopis.“ Podáváš jí obálku s rozlomenou pečetí. Rychle přelétne všechny řádky, pak se zamračí.
„Vypadá to, že hrabě Arcail má rád ženy víc, než je zdrávo.“
„Bývávalo.“
„Samozřejmě, je mi jasné, že se už změnil,“ zasměje se.
„Když tam půjdu, zabije mě.“
„A to chceš, abych ho zabila já?“
„Ano.“
Chvíli si tě prohlíží. „Dobře, ale budeš mít u mě dluh.“
 
 
Akane se krčí na střeše jednoho z domů ve čtvrti Nespoutaných. Je tu, aby dohlédla na přepadení.
Poslala Egila za bránu, na místo souboje, a zároveň se postarala, aby tam bylo dost svědků. Potom ho nebudou moct s útokem spojovat. Musela taky vytipovat trasu, kudy kočár hraběte Freysteina pojede. Zjistila si o něm, co mohla za tak krátkou dobu. Má prý bratra, dvojče, se kterým se přetahuje o moc. Je s podivem, že dosud oba žijí. Jeho bratr se údajně stýká s Geitirem. Touhle akcí tedy možná vévodovi noci pomůže, ale stále se jí to vyplatí.
Všechno je připraveno, střelci i pěšáci na svých místech. Všichni čekají jen na její povel. Trvá dlouho, než se ulicí rozezní zvuky kol. K jejímu překvapení se však kočáry vynoří hned čtyři. To je problém. Ve kterém jede Freystein? Budou muset zaútočit na první, aby nikdo neunikl. Kočáry jsou místo koňů tažené přízračnými vlky, to je pro Akane výhoda. Vlci se při útoku nesplaší a neutečou.
Už jen pár kroků. Už jen jeden nádech. Mávne rukou a vzduchem se mihnou šípy. Kočí prvního vozu padá nazad. Ze stínů vybíhají meči ozbrojení bojovníci. Dva Nespoutaní, dva elfové. Je jim jedno, pro koho pracují, mají dobře zaplaceno. Vpadnou do prvních dvou kočárů, ozývá se křik. Dostali popis svého cíle, ujištěním, že zabili správného, má být náhrdelník ve tvaru půlměsíce. Mezitím padá pod salvou šípů další kočí. Útočníci vybíhají, smluvené znamení se neozývá. To znamená, že Freistein v prvních dvou vozech nebyl. Zatraceně. Cestující ze třetího kočáru vyskakují a tasí zbraně. Nastává regulérní střet.
Prvnímu z banditů se podaří jednoho zranit, ale vzápětí je sražen. Další dva se vrhají na jednoho šlechtice. Jeho smrt je rychlá. Teď jsou to tři proti dvěma. Útočníci už si nejsou tak jistí.
Akane však věnuje pozornost něčemu jinému. „Do nejčernějšího podsvětí! To ne!“ kleje rozzuřeně. Poslednímu z vozů se nějakým zázrakem daří otočit na široké ulici. Teď už prchá z dosahu střelců. Upírka by se vsadila, že právě v tomhle voze sedí hrabě Freystein. S tím už teď nic nenadělá. Zpackala to a někdo si to dneska odnese, když si bude vylévat zlost. Stáčí pohled zpět k boji, který však už končí. Dva přeživší útočníci prchají.
Akane pohodí rudými vlasy a mizí taky pryč.
 
 
Stojíš před Měsíční bránou na mrazivém větru. Mihotající se světla loučí dávají život protáhlým stínům. Kolem tebe se kupí hlouček zvědavců. Všichni čekají na ohlášený souboj a Freystein stále nikde. Snad se to Akane podařilo. Jestli budeš muset bojovat, moc si nevěříš. Promrzlý jsi až na kost, čekáš tu už hodně dlouho. Přepadení muselo dávno proběhnout.
„Vlci už třikrát zavyli, nebudu tu mrznout déle!“ provoláš k přítomným. „Když se hrabě Freystein nehodlá jako vyzyvatel ukázat, nemá zřejmě ani kousek cti a není hoden se mnou bojovat ani teď, ani nikdy jindy! Odmítám ze sebe dělat hlupáka. Poklona.“ S tím se otáčíš a mizíš v temnotě brány. Už se těšíš na měkkou postel.
 
„Prosím bohy, aby nám darovali věčnost,“ svěřila se tichým hlasem.
„Neopustím Tě. Nikdy,“ řekls a políbil ji do vlasů. Věřila ti. Doufala, že ji ochráníš. A teď…
 
„Netušíš, do čeho se ženeš.“
„A vy ano?“
„Jsou pověsti, které je lepší neznat, události, do nichž je lepší se nezaplést. Ale pro tvoje dobro ti povím, co jsem slyšel. Na severu čeká větší zlo, než si dokážeš představit. Na cípu světa stojí sídlo stvůr. Jsou to démoni a bytosti vyvržené z nejčernějších útrob země. Čeká tam jen smrt.“
Smrt.
Smrt.
 
Probouzíš se. Čelo máš zpocené, srdce ti bije jako o závod. Noční můry tě nenechají spát. Runa je stále jen nejasným cílem v dálce a čas běží. Ležíš na zádech a hledíš do tmy. A čas běží.
 
Brzy ráno se oblékneš. Akane už předtím vzkázala, že přepadení se nepodařilo, takže tvůj problém stále trvá. Ale Freystein teď aspoň ví, že si nemůže jen tak zahrávat. Možná ho to uklidní. Každopádně musíš vyslat Ragiho, aby zjistil něco víc o Akane, aby se jí vyptal na včerejší neúspěch a aby vyslechl, co se děje mezi šlechtou. Ještě než se stihneš vydat za Geitirem, dorazí jeden z jeho sluhů s pozváním. Okamžitě se vydáváš do jeho pracovny.
„Dobré ráno, pane.“
„I Vám,“ odvětí nejmocnější z Fenrirfolk. „Dal jsem Vás zavolat, protože potřebuji laskavost.“
A je to tady. Napjatě očekáváš Geitirovo přání.
„Sám nemám čas, ale tento úkol se nehodí pro sluhy. Chci pouze, abyste odnesl tento dopis králi.“
„Králi?“ opakuješ.
„Ano. Budete tak laskav?“
„Samozřejmě. Mám i něco vyřídit?“
Geitir se na chvíli zamyslí. „Vyřiďte pouze mé pozdravy.“
„Jak si přejete. Na shledanou.“
Zmateně odcházíš s dopisem v kapse. Co v něm může být? Že by Geitir zahájil svůj plán? Je v tom dopise něco, co by krále mohlo potopit? Měl bys ho předat Akane.
Nebo je to zamýšleno jako provokace, jejíž doručení by tě stálo život? Možná je to jen zkouška. Zkouška, že ti lze věřit. Potom bys měl dopis doručit. Když to neuděláš, Geitir k tobě ztratí důvěru a tentokrát to už opravdu bude on, kdo se tě pokusí zabít.
Nejistým krokem ukrajuješ vzdálenost, jež tě dělí od královského paláce ve čtvrti elfů. Přemýšlíš, jestli ten dopis má cenu, nebo ne. Závisí na tom tvůj život.
„Ahoj.“ Cestu ti zastupuje Akane. „Ukážeš mi, co neseš?“
„Jak ses to…“
„Mám oči a uši všude! Pokoušíš se mě podvést?“
„Ne. Jen se snažím udržet si hlavu na krku. Když tohle nedoručím v pořádku, ztratíš svého spojence.“
„Když Geitir posílá dopis králi, bude to dost důležité. Dej to sem. Před Geitirem tě ochráním.“
 
Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk …Vaše Norny

Komentáře

komentářů

About The Author

6 komentářů

  1. Maijro

    alcil, umenie boja nespociva v tom, ze co najlepsie zabijes nepriatela, ale v tom, ze sa boju vyhnes…
    no ja si myslim, ze bojovych scen je dost, len akurat su trochu povrchne vykreslene…
    co sa tyka vyvoja, to som uz komentoval v predoslych dieloch, ale zase na druhej strane, berte to tak, ze to nie iba dalsi klise fantasy pribeh o hladani stratenej lasky

  2. Kor-Skarn

    Zase bez uvodu 🙂

    Pro me je to napinave dost. Rozhodne vic, nez kdyby se neustale s nekym mlatil, to by byla teprv nuda. Jsem rad, ze se z toho autori nesnazi udelat hollywoodskou radoby fantasy. Nezapomen, Alcile, ze moznost jit na souboj zde byla, ale vetsina zvolila jinak, tak si prestan stezovat.

    Jinak, sit se pomalu spleta, rucicky vah povazlive kmitaji a citim, ze uz brzo se budeme muset priklonit na tu ci onu stranu. Rozhodnuti, po nemz nebude cesty zpet, a v sazce bude cena nejvyssi – Runa. Nemuzu se dockat 🙂

      • Alcil

        Tuhle poznámku jsem nějak nepobral.
        já bych se asi o život nebál, mně stačí, když to bude napínavý…ale třeba hlavní hrdina by se bát mohl 🙂

      • Hawk

        aha. no já z toho tvýho komentáře pochopil, že je to pro tebe nuda a že bys chtěl, aby jsme tě donutili ke strachu o svou postavu…

Leave a Reply