Trudi Canavan: Společenství čarodějů – Trilogie o černém mágovi (recenze)
Každý rok se čarodějové města Imardin vydávají očistit ulice od tuláků, darebáků a ničemů.
Když vyhánějí lůzu z města, jedna mladá dívka z ulice mrští proti jejich magickému štítu kámen a spolu s ním pošle i veškerý svůj vztek. Kámen prorazí ochrannou bariéru a jednoho z čarodějů srazí do bezvědomí.
Společenství má před sebou obrovský problém. Někde v ulicích se volně pohybuje nevycvičená čarodějka. Pokud ji co nejdříve nenajdou, její vlastní síly mohou zničit jak ji, tak i široké okolí. A ona to neví…
Hned když jsem Společenství čarodějů otevřel, potěšilo mě pár informací o u nás neznámé australské autorce a rovnou několik map území, kde se příběh odehrává. V tomhle mám rád pořádek. Na úplném konci můžeme nalézt i glosář pojmů. Ten je celkem dobrým pomocníkem, protože autorka nás od začátku zásobuje novými (i když ne vždy nutnými) názvy, popisujícími její bohatý fantasy svět. Ne že by byl nějak přehnaně originální, ale nutno říct, že si s ním celkem příjemně vyhrála. A jako plus beru i zajímavé pojetí magie.
Musím říct, že se mi trochu nezamlouvá styl, jakým jsou formulovány některé věty. V jinak hezké úpravě se občas vyskytne nějaká chyba nebo slovíčko navíc.
Příběh je neokoukaný a setkáváme se v něm se spoustou zajímavých postav. Autorka se zaměřuje především na jejich pocity, vztahy, důvěru mezi nimi. Z toho také pramení celá zápletka – z nedorozumění a odlišných pohledů na věc. Každý z hrdinů dostává prostor na své vlastní úvahy. Pohledy z různých úhlů se tedy střídají docela pravidelně, i když hlavní hrdinkou pořád zůstává mladá Sonea.
Z tohohle přístupu ale pramení asi nejvíc znatelný nedostatek knihy. Když čtenář zná záměry všech postav, snadno si domyslí, co se v dalších momentech stane, a příběh se tak stává předvídatelným.
Občas víte, že rozhodnutí hrdinů jsou špatná, ale chápete je, takže to by nemělo působit problémy. S charaktery se člověk lehce sžije.
Už kvůli věku hlavní hrdinky je jasné, že kniha zaujme především mladší řady čtenářů. Tím však nechci odrazovat ty, kdo se už mladší necítí. Necelých pět set stran uběhne jako voda.
60%
Komentáře