9. část
Hluboko, hluboko pod zemí, mezi světy v kořenech Yggdrasilu se nachází místo tak zvláštní, že podivnějšího není. Všude kolem se vznáší světélkující nitky, jež se zdánlivě zmateně vlní a proplétají. Na některých září jiskřička současnosti. Putuje po nich tak dlouho, dokud nenarazí na konec, kde pohasne. Tato vlákna postupně ztrácí svůj svit jako dohořívající pochodeň. Jsou jich tu tisíce. Miliony.
Tři bytosti, kterým se počítá čas jinou měrou než nám, se právě krčí nad jedním vláknem, které se od ostatních liší jako zlato od štěku. Jeho rudé odlesky dávají svraštělým tvářím ještě krutější nádech.
Bájné věštkyně zvané Norny. Ty, jež uplétají naše osudy, jež si pohrávají s našimi rozhodnutími jako loutkáři.
První z nich drží tenoučkou nitku pevně, jako by jí chtěla vyklouznout. Její jméno je Urd, Osud. Dává si pozor, ví, že někdy bývají vlákna osudu divoká. Zvláště pak tohle. Nenormální. Vlákno, které je nasáklé krví, prokleté.
Místem se ozve tichý sípavý hlas. „Dej pozor, Urd. Ať ti neuletí.“ To radí Verdandi, ta, která znamená Bytí. Pod jejími prsty proudí slabé světélko netypického vlákna. Ona je vládkyní všeho stávajícího. Teď se však vlákno zamotává do neprostupné spleti tuctů dalších. Skoro se zdá, že z ní nikdy nemůže vyjít. Světélko se ztrácí uprostřed chaotického klubka.
„Tiše, sledujme radši, jak si vede Skuld!“ odpovídá první z nich. Obě se obrací k Nutnosti, která určuje nevyhnutelné. Nikdy nic neprozradí, nikdy nepromluví, nenaznačí. Jen těm nejšťastnějším se podaří nahlédnout do jejích zlomyslných plánů.
A vlákno v jejích rukou směřuje neurčitým směrem.
 
„Samozřejmě s Vámi souhlasím, že je třeba něco podniknout. Nejsem si však jistý, jestli je takový otevřeně násilný způsob dobrým řešením.“ Těžko se ti hledají slova. Doléhá na tebe únava způsobená nechutnou zábavou a vsadil by ses, že je to na tobě poznat. „Nepovažujte mne prosím za zbabělce, ale jít přímo proti králi považuji za příliš velké riziko.“
Mezi přítomnými to zašumí. Svou řečí probouzíš podiv smíchaný s nevraživostí.
„Lepší by bylo zbavit se nejdřív upírů a až potom se stavět proti vládci. Zatím jsme v moc nevýhodné pozici.“
Teď naopak několik urozených přikyvuje.
„Proč kvůli jablku kácet strom, který na nás přitom může spadnout? Stačí na něj vyšplhat,“ slyšíš se říkat, ale nemáš zdání, kde se v tobě takové přirovnání vzalo. Vévoda noci se tváří neutrálně, ale jeho oči prozrazují zuřivost.
„Ne, pane, nepochopil jste to,“ pronáší naprosto klidně. „Král nedovolí, abychom vedli proti upírům válku. Dalo by mu to jen záminku, aby nás mohl zničit. Už nějakou dobu jsme mu trnem v oku. Nejdřív musí padnout on!“
Geitir přidává ještě pár vět a ty můžeš jen sledovat, jak jsou tvé argumenty postupně zadupávány do země. Nakonec se všichni bouřlivě radují z chystaného převratu. Vévoda se loučí a slibuje všem další brzké pozvání. Nechat se stáhnout do nějakého spiknutí je vážně to poslední, po čem teď toužíš. Ale kdyby ses odmítl účastnit, určitě bys nezůstal naživu. Už takhle to s tebou vypadá dost špatně.
Když se zvedáš od stolu ulepeného krví, náhodou zachytíš jeho pohled plný zloby. Ukláníš se a mizíš mu z očí. Pro jistotu.
Pak si vzpomeneš, cos vlastně chtěl zjistit. Jak jdete temnou chodbou, ptáš se šlechtice, který je k tobě nejblíže. „Pane, mohl byste mi poradit? Kde seženu nějaké otrokyně?“
Nejdřív si tě změří pohledem, pak se usměje. „Zachutnalo Vám?“ Na oplátku také vyloudíš slabý úsměv. „Zkuste to ve čtvrti trollů, Jeskyních. Je tam velký trh s otroky, určitě si vyberete. Přeji hodně štěstí,“ loučí se.
„Děkuji.“
Trh s otroky. No dobře.
 
„Jaká byla hostina?“ vítá tě Ragi. Věnuješ mu jen nerudný pohled. To mu jako odpověď stačí. „Zřejmě jste se bavil víc, než byste si přál,“ konstatuje s přímo krystalickou škodolibostí. Naštvaně zavrčíš.
Nakonec se s ním však rozdělíš o všechny své poznatky. Jednoduše se potřebuješ vypovídat. Celou dobu mlčí a poslouchá.
„Jestli chcete jít na trh, obstarám plán města,“ navrhne nakonec.
„Taky sežeň něco k jídlu, co nepochází z lidí.“
„Jak si přejete.“
Než se troll vrátí, dopřeješ si očistnou koupel. Musíš ze sebe smít tu špínu. Jak opravdovou, tak i pomyslnou. Potom společně vyrážíte. Když vycházíte z pyšného paláce, zkoumáš novou mapku. Město má kruhový půdorys a je rozděleno na čtvrtiny. V horním cípu se nachází popisek „Černé sály“, který označuje čtvrť elfů. Vpravo je Měsíční chrám, kde se právě nalézáte. Jeskyně na dolní části mapy jsou trollí ghetto, to znamená, že Krvavý dóm je enklávou upírů.
Vzhled nočního města je úchvatný, ale zároveň děsivý. Obyvatelé, které míjíte, nahání přinejmenším hrůzu. Budovy se tyčí do nepředstavitelných výšek. A přesto jsou v podzemí. Použitá architektura ti je naprosto cizí, přitahuje oči, ale zdá se být nepochopitelná. Ladné tvary plné vlnek, oblouků i špic nepřipomínají nic, co jsi až dosud viděl.
„Pojďme tudy,“ navrhuje troll a ukazuje do jedné z užších uliček. „Je to kratší.“
Souhlasíš. Zahaluje vás stín, protože zde chybí zvláštní magická světla rozvěšená po hlavních ulicích. Na chvíli se ztrácíte z dosahu jejich zelených paprsků. Pár kroků za sebou slyšíš tření kovu o kov -tasení meče.
Jsou dva. Oba zahalení do tmavých šatů s kápí a šátkem přes obličej. Nejspíš vévodova práce. Kdo jiný by proti tobě posílal zabijáky?
Tahle situace nevypadá dobře. Vzpomínáš si, jak tě při posledním souboji musel zachránit Ragi. A tentokrát to jsou určitě zkušení bojovníci.
Máš dvě možnosti. Prosekat se skrz, nebo zkusit utéct. Nic jiného nepřipadá v úvahu.

 

Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk
Ilustrace: Katriška

 

Komentáře

komentářů

About The Author

14 komentářů

      • Hawk

        No dobře! Už mlčím. Jako úplatek můžeš dostat čokoládu, kterou pak vyúčtujeme Epicovi 😀 Co ty na to?
        To by vlastně byl bezva způsob jak motivovat redaktory 🙂
        Mimochodem taky nevím, proč vám všem přijde útěk marný. Co když jsou autoři tak prohnilí, že počítali s vaší touhou bojovat a připravili vám právě pro tuhle možnost velmi nepěkné překvapení? CHACHACHAAA [zlomyslný smích]
        Ale třeba bluffuju, nechte se překvapit. 🙂

      • Alcil

        vzhledem k zaprdkovosti Egila by ho nebyla žádná škoda

      • Katriška

        Bezva způsob, jak redaktory motivovat a jak z redaktorů udělat koule 🙂

Leave a Reply