8. část
„Ne, Vaše Milosti, nemám nic připraveno. Byl bych nesmírně poctěn, kdybych směl být Vaším hostem.“ Přes strach, který v tobě ten hrozivý vlkodlak vzbuzuje, pociťuješ něco zvláštního. Něco, co bys od sebe nečekal. Pobavení. Překvapeně pozoruješ, že hrát si na někoho jiného tě baví. Pohrávání si se slovy a lichotkami, strojené úsměvy, intriky a kalkulace, napětí. Nebezpečí, že budeš prozrazen a všechno ztroskotá. Na tom všem je něco, co tě jistým způsobem přitahuje.
Může za to snad ten vetřelec ve tvé hlavě? Ten démon? Nebo je to tvé vlastní já, které dlouho spalo, aby se nyní nečekaně projevilo?
„Výtečně! Zavedu Vás do salónku a napijeme se.“ S těmi slovy se otáčí a pobízí tě, abys ho následoval. Ty pouze kývneš na Ragiho, tvého nového sluhu, aby se postaral o věci. Když odchází, koutkem oka zachytáváš na jeho tváři pobavený úšklebek. Že by uznání k tvému výkonu?
„Sklenka horké krve Vám prohřeje kosti!“ pronáší vévoda zvesela.
Uniklo ti něco? Nevěříš svým uším. Sklenka krve? Zdá se, že zdejší pobyt bude hodně nepříjemný. Vlk opět doráží na tvé vědomí.
Začíná zábava.
Jistě, pomyslíš si. Musíš co nejrychleji najít Runu a vypadnout odsud.
 
Nějaký Nespoutaný vám přináší podnos se dvěma sklenicemi z rudého skla. Už sis stačil všimnout, že Geitir zaměstnává pouze Fenrirovy děti. Zajímalo by tě, jestli je v tom víc než pouze fakt, že si to může dovolit. Opatrně bereš sklenici do ruky opatřené drápy. Z temné tekutiny se líně kouří. Zápach, nebo možná vůně čerstvé krve tě udeří do nosu jako přibouchnuté dveře a stejně tak tě oddělí od světa lidí.
Napůl sedíš, napůl ležíš v měkkých polštářích a bestie uvnitř tvé hlavy si vychutnává sladkou chuť nápoje nejušlechtilejšího. Ušlechtilejšího než víno. Krve.
Vévoda noci se tě vyptává na tvé panství a ty se prostě přemáháš, omámen opojnou slastí spojenou s působením horkého pití, která prostupuje až do konečků tvých prstů. Hraješ. Jsi jako divadelník, kterému stačí i jeden divák, aby dokázal plně rozvinout svoje herecké schopnosti.
„Byly to neskutečně dlouhé týdny únavného plahočení se, ale nyní vidím, že to stálo za to. Ještě jednou Vám musím poděkovat.“
„Je mi potěšením pohostit Vás ve svém příbytku. Večer Vás zvu na hostinu, kde se seznámíte s mými dalšími hosty. Někteří už dorazili před Vámi.“ Pojem večer je zde značně podezřelý, protože se zdá, že tu není nikdy ráno. Možná je ale čas dohodnutý.
„Budu poctěn. Musím říct, že ta sklenička se mnou udělala neuvěřitelné věci,“ říkáš snad poprvé něco, co myslíš vážně.
„Říkal jsem Vám to,“ usmívá se vévoda. „Čerstvě extrahovaná lidská krev Vás vždycky postaví na nohy.“ Nevíš sice, co slovo „extrahovaná“ znamená, ale máš určitou představu, která se ti ani trochu nelíbí.
„Když dovolíte, rád bych si teď trochu odpočinul.“
„Ale jistě, sluha Vás zavede do Vašich komnat.“
Ukláníš se a mizíš Nespoutanému z očí.
 
Dostavuje se obrovská úleva, když konečně upadáš do postele s nebesy. Nejsi však schopný usnout. Jakmile sklopíš víčka, odehrají se všechny ty příšernosti znovu. V ústech máš pořád tu nechutnou pachuť krve.
Jediné, na co jsi schopný myslet, je, jak se dostaneš k Runě. I když tě už nebude moct milovat, musíš jí aspoň zachránit život. Na té hostině se pokusíš něco nenápadně zjistit.
Procházíš si svůj nový rodokmen a snažíš se zapamatovat si co nejvíc pro případ, že bys narazil na někoho, kdo zná rod Arcailů. Doufáš, že nejsou nijak významní.
Potom z náhlého popudu zvedáš hlavu. „Jak se tady měří čas?“ obracíš se na trolla, který sedí v rohu.
Nevypadá, že by ho nečekaná otázka zaskočila. „V téhle čtvrti každou hodinu vyjí vlci, ale pochybuji, že by to zde bylo slyšet.“
„Spíš by mě zajímalo, co se myslí slovy večer, noc, ráno, když tu nic takového není.“
„To je jednoduché. Většina obyvatel někdy spí. Ráno vstávají jako vy lidé, někteří začínají pracovat. Večer začínají radovánky bohatých, bály, hostiny, které se táhnou tak dlouho, dokud to někoho baví. Oslava, která se chystá, slunovrat, bude trvat několik dní.“
„Dobře, co je teď za dobu?“
„Řekl bych, že pozdní odpoledne. Měl byste se přichystat na hostinu, pane,“ oznamuje ti troll s důrazem na poslední slovo, jež ještě doplňuje zlomyslným úsměvem.
Když přichází chvíle hostiny, jsi vystrojený v košili s nabíranými rukávy, na níž máš vestu s vysokým límcem. Kolem dlouhého stolu je rozsazený asi tucet urozených Nespoutaných. Geitir vás vítá a postupně představuje. Zdá se, že někteří už pobývají v paláci několik týdnů, jiní naopak dorazili nedávno. Brzy se stůl plní nejrůznějšími druhy masa a pokrmů, které nejsi schopen identifikovat, a tak se od nich radši držíš zpět.
Debata se rychle stáčí k politice.
„Mezi elfy to v poslední době pěkně vře,“ konstatuje váš hostitel. „Několik vzpurných šlechticů nechal král popravit jako výstrahu a pak se situace na oko uklidnila, ale je jasné, že pod pokličkou bublá guláš změn. Do slunovratu se to vyostří.“
„Navíc se zdá, že se do toho pletou upíři,“ přidává se muž po vévodově pravici. „Nedivil bych se, kdyby v událostech kolem těch poprav měl prsty sám Krvavý kníže.“
„Upíři mají prsty ve všem.“
Pozorně posloucháš a uždibuješ ze svého talíře. Snažíš se držet vlka na uzdě a zatím se to daří, přesto cítíš jeho touhu. Ukájíš ji lokem rudé tekutiny. Je to víno smíchané s krví.
Váháš, jestli se přidat do hovoru. Bylo by moudré prohodit pár slov, ale musíš být ostražitý. Nejdříve si děláš lepší obrázek o zdejší společnosti. Nechceš říct něco, s čím by přítomní nesouhlasili.
„Ale jistě, jsem s Vámi za jedno, pane.“ „Máte naprostou pravdu, chování upírů je nepřípustné.“
Hovor pokračuje a jídelníček se stává čím dál bohatším. Cítíš, jak se tvá působnost ve vlastní hlavě neustále zmenšuje. Pachy a chutě prostupují alkoholovým oparem a obalují tvé vědomí jako kukla nočního motýla.
„A nyní hlavní chod!“ prohlašuje hostitel a dvojím tlesknutím přivolává obsluhu. Hlavní chod tě vytrhává z proudu myšlenek. Je to mladá dívka, nejlepší maso, jaké si může vlkodlak přát.
Světlé vlasy jí padají z ramen, tvář má krásnou, ale zkřivenou hrůzou. Postavu má ještě krásnější. Pohled na její nezakryté křivky tě zaplavuje vzrušením, ale zároveň tě přepadá obrovský strach. Strach, že tě vlk přemůže. Svíráš pěsti v křečovité snaze ubránit se výpadům z okovů utržené šelmy.
Vyklízejí stůl a pak mrsknou jejím půvabným nahým tělem na kamennou desku. Řetězy na rukou a nohou ji připoutají, aby se nemohla hnout. Hlavu má přímo u tebe. Její modré oči jsou plné děsu. Čisté formy strachu.
Vlk v tobě zavyje, smečka se vrhá kupředu.
 
Bezmocný křik. Zaživa trhané kusy masa.
Víc, chci víc!
Krvavé orgie tě odsouvají do jiné reality.
Dál si pamatuješ jen útržky. Maso rozmělňované v zubech, vychutnávané jako pokrm bohů.
Nekonečný hlad.
Ber si, člověče! Toužíš po tom, tak ber! Ano! Ano!
Znetvořené zbytky těla.
Kosti, vnitřnosti rozházené po místnosti.
Její modré oči. Nyní rudá kaše.
 
Probíráš se z neovladatelného řádění. Uvědomuješ si, že posedlost tě přemohla. Třeštivá bolest hlavy je teď vedlejší.Svědomí tě ubíjí. Proč? Proč jsi musel?
Musel jsi ukojit hlad. Ten prokletý hlad, který nás tak sužuje! Podvol se, člověče. Přijmi to a všechno bude snazší!
Nikdy.
Vracíš se plně do reality zmlžené vysokou koncentrací alkoholu. Hostina nekončí, pije se dál. Piješ, abys zahnal bestii pryč. Hovor vnímáš jen vzdáleně, pořád před sebou máš její oči.
Nechtěl jsi. Nechtěl, ale stejně jsi zrůda. Jak daleko budeš muset zajít? Bylo by lepší, kdybys nebyl. Bylo by lepší, kdyby sis vzal život. Nemůžeš. Nedokážeš opustit svou lásku, ať to má jakékoliv následky. Je ti souzeno bojovat do konce bez jediné záruky, že je Runa ještě naživu. Co když skončila podobně jako tato dívka? To si nedokážeš připustit.
Nutíš se opět naslouchat rozhovoru.
„Ano, je potřeba zakročit. Fenrirův lid se musí spojit, aby si vybojoval postavení, které si zaslouží! Musíme se seskupit v boji proti těm méněcenným krvesajům. Proti tyranii elfů, kteří nás tak dlouho utlačovali. Proti tomu, jenž si nasazuje korunu, aby nás mohl omezovat svými zákony a klást nám pod nohy překážky. Proti tomu, který nás tak nevděčně odstrkuje! Tahle říše si zaslouží nové vládce!“
„Správně! Příliš dlouho jsme trpěli. Svrhněme falešné vládce a nastolme vládu Fenrirových dětí.“
„Jistě, ale jak?!“ ozývá se něčí hlas.
„Společnými silami. Násilím i intrikami. Věřte mi a následujte mne!“ hřmí vévoda. „Mám v záloze trumf, který nám v tomto nerovném boji pomůže!“
„Jaký, Milosti? Prozraďte nám.“
„Až přijde vhodný čas. Zatím potřebuji podporu vás všech. Co říkáte?“
Cítíš, že se tu děje něco velkého. Možná ses zapletl do příliš složité pavučiny. Tihle vlkodlaci hodlají svrhnout krále a to je hodně nebezpečná legrace. Skutečně se chceš zúčastnit mocenských bojů?
„Co si o tom myslíte Vy, barone Arcaile? Dlouho jste se nevyjádřil,“ ptá se sám vévoda noci. „Máte snad pochybnosti?“ Není to výhružka, jen prostá otázka. Snad bys to šílenství mohl trochu zbrzdit. Nechceš se zaplést do něčeho, co by mohlo ohrozit tvůj plán. Přesto, odporovat Geitirovi?
 
Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk …Vaše Norny

Komentáře

komentářů

About The Author

14 komentářů

  1. Maijro

    no hej, zase som raz zabudol ze komentare maju obmedzeny pocet znakov

    no v skratke: ide o to, ze ta hostina bola az prilis priatelska a otvorena a preberali sa dost vazne temy, na to, ze v podstate tam nikto nikoho nepoznal… mat take odvazne plany ako vojvoda, dal by som si dobry pozor na jazyk, co pred kym poviem, najma som na hostine plnej "znamych".

      • Hawk

        ano, samozrejme, nekteri jsou uplne novi, nekteri se mohou jiz znat.
        1. nevime, jestli si i ty novy Geitir predem neproklepl. mohla tam probihat korespondence. o tom ale Egil nemuze nic tusit.
        2. vsichni jsou to vlkodlaci. maji urcitou soudrznost a navic by kazdymu uspech tohoto planu neco prinesl. pokud by je chtel nekdo z nich zradit, musel by byt hloupy, protoze kdyby to rekl napriklad elfum, tak ti by se s nim asi moc nemazlili
        3. co kdyz je Geitirovi jedno, ze se o tom bude vedet? (krome toho nejaky dukazy by asi nikdo neprinesl) co kdyz jeho spiknuti bude otevrene?
        ale to jeste uvidis 🙂 mozna i Egil to teprve zjisti…

  2. Maijro

    nuz pomaly ale isto sa nam dej odchyluje od severskej mytologie… resp ked sa hlasovalo, o com bude pribeh, predstavoval som si ze pojde o cisto temny seversky pribeh, plny nasilia, temnej magie, rincanie kovu o kov a pach krvi… ale toto mi skor pripada ako zasadnutie politikov zaodene do ruska noci a krvi

    no ale k deju… zacina sa nam to vyvijat celkom zaujimavo a pozeram ze vekove naroky na citatela sa tiez zvysuju 🙂

    ad1: skoda, ze ten opis, ako tam priviedli to mlade dievca bol taky kratky… dala by sa z toho spravit celkom nervy drasajuca pasaz, co by dodalo viac atmosfery

    ad2: k tym napadom, ci navrhom, urcite sa kliklanam k prvej volbe (hoci podla hlasovania asi neuspesnej), nechat sa viest vojvodcom, a pripadne vo vhodnom momente si presadit svoje… bolo by to realnejsie, ako hned vystrkovat rozky

    ad3: nato, ako sa spominalo tusim v predoslom diele o tom, ze vacsinou sa jednotlive rody medzi sebou nepoznaju, najma ak su z vacsej dialky, mi ta hostina pripadal

    • Hawk

      jojo, já to pochopil. jen jsem vám chtěl dát prostor, abyste sami vymysleli pár námitek. tak z hlavy mě napadá: je to příliš nebezpečné, nesmějí se unáhlit, nebylo by lepší vetřít se do královy blízkosti po dobrém? atd.
      Epic: proč myslíš, že jsme to tam dali? 😀
      už teď máme skoro tolik hlasů co minule…

      • Katriška

        Já myslím, Hawku, že to bylo míněno- k čemu se mají ty námitky vztahovat. Teda jestli to dobře chápu….
        Já osobně jsem pro námitky, i když popravdě záruku nějakého určitého proudění děje v tom nevidím. Když bude Egil proti, buďto s ním vyběhnou, nebo ho poslechnout, nebo si s jeho názorem nebudou dělat hlavu. To samé když bude namítat. Jediná varianta, která dává jakš takš jistotu, že vím co volím je souhlasit, poněvadž potom bude asi jistě následovat jakési spiknutí. Tomu bych se ale chtěla vyhnout, tak volím umírněný odpor, neb se zase nechci okatě vystavit možnosti znepřátelení si pána domu :). Zkrátka, můžeš si tam pak dát co chceš. A to ty rád, že? 😀

      • Tomáš Říha

        Chápeš dobře;O)
        Jinak s tím prouděním děje…ono asi nemůže být každé rozhodnutí: 1) Zabiješ krále nebo královnu nespoutaných? =O) takovéhle meziotázky asi neposunou moc děj, ale zase nám dají prostor trochu poškádlit Hawka našimi chtíčem po krvi ovlivněnými volbami=O)

Leave a Reply