Křest nového Koniáše
Sedm dní od 22. do 28. 10. pro mě bylo vážně hektických. Náhodou jsem se nachomýtl v Praze právě v době, kdy měl probíhat křest nové knihy Miroslava Žambocha – Koniáš: Vlk Samotář. Na poslední chvíli se mi podařilo se vyvlíknout z plánovaného programu a spěchal jsem na Václavák.
V přízemí knihkupectví Neoluxor jsem popadl jeden výtisk tohoto šestisetstránkového „tlouštíka“, načež jsem vyběhl do prvního patra. To už bylo asi 16:10, takže jsem měl deset minut zpoždění. Přišel jsem ve chvíli, kdy mistr odpovídal na dotazy čtenářů. Láhev od šampaňského už zdaleka nebyla plná, takže to nejdůležitější mi uteklo. I obřadní meč již stál opřený v rohu.
Lidí tam bylo… no… dost. Řekněme třicet, ale opravdu jsem to nepočítal. Všichni čekali jako supi, aby se mohli sletět ke stolu, kde si žhavil pero bublinkami posilněný autor. Když zvědavcům došly otázky, chopil se slova kmotr knihy Jiří Walker Procházka a započal hostinu nenasytných lovců autogramů.
Vlevo Jiří Walker Procházka, kmotr knihy; vpravo autor Miroslav Žamboch
 
Postavil jsem se tedy do řady a urval pro sebe pár těch podpisů. Ne moc. Většinu Mirkových knížek jsem si totiž půjčoval v knihovně. Bohužel. Pro jeho zápěstí možná bohudík. Zato Martin „Sirius“ Stručovský ho nešetřil. Naskládal před něj takovou hromadu knih, jaké by se lekl i otrlý knihovník. Mirek ale poslušně podepsal. Tak mě napadá, že jestli takhle podepisuje všechno, brzo ho někdo ožebračí. 😀
Pasování knihy
 
Když už nebylo co podepisovat, skupinově jsme se odebrali natankovat nádrž. MŽ a JWP nám v blízké hospůdce ukázali místo, kde se zrodil agent JFK. Můžu vám říct, že za ten den jsem v Praze navštívil pár památek, ale tahle chvíle svou historickou důležitostí zastínila i Karlův most.
A teď byste určitě rádi slyšeli, co jsem se dozvěděl za informace. Střelný prach se vyráběl z lidských a koňských lejen. A s JWP jsme se shodli, že není dobré psát v silně podnapilém stavu.
Á, promiňte, vy myslíte novinky ze zákulisí! TOP SECRET. Myslím, že nebudu lhát, když řeknu, že se máte na co těšit.
MŽ, JWP a Koniáš
 
V příjemné společnosti pánů spisovatelů jsem se nezdržel příliš dlouho a musel jsem se opět odebrat svou cestou. Zatímco jsem se vzdaloval z místa činu, hlavou mi vesele poskakovala myšlenka: „Tenhle den se vydařil.“
 
Více informací o MŽ na jeho webu www.miroslavzamboch.cz
Fotky ze křtu poskytl Sirius. Díky. Jeho reportáž naleznete zde.
 
FFS 08
Další tři dny svého života nechám ležet zahalené pod rouškou tajemství a přesuneme se do neděle 26.10., kdy jsem se měl vydat na (skoro již tradiční) velkou cestu do Chotěboře. Některým z vás možná vrtá hlavou: proč neděle, když FFS začínal v pátek? Čas je holt svině.
Podruhé za týden jsem tedy přišel o úvod akce. Snad se toho tolik nestalo. Pokud vás zajímá, jakou jsem měl cestu, tak děkuji za optání. Hezkou. Tentokrát už jsem se nenechal zmást záludným havlíčkobrodským nádražím a zkušeně přestoupil na žlutý vlak do Chotěboře, který spíš připomínal naši brněnskou šalinu.
Vystoupil jsem z „vlakošaliny“ a vyrazil směrem k recepci festivalu. Bez větších problémů jsem získal všechny ty vstupenky, programy a Pevnosti a Bůh-by-věděl-co-ještě-kdybych-na-něj-věřil. A ani to moc nebolelo (mou peněženku).
Recepce v kině
 
Rychle si hodit spacák do tělocvičny a rovnou do kina! V kině jsem strávil převážnou část FFS a o filmech zde promítaných vás budu informovat v odděleném článku, takže přeskočím rovnou k přednáškám.
Na FFS běželo současně 11 programových linií (a to vůbec nemluvím o hraní PC a deskových her, Wii a DDR). Obrovskou výhodou tohoto je, že každý si může vybrat, co se právě jemu líbí. Na druhou stranu někdy musí obětovat některý z překrývajících se pořadů.
Odpoledne jsem se zašel podívat na diskusi o tzv. ovčím syndromu (teorie o tom, jak se lidé nechávají řídit jinými). „Podívat se na diskusi“ zní možná trochu divně, ale já jsem diskutování radši ponechal jiným. Témata ze sociologie a psychologie nejsou zrovna můj obor, přesto jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí.
Opět jsem se přesvědčil, že v MaelStröMu jsou opravdu kvalitní přednášející, což se o některých dalších liniích na FF a FFS tak úplně říct nedá. Ale tak už to bývá a nijak mě to nevyvádí z míry. Nevím, jestli bych si sám dovolil vést diskuzi či přednášku, takže nebudu moc kibicovat.
Abych se tedy vrátil k tématu, MaelströM mě snad ještě nikdy nezklamal. Má také široký záběr, takže ho můžu doporučit všem, kdo se na FF ocitnou.
Dolejte řediteli
 
Následovalo promítání s neurčitým názvem Fantasy art. Představoval jsem si… co já si, k čertu, představoval? Nejspíš nějaký přehled výtvarného umění s fantastickou tématikou. Vyklubaly se z toho obrázky z karetní hry Magic. Koukalo se na ně dobře, jen ty komentáře byly trochu slabší.
Na to jsem se opět zašil v kině. Když jsem pak vylezl na denní světlo, všechno světlo bylo fuč. Těm, kdo už na FF někdy byli, je jasné, co muselo následovat. Ano, správně! Toasty!
Váhal jsem, kam jít dál, a nakonec jsem stejně nevybral nejlépe. „Když se světy prolínají“ bylo pouze promítání videí z Youtube střídavé kvality. Občas bych ocenil, kdyby se přednášející víc bavili s lidmi.
Po menší pauze jsem se zúčastnil Randalfovy debaty „(Ne)mám rád fantasy“. Docela fajn diskuse, ty mám asi nejradši. Zjistil jsem pár velmi přínosných informací. Například mě zaujala tato teorie: „Na hranici žánrů se nedá přímo říct, co je fantasy a co sci-fi. Je tu pouze určitý poměr magie a techniky.“
Mimo jiné jsme taky vyřadili Odkaz dračích jezdců z literatury. A když jsme hlasovali, kdo má radši fantasy a kdo sci-fi, hádejte, jak to dopadlo. Fantasy bylo samozřejmě o trošku oblíbenější. J
Večer jsem si nemohl nechat ujít svoje oblíbené „Dolejte řediteli“ s Václavem Pravdou, hlavním organizátorem akce. V létě přišel v kompletní plátové zbroji, a tak jsem čekal, co vymyslí teď. Bohužel mu nikdo pořádně nedolil, protože byl nedostatek některých druhů alkoholu. (Moc chlastáme.) Ono toho bylo víc, co došlo a muselo se dokupovat. (Moc jíme.)
Tento pořad jsem absolvoval i druhý den, protože to mělo být úplně poslední Dolejte řediteli na FFS. Již dlouho bylo známo, že FFS se dál nebude pořádat. Vašek Pravda naznačil, že díky změně zaměstnání by se mu mohlo podařit pokračovat. Jistě to ale neřekl, a tak nám nezbývá než doufat.
Půlnoční taneční
 
Letos se povedlo vypočítat množství účastníků na krásných 777. Z toho bylo 61% mužů a 39% žen, věkový průměr 25 let. Snědli jsme neskutečných 2800 toastů. Pokud bude nějaké „příště“, určitě se to pokusíme překonat. Nejhojněji navštíveným filmem se stal VALL-I.
V pozdních hodinách proběhly Půlnoční taneční, avšak po parketu kroužily jen tři čtyři páry. Ostatní je raději pouze sledovali. (Kdo si má ty kroky pamatovat?)
Pondělí jsem zahájil opět kinem, pak jsem ale obětoval snímek Bathory ve jménu autorského čtení J. Mosteckého a diskuse Hledání Satana. Pan Mostecký si připravil celkem slušnou sci-fi povídku Čtrnáctý rok na guláši. Přesto jeho hlas někoho uspal a my uprostřed jeho čtení zaslechli trapné chrápání.
Jaroslav Mostecký
 
 Druhá v pořadí byla diskuse o tom, kdo to vlastně je ten Satan. Velmi rychle se však odklonila jiným směrem a malinko tak zklamala přítomné satanisty. Nicméně poslechli jsme si pěknou kritiku církve.
Erudovaná přednáška Jedenácté spiknutí v podání pana Martina Koutného pojednávala o známých konspiračních teoriích. Žádný dějinný zvrat se k mému překvapení nekonal. Většina teorií byla ohodnocena dost nízkým procentem pravděpodobnosti. A bylo vidět, že přednášející se v tématu velmi dobře orientuje.
Hledání Satana
 
Nerad se opakuji, ale v mém programu se opět nacházel film, pauza, film. Večer jsem se těšil na folkmetalový koncert brněnské skupiny Barbard. K metalu měl sice daleko, ale stálo to za to. Přenesli jsme se až kamsi do středověku a nakonec muselo dojít na přídavek (i přes další plánovaný program). Brňáci se prostě nezapřou.
Navazující „Rockotéka“ už tolik ohlasu nezískala, ale nálada byla stále pozitivní. Na Infantilní diskotéku z července samozřejmě neměla, ale to bylo ovlivněno počtem účastníků conu. Poslechl jsem si pár rockových pecek a šel se zachumlat do spacáku, ráno jsem před sebou měl cestu domů.
 
Skupina Barbard
 
Prostě a jednoduše, kdo Festival fantazie nezažil, měl by se do Chotěboře vypravit. Je to poutní místo všech tuzemských fanoušků fantasy a dobré zábavy obecně. Stačí se nebát cizího prostředí, tady Vás rádi mezi sebe přijmou. Takže se těším zase v létě.
 
Další info na www.festivalfantazie.cz

Komentáře

komentářů

About The Author

Redaktor MFantasy od roku 2006. Kromě vlastní povídkové tvorby se věnuje i publicistice a především knižním recenzím. Pokud narazíte na jeho tvorbu, můžete očekávat vše od temné po humornou fantasy. Za největší výzvu považuje historickou fantasy a vystupování před větším než malým množstvím lidí. Až ho budete žádat o autogram, nedivte se, že hrozně škrábe a namalovat umí jen sluníčko. Všechny články autora zobrazíte kliknutím na jméno v záhlaví článku.

2 komentáře

Leave a Reply