4. část
V té chvíli se rozhodneš. V hlavě se ti najednou vyrojí plán, což tě nečekaně uklidňuje. Necítíš nohy, musíš se opřít o bok drakkaru.
„Tvá odměna bude velká. Ještě jsem Ti neřekl o bohatství těch zrůd.“
„Ale, ale!“ zahuláká kapitán. „To se podívejme. Bohatství?“
„Jistě. Ověnčení byli zlatem. Prsteny a náhrdelníky vykládané drahokamy. Jako králové! Ale poklad, který chci já, není ze zlata.“
„Oh, chápu,“ ušklíbá se vůdce téhle smečky. „A kolik jich tak asi je?“
Nedovolíš si váhat příliš dlouho. „Několik desítek. Mají tři lodě nacpané otroky. Pro zkušeného námořníka ale početní převaha neznamená nic, ne? Dá se snadno překonat.“
„Samozřejmě,“ zní váhavá odpověď. Chvíli zavrtává svůj pohled až nepříjemně hluboko do tvých útrob.  „Gunnare, sežeň chlapy, co se nebojí bojovat! Do večera vyrážíme!“ Palubou se nese sebevědomý pokřik, ale zdá se, že ne všichni jsou nadšení. Několik mužů na tebe hledí s nedůvěrou.
Šouráš se stranou, aby sis trochu odpočinul. V tvé mysli se míchá nervozita s radostí. Dostaneš ještě jednu šanci!
Kapitán zadává pár rozkazů a pak jde k tobě. Teď už koukáš do jeho lišáckých očí mnohem klidněji.
„Já jsem Sigmund Karlsson,“ představuje se.
„Egil Finnsson.“
„Nabereme posádku a doplníme zásoby a večer vyrazíme. Nechci dopustit, aby se mi všichni do rána opili.“
„Čím déle budeme váhat, tím těžší bude je dohnat,“ odpovídáš.
„To taky. Jak je to dlouho, co vypluli?“
„Bylo to včera večer.“
„Jak daleko odsud to bylo?“
„Celou dobu jsem běžel na jih,“ odvětíš neurčitě.
„Znáš směr?“
„Mířili přímo na sever.“ Sigmund pokyvuje hlavou. Propočítává vzdálenosti, rychlosti. Je na něm vidět, jak urputně přemýšlí. Bezhlasně pohybuje rty, když se snaží odhadnout čas, který budete potřebovat na dohnání flotily.
„Dostaneme se hodně na sever,“ poznamená nakonec. Změří si tě od hlavy k patě. „Měl by sis sehnat pořádně teplé oblečení a odpočinout si. Tady máš, doufám, že se mi to vrátí,“ říká a podává ti pár stříbrných mincí. „Při západu slunce buď tady.“
Přikývneš.
Celá vesnice si nepovídá o ničem jiném, než o tobě. Když unavený procházíš po ulici, všichni se za tebou otáčejí. Daří se ti nalézt krám s šatstvem a během chvilky vycházíš s vakem naplněným vlněným oblečením. Bohužel ti zbylo hodně málo peněz.
Míříš přímo do hospody. Je to dlouhá dřevěná budova, uvnitř rozestavené stoly, kolem nichž sedí skupinky námořníků. Sedáš si k volnému stolu poblíž vchodu a krčmář přichází zanedlouho.
„Co to bude?“ nadhodí.
„Něco k jídlu a korbel piva,“ poroučíš si.
„A máš čím zaplatit?“
Popuzeně vytáhneš všechny peníze, které ti zbyly.
„To nestačí!“ odsekne krčmář. Chce tě snad ožebračit? Kolik by si chtěl účtovat za kus žvance?
„To si ze mě střílíte?!“ rozkřikuješ se. Najednou se v tobě vzdýmá vlna vzteku, přestože nechápeš proč. Snad to má co dočinění s tou neustálou nervozitou. „Víc nemám!“
„To je smůla. Buď můžeš dostat to pivo, nebo se odsud pakovat!“ Chystáš se protestovat, když v tom nečekaně zakročí třetí osoba.
„Hospodskej, dej mu na mě, co si žádá!“ Krčmář se lehce ukloní a mizí pryč. Prohlížíš si člověka, který tě tak velkoryse pozval. Je to starší muž s páskou přes oko. Na první pohled nevypadá jako boháč. Zdá se však, že z něj vyzařuje určité charisma. „Pojď, mladej, přisedni si,“ pobízí tě. Přesedáš si.
„Ty jsi ten, co způsobil všude tolik rozruchu.“ Nepopíráš to. Pořád ještě nevíš, co to do tebe před chvílí vjelo. Měl by ses ovládat. „Pronásleduješ Fenrirovy děti. To je buď šíleně hloupé, nebo nanejvýš statečné. Netušíš, do čeho se ženeš.“
„A vy ano?“
„Jsou pověsti, které je lepší neznat, události, do nichž je lepší se nezaplést. Ale pro tvoje dobro ti povím, co jsem slyšel. Na severu čeká větší zlo, než si dokážeš představit. Na cípu světa stojí sídlo stvůr. Jsou to démoni a bytosti vyvržené z nejčernějších útrob země. Čeká tam jen smrt.
Podnikají výpravy, jako je tahle, aby nasytili svou touhu po krvi. Se svou kořistí se uchylují tam, kde jejich ukrutnosti halí nekončící noc. Dej se touhle cestou a dáš se cestou utrpení.“
Na druhém konci stavení se rozpoutává rvačka mezi dvěma námořníky. Otáčíš se za hlukem. Jeden z účastníků inkasuje ránu do brady a kácí se k zemi.
„Jak to všechno víte?“ obracíš se zpět k tajemnému muži. Není tam. Na stole leží pouze dvě mince. Jako by se vypařil. V tom už se ale blíží hostinský s talířem a džbánkem toho zázračného moku. Zmateně se rozhlížíš, ale není ti to nic platné. Cizinec je pryč.
Noříš rty do chladivého nápoje. Je uvařený přesně podle zdejšího zvyku se sladkou medovou příchutí. Nedokážeš z hlavy dostat to zvláštní setkání. Přehráváš si cizincova slova znovu a znovu.
Když se den přehoupne ke konci, vracíš se na loď.
Mezi zdejšími se najde jen málo takových, kteří by si nechali ujít příležitost bojovat. Odin přijímá do Valhally -síně padlých- pouze ty, jež statečně položí svůj život v boji. Ti mu pak pomohou v poslední bitvě, Ragnaröku. Pouze o ně se budou starat krásné Valkýry. Ostatní odejdou do říše bohyně Hel, kde zakusí nekonečná muka.
Vikingové jsou válečníci. Není se čemu divit, že do večera je loď plně osazená a připravená k vyplutí.
Muži se staví k veslům, plachta se zavlní ve větru. Dračí hlava na přídi letí nad vlnami. Brzy však padá tma, a tak kapitán nechává loď plout hnanou pouze větrem.
Nikdy jsi na moři nebyl, tvá osada ležela ve vnitrozemí. Zjišťuješ ale, že na houpání vln je snadné si zvyknout. Vyčerpáním upadáš do hlubokého spánku.
 
Ustupující temnotou se šíří poplašný výkřik. Všichni spáči vyskakují na nohy.
„Loď přímo za námi!“ V noční tmě se nejspíš druhý drakkar dostal téměř k vám.
„K veslům!“ rozkazuje Sigmund. Všechno je pro tebe příliš rychlé. Dostáváš se na záď k veliteli.
„Co se děje?“ ptáš se.
„Do Fenrirovy tlamy! To je ten zmetek Vargas. Máme spolu nějaký nevyřízený účty. Někdo mu musel vzkázat, že jsme vypluli.“
„Zaútočí?“ kladeš skoro zbytečnou otázku.
„Jo. Nejspíš jim neunikneme. Připravte se k boji!“
To rozhodně není dobré, každá ztráta je teď příliš velká. Nemáš čas řešit, co mezi sebou Sigmund s Vargasem mají. Během chvilky musíte zatáhnout vesla a lodě plují bok po boku. Muži mají v rukou zbraně a štíty.
Do uší ti doléhá ryk nepřátel, kteří výhružně mávají čepelemi. Padá rozkaz k útoku. Je to chaos.
Vetřelci přeskakují na vaši loď a vzápětí padají k zemi pod údery vašich seker a mečů. Plavidlo se houpe jako šílené.
Držíš svou čepel nejistě. Meč jsi měl v rukou jen párkrát, zručnější jsi se sekerou. Vikinský styl boje sice zahrnuje pouze sílu, sílu a sílu, ale nějaká obratnost by se přece jenom hodila. Je potřeba mečem udeřit správně, když chceš, aby to mělo účinek.
První z útočníků se dostává do tvého dosahu. Jeho sekera roztíná helmu muži po tvé pravici. Na tváři cítíš krev. Rozmach, úder. Ostří proniká do masa. Člověk padá k zemi. Je těžké uvěřit, že jsi ho zabil, ten ohavný pocit tlumí bojové vytržení.
Kolem je řev umírajících, pach krve a vnitřností. Shýbáš se pod ranou na hlavu. Jeden z tvých druhů útočníka zneškodňuje. Před dalším se kryješ mečem. Blokuješ a útočíš. Tvůj meč uvízne v soupeřově štítu. Neváháš a svým štítem mu rozrážíš hlavu. Kácí se na prkna a někdo ho doráží.
Nestačíš se ani rozkoukat a je po boji. Měli jste nejspíš početní převahu, ale nepřátelé se zničili neorganizovaným útokem. Následuje obírání mrtvých a jejich pohřbívání do vody. Kapitán i jeho bratr jsou po smrti. Jakmile proběhnou nezbytné úkony, je potřeba rozhodnout, co bude dál. Nejdřív doufáš, že se plán nezmění, ale přesvědčuješ se o opaku. Pár chlapů se ti staví na odpor.
Nikdy by tě nenapadlo, že budeš stát proti námořní vzpouře.
„Chceme se vrátit! Ztratili jsme spoustu mužů, nemáme šanci!“ pořvává jeden z nich. Přemýšlíš tak rychle, jak jen to jde. Mohl bys je poslat zpátky na druhé lodi, ale tím bys ztratil další meče. To si nemůžeš dovolit.
Takže ti zbývají dvě možnosti.
Přesvědčit je, aby ti pomohli, a nebo je donutit násilím. Co myslíš, že bude účinnější? A co z toho dokážeš?

 

Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk   …Vaše Norny

Komentáře

komentářů

About The Author

10 komentářů

  1. Kor-Skarn

    Tak zatim ve skutecnosti vidim pouze jedinou moznost, pokud nechci, aby dobrodruzstvi zahy skoncilo, coz nechci. Presvedcit chamtivejsi (a odvaznejsi) cast zbyvajici posadky (mohlo by jich byt 12 a Egil by se mohl podobat Antoniu Banderasovi :-D), aby s Egilem pokracovali dale na ukoristene lodi. Na stavajici lod nema zadny narok, beztak tam byl jen na dobre slovo kapitana a zkouset to silou sam proti cele posadce, jeste kdyz ani neni prilis zrucny bojovnik, to je blaznovstvi…

  2. misuleee

    predem se omlouvam, ale asi budu hodne kriticka 🙂
    nezlobte se na me, ale prijde mi ze to postrada nejake pocity, vytvorena postava by mela byt emocionalne vycerpana nebo napjata, ale podle me ty emoce postrada…alespon prozatim…cele je to tak nejak monotonni az moc nudne a postrada to veskerou akci…bohuzel(nebo bohudik?) se vam nepodarilo ve me vyvolat napeti…
    nevim, mozna jsem opravdu MOC kriticka, ale je to muj nazor 🙂 nechci vas odrazovat, treba jen deni na lodi neni vase parketa…no uvidime priste 🙂

    • Hawk

      ted mluvis o tomhle dilu nebo o cele povidce? takovahle vec je hodne individualni a zalezi napriklad na nalade cloveka pri cteni.
      dejme tomu, ze mas pravdu a ted to postrada emoce. jestli tam nebyly ani na zacatku, urcite prijdou hodne brzo 🙂 akce bylo zatim taky malo, protoze jakoukoliv takovou moznost jste v hlasovani vyloucili 😀 bohuzel/bohudik
      pri 4. dilu to mozna zni divne, ale jsme porad v uvodni casti 🙂

  3. Katriška

    hádejte, co jsem dala za možnost…:) Myslím, že je to jasné :D. Proč? Násilné nucení revoltující posádky, když nejsem kapitán a nemám ani žádné to rukojmí, na kterém by někomu sešlo, mě L Á K Á !! 🙂 Opravdu chci vidět, jak si s tím poradím(osobně si ale myslím, že skončím v ledové vodě, kde na želvu nenarazím. Jako někdo, víte kdo 🙂 ). Takže dvojka.

      • Maijro

        to je super napad… hned v uvode dat info o niecom co bude v texte, a o com pravdepodobne neznalci sereskej mytologie nebudu mat ponatia

        len keby to nemalo taky akademicky styl…

Leave a Reply