3. část
Sleduješ je dnem i nocí. Plížíš se stínem stromů, učíš se splývat s tichem. Všechny tvé smysly jsou napnuté k prasknutí, strach z odhalení neodchází ani na vteřinu. Doufáš, že to nebude trvat dlouho. Doufáš, že se něco stane.
Naštěstí nejsou příliš opatrní, táhnou krajinou jako vítězové vracející se domů s bohatou kořistí. Kam ale jdou? Odkud přišli?
Přestože nevysílají do okolí žádné hlídky, držíš se pro jistotu zpátky. Kdo ví, jakými smysly tito tvorové oplývají? Mohli by tě ucítit, i přestože s sebou vedou houf lidí. Stačilo by, aby zahlédli cíp tvých šatů mezi vzrostlými borovicemi, a mohl by být všemu konec. Jediné prasknutí větvičky pod tvýma nohama a Runa by byla odsouzená k záhubě.
Ke konci dne se konečně zastavují. Zajatci vytváří kruh kolem tří vozů, který hlídá asi tucet stráží. Zbytek vojska se odebírá stranou. Ozývá se odtamtud hluk drsné zábavy a smích, při kterém tuhne krev v žilách. Vypadá to, že tuto noc nemáš šanci nic udělat. Navíc se zdá, že Runa je prozatím v bezpečí.
Odcházíš dál od tábora, aby ses vyhnul případnému střetu s nějakou noční hlídkou. Vzdáleně k tobě doléhá ozvěna pokračující zábavy Fenrirových dětí. Zavrtává se až do tvých snů. Slyšíš nářek lidí. Krutý smích. Praskot ohně.
Ráno vychází slunce pozdě a pomalu, jakoby se mu nechtělo shlížet na další skličující den. Noci budou stále delší s přicházející zimou. A ještě k tomu putujete pořád na sever. Čekáš, až odtáhnou, a pak si jdeš prohlédnout místo jejich nocování.
Tvůj objev je hrozný. Radši bys ani nevěděl, co se tu odehrávalo, ale představy se ti derou do hlavy proti tvé vůli.
Kosti. Hromada lidských kostí. Rád bys našel jiné vysvětlení, ale všechno je až příliš jasné. Tyhle stvůry si pochutnávají na lidském mase. Dělá se ti nevolno. Co když?
Ale ne, Runa je určitě v pořádku. Musí být, neodpustil by sis, kdyby nebyla. Opouštíš tohle děsivé místo, musíš se přesvědčit.
 
 
Čas do chvíle, kdy ji opět spatřuješ, působí jako věčnost. Padá ti obrovský kámen ze srdce, když vidíš, že jí nic není.
Nastávající dny ubíhají v podobném duchu. Plížíš se za výpravou a stále nevíš, co zamýšlí. Nenaskýtá se jediná příležitost něco podniknout. Po třech východech slunce opět nacházíš kosti. Máš podezření, že pojídají zraněné z vozů. Pokud se správně orientuješ, minuli jste nejsevernější přístav. Po levici máš lesklou hladinu moře s četnými fjordy.
Páté noci se něco děje. Zajatci nespí. K tábořišti dorážíte až za tmy, a tak nevíš, o co jde. Co však v černé bezhvězdné noci postřehneš, je, že Fenrirovy děti se tentokrát zastavily přímo na pobřeží. 
Po dlouhém plížení podrostem se ti otevírá pohled na klidnou zátoku, který ti vyráží dech. Kotví zde tři lodě. Pokud můžeš soudit podle černých obrysů, podobají se klasickým drakkarům, možná jsou o něco širší.
V noční tmě se kmitají desítky postav. Většina zajatců je už na palubách.
„Thorovo kladivo!“ kleješ a svíráš v pěsti amulet kladiva, jaký nosí každý muž.
Zdá se, že všechno je ztraceno. Runa odpluje neznámo kam a už ji nikdy nespatříš. Proklínáš všechny bohy za to, jaké překážky ti házejí pod nohy. Bezmocně sleduješ, jak lodě zvedají kotvy. Nemůžeš pomoct. Plují pryč, zátoka utichá.
V zoufalství vybíháš z úkrytu a utíkáš na místo, odkud je ještě uvidíš. Pak stojíš na skále se zrakem obráceným k vzdalujícím se plachtám. Míří na sever, stále na sever. Ale co je jejich cílem? Vždyť tím směrem již neleží nic. Snad jen Niđavellir, ledová země trpaslíků. Že by mířili právě tam?
Otřásáš se. Myšlenka na cestu do těch temných plání ti nahání strach. Ale teď už znáš směr, takže se můžeš pokusit ještě něco vymyslet! Je ti jasné, co musíš udělat.
Cesta do nejbližšího přístavu je mnohem těžší zkouškou než stopování karavany. Běžíš tmou, pak i dnem. Saháš si na samé dno. Člověk ani netuší, že je něco takového možné, dokud to nezažije. Na pokraji svých sil klopýtáš k osadě na břehu moře. Pohled na její střechy tě zalévá štěstím.
Nyní se však naskýtá otázka, jak sehnat loď, která by tě dovezla na sever.
Novina o tvém příchodu se šíří jako požár. Tvé výkřiky o bestiích z podsvětí nemůžou zůstat bez povšimnutí. Někteří ti věří, jiní tě označují za blázna. Zbytek s tebou nechce nic mít. Pořád cítíš, že nemáš čas, musíš rychle něco podniknout. Jsi jako u vytržení.
Někdo z přítomných ti radí: „Dnes je tady jen jedna loď, támhle kotví. Budeš muset přemluvit kapitána a sehnat posádku šílenců. O podobné výpravě jsem jaktěživ neslyšel!“
Jakmile se prodereš davem lidí, zamíříš k jedinému zakotvenému drakkaru. Na jeho palubě se nachází jen asi polovina námořníků.
„Á, tady je ten muž, o kterém všichni mluví,“ zdraví tě kapitán. Je to urostlý bojovník s plavými vlasy a dlouhým plnovousem. „Věděl jsem, že přijdeš. Chtěl bys plout na sever, ale jak to tak vypadá, nemáš co nabídnout na oplátku!“
Není zrovna vstřícný. Začíná se tě zmocňovat nervozita. Pokud by tě odmítl, je všechno ztraceno. Opravdu není nic, čím bys mu mohl zaplatit.
„Jistě, bratře. Máš pravdu. Nemá to pro nás smysl!“ ozývá se jeden z mužů. Je kapitánovi podobný, vypadá jako jeho mladší bratr.
Nevíš, co říct. Chystáš se promluvit, aniž bys věděl, co odpovědět. Naštěstí tě kapitán předbíhá.
„Byla by tu možná jedna věc.“ Přichází blíž k tobě, aby ostatní neslyšeli. „Jeden chlap mi dluží dost peněz. Nemám teď čas to z něj páčit. Když mi ty peníze přineseš, mohli bychom o nějaké plavbě uvažovat. Zároveň bys dokázal, že má cenu se tahat s takovým psem, jako jsi Ty!“
Tvá mysl pracuje na plné obrátky. Nevíš, jestli ho poslechnout, nebo ho zabít. Zabitím bys však nic nezískal. Musel bys ho spíš násilím donutit spolupracovat.
Nedokážeš ani odhadnout, co v zoufalství uděláš. Pak tě napadá ještě třetí možnost: obelstít ho.

 Text: Hawk
Děj: Marcus a Hawk   …Vaše Norny

Komentáře

komentářů

About The Author

17 komentářů

  1. Kor-Skarn

    Tak hrdina mi zacina pripadat jako prebuzeny blbecek. Bezi bez prestavky cely den a noc s vypetim vsech sil, az nakonec dorazi do osady. V poradku. Ted bych cekal, ze uleva odplavi adrenalin a borecek se slozi. Pak se probudi v cizim dome, kde o nej pecuje postarsi muz. Zacne mu vypravet svuj pribeh a zjisti, ze neznamy muz je vlastne kapitan, kteremu se pred lety stalo neco podobneho, ztratil tehdy rodinu. Proto se rozhodne Egilovi pomoct, ale potrebuji sehnat posadku… Tomu rikam osudove setkani.
    Co se ale stane misto toho? Hrdina si nejen ani neodpocine, ale dokonce hulaka neco o priserach napravo nalevo na celou vesnici. Co tim jako sleduje? Proc si nejde jednoduse promluvit s kapitanem? Je snad padly na hlavu?

      • Hawk

        zoufali lide delaji zoufale veci 🙂

      • Katriška

        určitě by to podpořilo netradiční odvíjení příběhu 🙂

      • Kor-Skarn

        To jo, a taky kratkou ledovou koupel ve slane vode 😉

  2. Katriška

    Tak já dávám třetí možnost. Jediná mi přijde zajímavá. Jednička je "nudná" (bez urážky, chápu, že tam má své místo) a dvojka je nelogická (v tom smyslu, že jí považuji za šroubovanou). Nevím, jaký námořník by na ní přistoupil :). Jinak styl je pořád pěkný, svižnost děje není na závadu, při jednostránkovém rozsahu nevidím jinou možnost. Těším se na další díl.

    • Tomáš Říha

      Proč ti přijde nelogická? Pokud je kapitám námořník s duší šílence (na což rozhodně vypadá, a v té době bych se ani nedivil) tak je to skvělá příležitost ulehčení si vstupu na loď a poté je tu tam možnost řešit situaci pomocí volby 3:-) škoda že nemůžu hlasovat stylem 2 a bend na 3;-) (kytaristi pochopí, pro ostatní je tu web nebo logika=O) )

      • Katriška

        jistě – můžeme předpokládat, že je to romantický naiva, nebo zcela bláznivý hamoun s chybějící předvídavostí, ale já tak nějak inklinuji k věrohodnějším postavám 🙂 Takže bych si tipla, že pokud je kapitán, znamená to, že má alespoň trochu soudnost, má rád svou loď (a život) a i kdyby byl dobrodruh jak Conan, pokud mu farmář nevysolí kupu zlata předem(a tím nemyslím, že za pro něj jen vymůže cizí dluh), nepožene se za vidinou jakéhosi nedefinovaného "bohatství", které nějakým záhadným způsobem obdrží od hordy démonických nestvůr.

      • Katriška

        Navíc nevím jak by hrdina sháněl posádku se slovy: "dohoníme tu loď, jasný? Vyskáčeme na ní, jasný? Pobijeme zrůdičky a co najdete je naše." Pokud loď nechce přepadnout na moři(což nevím, zda by jí dohnal), ale chce se za ní jen přeplavit, pak už vůbec nechápu, proč by to kapitán dělal, když nemá vidinu odměny(neříkej, že bys hrdinovi věřil, že pobije stovky mužů a vrátí se s lupem. Jinak- nic co jsem psala nemyslím negativně, Hawk je kluk šikovná a já ho "žeru" 😀 to jistě ví 🙂 Moc se mi příběh líbí, jen mám jiný pohled na tuto možnost, tím jí ale nezatracuji pro jiné, kteří se mnou jistě nebudou souhlasit. A tak je to spravne, tak to musi byt 🙂

      • Hawk

        Katriško, já tebe taky 😀
        a jsem rád, že vždycky zdůvodníš svoje rozhodnutí.vždyť svou volbu můžete prosadit i jinak, než že pouze kliknete v hlasování 🙂 děkuju všem, kteří o tom diskutují.

      • Kor-Skarn

        Tak ja jsem treba zrovna pro 2 a moc nelogicka mi neprijde, ba naopak. Kapitan vypada dost na pirata (Vikingove koneckoncu byli casti najezdnici) a ti, jak je znamo, byvaji chamtivi. Vidina bohatstvi na nedaleke lodi v nedalekem kraji urcite vzbuzuje zajem a kdovi, jestli ten manik pred kapitanem vubec pozna nestvuru od cloveka v podivnem brneni. Chtelo by to prozkoumat…

      • Katriška

        ok. pokud to bereš tak, že kapitán je voják, který si troufne na malou armádu, tak v tom případě to logiku má 🙂

  3. Maijro

    prve dva diely boli dobre, ale teraz budem zly 🙂

    gradacia deja je prilis rychla, na kazdych 3-4 riadkoch sa nieco deje, opisy tychto zvratov su povrchne (co podmienuje tu rychlu gradaciu)… vsetko sa deje, akoby len tak, ako by to bolo iba spomenute…. citatel nema sancu hlbsie preniknut do pocitov hl postavy (teda sameho seba)

    celkovo je pribeh prilis linearny, hl. postava ma bud smolu alebo stastie, nic medzi… proste bud alebo

    za cca 3 dni ak som dobre ratal, co som ako sedliak (no skor farmar) opustil svoju vypalenu dedinu, sa so mna stal takmer dokonaly lovec… vzdy viem co robit, kam ist, ako postupovat… na chlapca z farmy trochu privela

    • Hawk

      smulu, nebo stesti? moc nechapu, co je na tom spatnyho
      z farmare lovec… no nevim, podle ceho jsi usoudil, ze je z tebe temer dokonaly lovec. nic jsi neulovil, stopovani tak velke skupiny lidi by zvladl i slepec, lesem jsme se plizili v deseti letech 🙂
      navic Vikingove nebyli zadni slabosi

Leave a Reply